Akutní cystitida představuje nejčastější formu infekce močových cest (IMC), kterou běžně léčí lékaři všech specializací. Nejnovější doporučené postupy Evropské urologické společnosti představují novou klasifikaci IMC na lokalizované a systémové, čímž nahrazují dřívější dělení na komplikované a nekomplikované IMC. Dále zdůrazňují význam antimikrobiálního stewardshipu a racionální antibiotické léčby s ohledem na její možné nežádoucí účinky, rizika nárůstu bakteriální rezistence či porušení přirozeného mikrobiomu pacienta. Následující text shrnuje aktuální doporučení týkající se léčby a prevence akutní cystitidy u žen.

Infekce močových cest představují druhou nejčastější skupinu bakteriálních infekcí v populaci a jejich diagnosticko-terapeutický management vyžaduje pečlivé zvážení řady faktorů. Mezi klíčové determinanty patří lokalizace a závažnost infekce, riziko rekurence či lokální epidemiologické údaje o rezistenci. Antibiotika z různých skupin se liší svým farmakokinetickým a farmakodynamickým profilem, což ovlivňuje jejich potenciál pro manifestaci klinicky významných lékových interakcí, které mohou významně narušit průběh léčby ať už jejím selháním, nebo manifestací toxicity podávaných léčiv. Pro minimalizaci dopadů lékových interakcí je proto nezbytná důkladná anamnéza, včasná identifikace rizikových pacientů zejména polymorbidních či s polypragmazií a jejich průběžné monitorování. Cílem článku je poskytnout přehled klíčových lékových interakcí antibiotik nejčastěji používaných při léčbě infekcí močových cest a nastínit přístup k jejich monitoraci a řešení v klinické praxi.

Chronická onemocnění mohou mít významný dopad na sexuální funkce mužů z několika pohledů. Sexuální dysfunkce mohou být prvním příznakem některých chronických onemocnění. Léčba se liší v závislosti na příčině a může zahrnovat léčbu od změny nebo úpravy životního stylu, přes medikaci nebo operační výkon. Je zřejmé, že je potřeba prospektivně shromažďovat údaje a data týkající se všech aspektů mužského zdraví, včetně protokolů screeningu kardiovaskulárních onemocnění (KVO) a posouzení dopadu primárních a sekundárních preventivních strategií. Celkově několik studií ukázalo, že úpravy životního stylu včetně fyzické aktivity, zejména aerobního cvičení, hubnutí včetně bariatrické chirurgie a léčba rizikových faktorů KVO, mohou pomoci zlepšit stav u mužů s erektilní dysfunkcí (ED). Úskalí diagnostiky představuje absence komunikace na téma impotence v ordinacích praktických lékařů a specialistů i podcenění somatické příčiny zejména rizika KVO. Muži, kteří se zotavili z covidu-19, by měli být dále sledováni, aby se vyloučily jakékoli dlouhodobé následky patologií sexuálního zdraví, jako je zhoršení produkce spermií a testosteronu. Úprava životního stylu, úbytek hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity, omezení kouření a spotřeby alkoholu může mít pozitivní vliv na parametry kvality spermií.

Karcinom prostaty představuje celosvětově jednu z nejvýznamnějších malignit v mužské populaci. Jedná se o závažný zdravotní problém, který vyžaduje neustálé inovace v oblasti diagnostiky a léčby. Přesná a efektivní diagnostika, zejména u signifikantních forem karcinomu prostaty, je klíčová nejen pro správné řízení léčby, ale také pro zlepšení kvality života a dlouhodobého přežití pacientů. Tento článek analyzuje naše zkušenosti z programu fúzní biopsie a jejich možné využití v klinické praxi. Naším hlavním cílem v této retrospektivní studii bylo zjistit, zda je nutné provádět systematickou složku fúzních biopsií. Porovnávali jsme záchyty karcinomu prostaty ve značených ložiscích a náhodně zjištěných, jejich grading a souvislost s radiologickou klasifikací. 

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je jednou z nejčastějších urologických diagnóz u stárnoucích mužů. Postihuje téměř 80 % mužů straších 70 let. Je nutno konstatovat, že i přes dramatický technologický pokrok při chirurgickém řešení je stále považována za diagnózu obávanou a velká část populace stárnoucích mužů raději volí konzervativní, farmakologickou léčbu. Ta často není schopna trvale vyřešit symptomy dolních močových cest (LUTS) a v nezanedbatelném počtu případů končí trvalou permanentní katetrizací nešťastných mužů, když promeškají vhodné období k absolvování operace a jejich celkový zdravotní stav znemožňuje bezpečné provedení chirurgického výkonu.  Posledních přibližně 70 let byla považována za zlatý standard v léčbě LUTS při BHP transuretrální resekce prostaty (TURP). Přesto, že původní monopolární technologie je dnes již prakticky nahrazena daleko bezpečnější technologií bipolární, nelze TURP úspěšně používat u hyperplazií nadměrného objemu. Pro tyto případy je stále aktuální metodou řešení otevřená prostatektomie.  V současné době moderní literatura poukazuje na to, že Holmium laserová enukleace prostaty (HoLEP) nahradila TURP a otevřenou prostatektomii a je považována za zlatý standard v léčbě BHP. V posledních letech se objevily další technologie, umožňující transuretrální enukleaci prostaty (TUEP), které však nevyužívají laserovou technologii a prezentují podobné výsledky, jako je tomu u HoLEP. V tomto článku představujeme stávající transuretrální enukleační metody k řešení BHP, které jsou dle našich vědomostí prováděné v České republice. Diskutujeme operační principy a specifika jednotlivých technologií stejně jako bezpečnost výkonů, vedlejší efekty a dlouhodobé výsledky.

Syndróm chronickej primárnej bolesti močového mechúra (CPBPS - chronic primary bladder pain syndrome) je komplexný stav, ktorý je príčinou signifikantnej morbidity a zníženej kvality života. Bolesť je všeobecne dominantným príznakom CPBPS. Presnejšia klasifikácia jednotlivých fenotypov a špecifická, nová multimodálna terapia môžu viesť k výraznejšej efektivite manažmentu ochorenia. Multidisciplinárna spolupráca je zvyčajne nutnosťou. Článok sumarizuje najnovšie poznatky o terminológii, etiopatogenéze, diagnostike a manažmente CPBPS. Veľa otázok však zatiaľ zostáva nezodpovedaných.

Farmakoterapie představuje účinnou léčbu u většiny pacientů se symptomy dolních cest močových (LUTS). Úvodní monoterapie však nemusí vést k dostatečnému ovlivnění LUTS, a tím zlepšení kvality života. K dispozici máme přípravky z více lékových skupin, které lze k dosažení co nejlepšího léčebného efektu účinně kombinovat. Text nabízí přehled aktuální farmakoterapie LUTS se zaměřením na kombinovanou léčbu.

Chronická prostatitida/syndrom chronické pánevní bolesti (CP/CPPS - Chronic prostatitis/Chronic pelvic pain syndrome) je onemocnění, které postihuje zejména muže mladšího středního věku. CP/CPPS je definována jako pánevní bolest trvající ≥ 3 měsíce z předchozích 6 měsíců bez jasně identifikovatelné infekční či jiné organické příčiny. Pro široké spektrum příznaků CP/CPPS je často nutné zvolit multimodální léčebný přístup, kdy lze čerpat jak z farmakologické, tak nefarmakologické léčby či jejich kombinace. Zacílení léčby taktéž komplikuje ne zcela objasněná etiologie CP/CPPS. Předkládaná práce si klade za cíl poskytnout souhrnný přehled současných znalostí, informovat o aktuálních možnostech diagnostiky a léčbě CP/CPPS.

Paradigma léčby metastatického světlobuněčného renálního karcinomu (mccRCC) prochází v posledních dekádách opakovaně výraznými proměnami – od léčby cytokiny, interleukinem-2 a interferonem-α přes terapii inhibitory tyrozinkináz (TKI) či inhibitory savčího cíle rapamycinu (mTOR) až po kombinované režimy založené na inhibitorech kontrolního bodu imunity (ICI). Posledně jmenované kombinace, jež se v první linii terapie plně etablovaly v uplynulém desetiletí, získaly indikaci na základě rozsáhlých studií fáze III, které bez rozdílu používaly jako komparátor sunitinib. Patří k nim CheckMate214 (ipilimumab plus nivolumab), KEYNOTE 426 (pembrolizumab plus axitinib), JAVELIN Renal 101 (avelumab plus axitinib), CheckMate 9ER (nivolumab plus cabozantinib) a studie CLEAR (pembrolizumab plus lenvatinib). Díky výsledkům výše uvedených klinických studií došlo k významnému rozšíření armamentária dostupných léčebných možností především v první linii paliativní terapie, a tím i k přelomové změně v přístupu k terapii zejména světlobuněčného RCC. V zahraničních i domácích klinických doporučeních panuje v tomto ohledu takřka nevšední shoda. I u nás dnes již můžeme volit z různých možností kombinace zmíněných preparátů, přičemž lze předpokládat, že do budoucna se jejich spektrum hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění bude nadále rozšiřovat. Indikace prvoliniové terapie, jež v léčebném schématu zaujímá zcela klíčové postavení, pak bude pro ošetřujícího lékaře znamenat nutnost velmi pečlivě posoudit rozličné klinické faktory, ekonomické aspekty a v neposlední řadě právě profil nežádoucích účinků konkrétní indikované kombinace a v souladu se zásadami personalizované medicíny pak pro každého jednotlivého pacienta zvolit optimální léčbu. S ohledem na klinickou praxi v urologii si tento článek klade za cíl stručně přiblížit profily nežádoucích účinků jednotlivých léčebných přípravků a jejich kombinací dostupných v současnosti či v blízké budoucnosti v onkologické léčbě a zároveň i nastínit přehled možností, jak lze k těmto nežádoucím účinkům terapeuticky přistupovat.

Vysokoprůtokový priapismus, taktéž v literatuře nazývaný jako neischemický nebo arteriální, tvoří pouze cca 5 % všech případů priapismu. Jeho nejčastější příčinou je tupé perineální nebo penilní trauma. Výsledkem poranění je lacerace kavernózní tepny nebo jejích větví, což vede ke vzniku píštěle mezi tepnou a lakunárními prostory kavernózních těles. Výsledný zvýšený průtok krve má za následek přetrvávající erekci. Tento typ priapismu je možné léčit i konzervativně, přičemž optimální časový interval zahájení aktivní intervenční léčby je stále předmětem diskuzí.

U pacientů s roztroušenou sklerózou se neurologický deficit projevuje širokým spektrem klinických obtíží, včetně mikčních dysfunkcí. Infekce močových cest zhoršují kvalitu života pacientů a mohou významně ovlivnit průběh onemocnění. V článku je uveden přehled současných možností léčby dysfunkcí močových cest nejenom u pacientů s RS. Zmíněna je i léčba a prevence uroinfekcí a problematika sexuálních dysfunkcí.

Pacient s onemocněním ledvin se v mnoha aspektech odlišuje od ostatních pacientů. V obecné rovině je třeba tyto odlišnosti znát a využít je v běžné klinické praxi. Urolog může těmto nemocným navíc pomoci v diagnostice a řešení urologické příčiny tohoto onemocnění. V neposlední řadě se urolog podílí na přípravě transplantace ledviny, pokud onemocnění dospěje do stadia ledvinného selhání.

Poškození a selhání ledvin je obecně závažný stav v klinické medicíně, objevující se téměř ve všech jejích oborech, urologii nevyjímaje. Poměrně zásadním krokem v adekvátním preventivním a terapeutickém postupu je včasné rozlišení mezi akutním a chronickým renálním selháním, z nichž každé vyžaduje jiný přístup, ale mají také mnoho společných znaků. Předložený článek přináší stručný přehled diferenciálně diagnostického rozlišení obou stavů a základní principy léčby.

Psychiatrická onemocnění jsou v populaci velmi běžná, proto se s nimi běžně setkává i urolog ve své ordinaci. Psychiatrická onemocnění mohou mít urologické symptomy a některá psychofarmaka mohou vyvolat urologické symptomy. Urologické onemocnění může mít dopad na psychické zdraví. Urologické medikamenty mohou ovlivnit psychiatrické onemocnění. Psychiatrická a urologická problematika se mohou prolínat. S některými psychiatrickými pacienty může být obtížnější komunikace.

Renální kolika je jednou z nejčastějších příčin akutního urologického vyšetření. Diferenciální diagnostika je široká, z urologických příčin renální koliky to může být obturace močovodu extra nebo intramurální, nejčastěji konkrementem. Kazuistika popisuje jeden ze vzácnějších případů obstrukce močovodu, a to tumorem močového měchýře obturujícím ústí močovodu, jenž způsobuje městnání v dutém systému, které vede až k ruptuře pánvičky.

Renální karcinom se ve zvýšené míře vyskytuje v rozvinutých zemích Evropy a Severní Ameriky, pro které je typický vysoký finanční příjem a tzv. západní životní styl. S ním souvisí výskyt metabolického syndromu a jeho komponent, které mají vliv nejen na kardiovaskulární onemocnění a cukrovku, ale rovněž na vznik maligních nádorů. U renálního karcinomu jsou typickými rizikovými faktory obezita a hypertenze. Přehledový článek popisuje vztah mezi známými metabolickými rizikovými faktory a karcinogenezí zhoubných nádorů ledvin, současně diskutuje i možné preventivní strategie, jak zlepšit metabolickou dysfunkci a snížit tak riziko vzniku (nejen) renálního karcinomu.

V onkourologické péči je u transgender populace klíčové zahrnout nejen aspekty ovlivňující diagnostiku a léčbu, ale také zaměřit se na onkologický screening. Výskyt nádorových onemocnění má jiné spektrum a frekvenci nádorů. Onkologická léčba je závislá nejen na typu a pokročilosti nádoru, ale i na respektování přání pacienta.

Bolest je častým symptomem nejen v urologii a její adekvátní léčba je nezbytná pro zajištění komfortu pacientů a zlepšení kvality života. V České republice je dostupná široká škála analgetik s různými mechanismy účinku a indikacemi. Přesto stále existuje nezanedbatelná část pacientů, kteří trpí nedostatečně kontrolovanou bolestí. Mnoho mladých lékařů se cítí v oblasti léčby bolesti nedostatečně informováno a vyškoleno. Včasná a správná analgezie má zásadní význam nejen pro pacienty, ale i pro optimalizaci nákladů na péči.

Léčiva používaná v denní praxi urologa mají vysoký potenciál farmakodynamických i farmakokinetických lékových interakcí. U pacientů léčených pro hypertenzi je třeba v rámci jednotlivých indikací pečlivě zvažovat výběr molekuly, aby se minimalizovaly nežádoucí účinky ve smyslu navození hypertenze či posturální hypotenze. Obdobně u nemocných, kteří jsou již léčeni pro symptomy dolních močových cest, se doporučuje volit antihypertenziva, která primárně nepovedou ke zhoršení jejich příznaků. Článek shrnuje klinicky významné lékové interakce mezi antihypertenzivy a léčivy užívanými pro terapii hyperaktivního močového měchýře, benigní hyperplazie prostaty a interakce antiandrogenů.

Dyspareunie je definována jako bolestivý sexuální styk. Může mít značný vliv na partnerské vztahy a celkovou kvalitu života postižených žen. Tento článek se zaměřuje na přehled aktuálních poznatků týkajících se definice, prevalence, diagnostiky a léčby dyspareunie. Shrnuje klíčové informace o současných poznatcích o dyspareunii a poskytuje nezbytný základ pro klinickou praxi v oblasti sexuálního zdraví.

Autoři uvádí dvě kazuistiky pacientek s endometriózou močového měchýře a ureteru, které podstoupily vyšetření a operativní řešení na daném pracovišti. Kazuistiky popisují možné diagnostické rozpaky a nutnost komplexního interdisciplinárního přístupu zejména při pokročilých nálezech onemocnění. V tomto článku autoři dále přibližují problematiku endometriózy močových cest jako diagnostické jednotky, s níž se urolog ve své praxi může setkat.

Prezentujeme kazuistiku pacienta s lokalizovaným světlobuněčným renálním karcinomem, kterému byla provedena kurativní radikální nefrektomie vlevo. S odstupem 9 let byla zjištěna metastáza renálního karcinomu do prostaty a následně byl verifikován metastatický proces do plic.

Germinální nádory varlat představují významnou výzvu v oblasti onkologie, a to i přes svou relativně nízkou incidenci. Tento článek se zaměřuje na aktuální přístupy v jejich terapii, s důrazem na optimalizaci péče a minimalizaci rizika relapsu a toxicity léčby. Diskutovány jsou standardní postupy, jako je orchiektomie, chemoterapie, radioterapie a lymfadenektomie. Zvláštní pozornost je věnována roli nových biomarkerů, jako je miR-371a-3p, které zlepšují přesnost diagnózy a sledování léčby. Článek rovněž reflektuje současné trendy v deeskalaci terapie a výzkumu nových cílených léčebných přístupů, včetně aktuálně studovaných látek a kombinací léků. V léčbě těchto nádorů je potřeba personalizovaného přístupu, který by umožnil dosáhnout lepších výsledků a zároveň snížil vedlejší účinky léčby.

Diabetes mellitus (DM) je globálna epidémia charakterizovaná zvýšenou hladinou glukózy v krvi so značnou morbiditou a aj mortalitou. DM môže viesť k akútnym a chronickým komplikáciám prakticky vo všetkých telesných orgánoch, vrátane urogenitálneho systému. Problematika diagnostiky a liečby diabetických pacientov s urologickými a andrologickými ťažkosťami je komplexná, mimoriadne závažná a neustále sa vyvíja. Článok sa venuje najčastejším urologickým stavom, ktoré sú špecifické pre DM. Urologické komplikácie môžu prebiehať nepoznane dlhšiu dobu, veľakrát oligosymptomaticky, ale pritom často bývajú pre pacientov až život ohrozujúce. Vlastná liečba týchto ochorení nespočíva len v stabilizácii urologického problému, ale aj v nastavení a úprave terapie DM. Dá sa povedať, že diabetes zvyšuje rizikovosť a závažnosť urologických problémov a naopak urologické ťažkosti (najmä zápaly) môžu viesť k dekompenzácii DM. Spolupráca urológa s diabetológom sa javí nutnosťou.

Paliativní péče je dnes již plně uznávanou součástí komplexní medicíny a nabízí zcela nezastupitelný přístup k péči nejen o onkologicky nemocného pacienta. Zahrnuje soubor léčebných postupů, jež si nekladou za účel danou diagnózu vyléčit, ale zajistit pacientovi s nevyléčitelnou chorobou, v preterminální či terminální fázi života maximální komfort s přihlédnutím k jeho fyzickým a psychickým potížím. Urolog pak řeší nejen primárně urologické diagnózy, ale napomáhá s diagnostikou a léčbou urologických komplikací primárně jiných onemocnění. Předkládaný článek si dává za cíl přehlednou formou poukázat na roli urologa a zdůraznit nejčastěji urologické symptomy postihující pacienty v pokročilých fázích nejen maligních urologických onemocnění.

Poranění míchy je jedním z nejzávažnějších zdravotních postižení zasahujících do řady fyziologických systémů organismu. Péče o spinální pacienty je náročná, vyžaduje multidisciplinární přístup a specializovanou péči. Z tohoto důvodu v ČR vzniká spinální program, který funguje již více než 20 let. Správná urologická péče je důležitá již záhy po poranění. Během pobytu na spinálních rehabilitačních jednotkách je "upravována na míru" danému jedinci. Vždy vychází z důkladného urologického vyšetření, funkčních a kognitivních schopností pacienta. Spolupráce mezi rehabilitačním týmem a urologem je zásadní. Při propuštění z rehabilitačního ústavu je pacient nastaven na bezpečný způsob derivace močového měchýře, edukován v základní problematice neurogenního močového měchýře a možných komplikacích. Zdůrazněna je nutnost celoživotní urologické dispenzarizační péče.

Tento přehledový článek poskytuje komplexní pohled na diagnostiku nádorů ledvin z perspektivy jednotlivých oborů, které se diagnostikou a léčbou nádorů ledvin zabývají (urologové, kliničtí onkologové, radiologové a patologové). Diskutovány jsou strategie diagnostiky, možnosti léčby a význam multidisciplinárního týmu pro optimalizaci výsledků léčby pacientů s tumory ledvin mimo ledvinnou pánvičku.

Historicky spíše ignorovaná mužská neplodnost zapříčiňuje samostatně nebo v kombinaci neplodnost páru přibližně v 60 % případů. Nemožnost páru zplodit potomka vede k psychosociálnímu stresu. Úlohou systematické diagnostiky a terapie neplodnosti muže je rozpoznání příčiny, snaha o zlepšení tvorby spermií a zvýšení šance na úspěšné početí.

Zatiaľ čo karcinóm prsníka predstavuje najčastejšiu formu malignity u žien, metastázy v prsníku súvisiace s extramammárnymi malignitami sú veľmi zriedkavé. Metastatické nádory prsníka predstavujú menej ako 1 % všetkých malignít prsníka, pričom väčšina má pôvod v kontralaterálnom prsníku. Hoci je karcinóm obličky z renálnych buniek najčastejšou formou nádorového ochorenia urogenitálneho traktu, je opísaných len niekoľko prípadov metastázovania do prsníkov.  Prezentujeme kazuistiku ženy so synchrónnou metastázou v prsníku z roku 2016, u ktorej sa po šiestich rokoch od nefrektómie vyskytla aj metachrónna metastáza v tom istom prsníku. Okrem nešpecifických pľúcnych nodulov a metastatického postihnutia 7. rebra vpravo bola pacientka bez zámok metastáz. Naším cieľom je zvýšiť povedomie o metastázach prsníka pochádzajúcich z extra mammárnych malignít a zdôrazniť výhody zobrazovacích metód ako mamografia a ultrasonografia v diagnostike lézií prsníka.

Prezentujeme kazuistiku 69letého muže, u něhož byl při ultrazvukovém vyšetření urotraktu náhodně zachycen suspektní 30mm útvar v oblasti levé nadledviny, na základě zobrazovacích vyšetření nebylo možné vyloučit maligní potenciál nálezu. Pacient byl indikován k levostranné adrenalektomii, histologickým nálezem byl středně diferencovaný ohraničený leiomyosarkom, nadledvina byla bez infiltrace. Pacient byl bez známek generalizace, na základě doporučení multidisciplinárního onkologického týmu je zařazen do sledování, kontrolní restagingové CT proběhlo šest měsíců od výkonu s negativním nálezem.