Urologie pro praxi, 2005, číslo 1

Urolog. pro Praxi, 2005; 1:

Paruréza – klinický obraz a současná terapie

PARURESIS – CLINICAL VIEW AND CURRENT THERAPY

MUDr. Jan Krhut¹, MUDr. Karel Mainer Ph.D, Bc. Romana Holáňová²

¹Urologické oddělení FNsP Ostrava

²Klinika léčebné rehabilitace, FNsP Ostrava-Poruba

Klíčová slova: Klíčová slova: sociální fóbie, mikční dysfunkce, močová retence, fyzioterapie.

Parurézou nazýváme chorobný stav, kdy se pacient není schopen vymočit za pro něj nestandardních podmínek. Nejčastěji je pro něj bariérou přítomnost dalších lidí při mikci, cizí prostředí, časový stres a podobně. Z hlediska psychologicko-psychiatrického ji řadíme do skupiny obsesivně-kompulzivních poruch (Obsessive Compulsive Spectrum Disorders – OCSD), nebo mezi tzv. sociální fóbie. Ze strany urologů není zatím této dysfunkci věnována v podstatě žádná pozornost, přestože jsou na jejím podkladě popsány případy vzniku vážných mikčních dysfunkcí. V léčbě parurézy se uplatňuje zejména kognitivně-behaviorální terapie, farmakoterapie je relativně málo účinná. Autoři podávají přehled problematiky a uvádějí vlastní kazuistiku.

Paruresis is a pathological condition characterized by inability to urinate during nonstandard situations. The most frequent is presence of other people during micturia, foreign environment, time stress, etc. From psychology-psychiatry view it belongs to obsessive-compulsive spectrum disorder (OCSD), or to so called social phobias. There is no attention paid to this dysfunction from urologist side, in spite of possible development of serious miction dysfunction. The most important is cognitive-behavioral therapy; the effect of pharmacotherapy is relatively small. Authors present a review of the problem and describe a case-report from their own clinical experience.

Plná verze článku