Urologie pro praxi, 2003, číslo 3

Urolog. pro Praxi, 2003; 3:

Současný pohled na hormonálně refrakterní karcinom prostaty z hlediska přežití v závislosti na druhu terapie

MUDr. Roman Zachoval Ph.D¹, doc. MUDr. Michael Urban², MUDr. Jiří Heráček², MUDr. Miroslav Záleský¹, MUDr. Jitka Kuncová², MUDr. Martin Lukeš²

¹Urologické oddělení, Fakultní Thomayerova nemocnice Praha

²Urologická klinika 3. LF UK a FN KV v Praze

Klíčová slova: hormonálně refrakterní karcinom prostaty, sekundární hormonální léčba, chemoterapie.

Potlačení produkce androgenů pomocí medikamentózní nebo chirurgické kastrace je už více než pět desetiletí tradičním způsobem léčby pokročilých stadií karcinomu prostaty. U všech takto léčených však nakonec dojde k rozvoji hormonální rezistence, která se projeví stoupajícím PSA, progresí nádoru zjištěnou zobrazovacími metodami a zhoršením subjektivních potíží. Léčba pacientů s hormonálně refrakterním karcinomem prostaty, která byla donedávna považována za marně vynaložené úsilí, se s rozvojem nových preparátů v posledních letech významně změnila. Jedním z nejdůležitějších nových terapeutických strategií je sekundární hormonální léčba aplikovaná po selhání primární androgenní deprivace. U některých léčebných postupů může být pozorována příznivá odpověď na tuto alternativní hormonální léčbu, nehledě na přítomné kastrační hodnoty testosteronu. Další možností léčby je chemoterapie.

Present view on hormone refractory prostate cancer from the perspective of survival dependent on type of therapy

For more than five decades, the preferred treatment for advanced prostate cancer has been suppression of androgen produ­ction by medical or surgical castration. However, all patients treated with androgen deprivation eventually develop resistant disease as manifested by increasing prostate-specific antigen levels, progressive disease on imaging studies and ultimately worsening symptoms. The treatment of patients with hormone-refractory prostate cancer, once thought to represent a relatively futile endeavor, has changed signif icantly in the past several years with the development of new therapeutics. One of the most important new treatment strategies involves secondary hormonal manipulation after the failure of primary androgen deprivation. Some patients may respond to alternative hormonal interventions despite the presence of castrate levels of testosteron. Furthermore, the application of chemotherapeutic regimens has provided viable treatment options.

Plná verze článku