Urologie pro praxi, 2005, číslo 5

Urolog. pro Praxi, 2005; 5:

Hyperaktivní měchýř – současný pohled na etiopatogenezi, diagnostiku a farmakologickou léčbu

OVERACTIVE BLADDER – PRESENT LOOK AT ETIOPATHOGENESIS, DIAGNOSIS AND PHARMACOTHERAPY

MUDr. Jan Krhut

Urologické oddělení FNsP Ostrava

Klíčová slova: Klíčová slova: muskarinové receptory, teorie autonomního měchýře, anticholinergika, urodynamické vyšetření.

Pojem hyperaktivní měchýř (overactive bladder – OAB) označuje komplex symptomů frekventního močení, urgencí a/nebo urgentní inkontinence. V současné době je tímto termínem na základě doporučení Mezinárodní společnosti pro kontinenci (International Continence Society – ICS) nahrazován dříve užívaný pojem urgentní inkontinence. Hyperaktivní měchýř patří k nejčastějším zdravotním problémům naší populace. V poslední době je této problematice věnována velká pozornost z mnoha úhlů pohledu. Cílem přehledné práce je podat přehled nových poznatků v oblasti patofyziologie, diagnostiky a farmakologické terapie hyperaktivního měchýře, které přinesly poslední 3 roky.

The term overactive bladder indicates a complex of symptoms – frequency, urgency and/or urge incontinence. Currently, according to the recommendation of International Continence Society this term replaces previously used expression urge incontinence. Overactive bladder belongs among the most common problems of our population. Lot of attention is paid to this problem recently from many points of view. The aim of this targeted article is to present an overview on new findings from pathophysiology, diagnosis and pharmacotherapy of overactive bladder during past three years.

Plná verze článku