Cílem mé práce je prezentace kazuistiky pacientky s již dříve diagnostikovaným angiomyolipomem levé ledviny, která přichází na urologickou pohotovost pro akutně vzniklou bolest v oblasti levé ledviny při práci s teleskopickou pilou. Zjištěna ruptura tumoru s retroperitoneálním krvácením, jež řešena operační revizí a nefrektomií.

Autoři prezentují kazuistiku pacienta s cystou ejakulatorního duktu jako příčinu anejakulace a dalších obtíží. Obstrukční azoospermie je definována jako nepřítomnost spermií v ejakulátu navzdory normální spermatogenezi. Prevalence obstrukce ductus ejaculatorius je v populaci neznámá, ale jako příčina azoospermie se odhaduje u 5 % pacientů. V současné době je doporučeným řešením onemocnění transuretrální resekce ejakulatorního duktu. Simultánní endoskopické zobrazení a transrektální ultrasonografie výrazně zlepšují přehled při endoskopickém výkonu. V současné době je toto onemocnění poměrně dobře léčitelné a lze jej vyléčit jednoduchým operačním zákrokem.

Augmentace penisu je snem mnoha mužů. Pouze někteří se však rozhodnou penis skutečně zvětšit a absolvovat i operační zákrok. Pacient musí být seznámem s možnostmi řešení vzhledem k jeho aktuálnímu funkčnímu a morfologickému stavu. Je nezbytné rozlišit zdravotní indikaci u mikropenisu od estetického výkonu u normálního penisu na základě přání pacienta.

V článku uvádíme případ 68letého muže, který byl na základě zobrazovacích vyšetření indikován k laparoskopické exstirpaci suspektní cysty levé ledviny. V histopatologickém vyšetření byl popsán vzácný primární zralý cystický teratom a vyloučena afekce ledviny.

Pomočování v dětské, ale i v adolescentní populaci představuje významný psychosociální problém. Četností výskytu, asi 15-20 % pětiletých, 2-6 % sedmiletých dětí, do adolescence se trvale pomočuje 1-2 %, se řadí k nejčastějším onemocněním u dětí. Dle ICCS (International Children's Continence Society) je polysymptomatické pomočování (NMNE) řazeno mezi inkontinence s poruchou funkce dolních cest močových, monosymptomatická enuréza (MNE) je pak definována jako samostatná jednotka. Volní kontrola plnění a vyprazdňování močového měchýře je dynamicky se vyvíjejícím funkčním procesem, který přímo závisí na věku jedince. S věkem se postupně reflexní vyprazdňování měchýře mění na volní, kontrolované, zprostředkované cestou mozkové kory (obvykle ukončeno ve 4 letech věku). Diagnostické postupy (anamnéza, pitná/mikční karta, kalendář pomočování, fyzikální vyšetření, ultrazvuk, urodynamické vyšetření aj.) by měly zejména spolehlivě odlišit MNE od NMNE. K léčbě MNE pomočování by se nemělo přistupovat dříve než po dosažení 5 let věku (pitná/mikční režimová opatření, farmakoterapie, alarmy event. alternativní léčba). U NMNE je pak nutné nejprve léčit primární příčinu poruchy vyprazdňování se (např. neurogenní poruchy, subvezikální obstrukce, infekce močových cest, obstipaci aj.). I přes primárně úspěšnou léčbě je nutno počítat s vysokým procentem recidiv po ukončení terapie.

Prevalencia antimikrobiálnej rezistencie celosvetovo rýchlo rastie v posledných niekoľkých desaťročiach. Je to až do tej miery, že vývoj nových antimikrobiálnych liekov nespĺňa požiadavky na účinné liečenie tejto rezistencie. Mechanizmy antimikrobiálnej rezistencie zahŕňajú zmeny vonkajšej membrány mikroorganizmov, abnormality výtokovej pumpy liečiva, produkciu enzýmu beta laktamázy, vytváranie biofilmov okolo bunkových tiel baktérií a pod. Zistilo sa, že výskyt rezistencie je väčší v staršej populácii, u mužského pohlavia a hospitalizovaných pacientov. Tento článok opisuje súčasný stav rezistentných mikroorganizmov spojených s infekciami močových ciest a protiopatrenia zamerané na antimikrobiálnu rezistenciu vrátane nových antimikrobiálnych látok.

Diabetes mellitus je heterogenní skupina onemocnění charakterizovaných chronickou hyperglykemií. V urologické ambulanci může být diabetik vyšetřován pro infekce močových cest, včetně jejich závažnějších forem (např. emfyzematózní pyelonefritida), pro funkční poruchy urogenitálního traktu nebo maligní onemocnění.

Farmakoterapie je účinnou léčbou u většiny mužů se symptomy dolních cest močových (mLUTS). Cílem léčby je zlepšení symptomů a zejména zvýšení kvality života. Většina mužů preferuje léčbu s co nejmenším rizikem vedlejších účinků, účinně ovlivňující především symptomy dráždivého močového měchýře a zachovávající sexuální funkce. Zvyšuje se důraz na personalizovanou medicínu, tedy snahu léčbu co nejvíce přizpůsobit konkrétním potřebám a preferencím pacienta. Optimálního léčebného efektu lze mnohdy dosáhnout až kombinací přípravků z více lékových skupin.

Vitamin D hraje velice významnou roli pro lidské zdraví. Jeho nedostatek je spojen s mnoha zdravotními komplikacemi. Obecně je ale méně známý jeho vliv na reprodukci a sexuální funkce mužů i žen. V článku přinášíme přehledné informace o této problematice a informujeme i o možnostech suplementace vitaminu D. Suplementace vitaminu D je pro zdraví a kvalitu života přínosná téměř ve všech oblastech. Nejúčinnější je léčba přípravky na lékařský předpis. Nová možnost léčby kalcifediolem je ještě efektivnější a bezpečnější volbou.

Potíže s ejakulací jsou zejména u urologických nemocných poměrně časté a nezřídka vedou ke zhoršení kvality sexuálního života i partnerského soužití. Přesto jsou často opomíjené. Bohužel ne vždy jsou ovlivnitelné. Muže je třeba náležitě poučit o možných negativních vlivech urologické medikace i operačních výkonů na ejakulaci. Následující text se zaměřuje na anejakulaci, retrográdní ejakulaci, opožděnou ejakulaci a bolestivou ejakulaci.

Renální karcinom je histologicky diverzní onemocnění s variabilním a často nepředvídatelným chováním. Profilování genové exprese se jeví jako slibná technika k upřesnění diagnózy a stagingu renálního karcinomu a též k přesnějšímu zacílení léčby (1).

Metabolický syndrom (MetS) představuje komplexní soubor různých metabolických poruch, které zahrnují abdominální obezitu, poruchu lipidů, zvýšený krevní tlak a zvýšenou glykemii nalačno a které ve vzájemné interakci představují významné rizikové faktory pro řadu onemocnění, včetně onemocnění močového traktu. Řada dokladů naznačuje, že MetS a jeho individuální komponenty predisponují nejen ke vzniku maligních onemocnění, jakými jsou karcinom ledvin, prostaty, ureteru či močového měchýře, ale také dalších onemocnění urologického charakteru, jakými jsou urolitiáza, benigní hypertrofie prostaty, mužský hypogonadismus či erektilní dysfunkce. Některé patofyziologické mechanismy či paradoxní nálezy nejsou v současnosti dostatečně objasněny a vyžadující další výzkum. Z klinického hlediska je důležitý poznatek, že pro úspěšnou prevenci a řešení řady urologických onemocnění může být často potřebná taková mezioborová spolupráce, která povede k léčbě a úpravě predisponujících rizikových metabolických faktorů vedoucích ke vzniku těchto onemocnění.

Cizích těles v močovém ústrojí již bylo popsáno velmi mnoho. S různými, často značně kuriózními, případy se můžeme setkat téměř na všech urologických pracovištích. Zajímavou kazuistiku neobvyklého cizího tělesa v močových cestách přinášíme i z našeho oddělení.

Příspěvek se zaměřuje na spektrum terapeutických materiálů, které jsou vhodné k léčbě ran, ulcerací a lézí v genitoanální oblasti u žen. Přestože obsah článku se věnuje genito­anální oblasti u žen, předložená lokální terapie se používá ve stejné oblasti rovněž u mužů. Histologicky ženský a mužský genitál má shodné tkáně, které se rozlišují pouze anatomickými rysy. Poškození v genitoanální oblasti vyžadují materiály k opakované aplikaci během dne, cenově přijatelné, zmírňující bolest a zlepšující komfort pacientů. Názorné schéma v tabulce s terapeutickými materiály je rozděleno do tří oddílů, zahrnujících fázi zánětu s vysoušením spodiny rány, fázi podporující čištění ran a fázi regenerační. Do poškození v této oblasti lze zahrnout i iritační a postradiační dermatitis. Předložená kazuistika popisuje komplikovanou léčbu lézí v genitoanální oblasti u nespolupracující pacientky.

Roboticky asistovaná radikální prostatektomie je standardní metodou léčby lokalizovaného karcinomu prostaty. Přesto zůstávají pozdní funkční komplikace jako stresová inkontinence moči, erektilní dysfunkce a striktury hrdla močového měchýře zásadními faktory ovlivňujícími kvalitu života pacientů. Tento článek se zabývá možnostmi prevence těchto komplikací prostřednictvím optimalizace chirurgických technik a individualizované rehabilitační péče. Důraz je kladen na šetrné operační postupy, zachování klíčových anatomických struktur a důslednou pooperační péči a fyzioterapii. Výsledky studií ukazují, že kombinace těchto přístupů může významně přispět ke zlepšení pooperačních výsledků a urychlit návrat pacientů k běžnému životu. Komplexní přístup zahrnující precizní chirurgické metody, systematickou rehabilitaci a edukaci pacientů je nezbytný pro minimalizaci nežádoucích účinků a maximalizaci kvality života po operaci.

U vybraných pacientů s karcinomem prostaty (KP) nízkého rizika představuje aktivní sledování (AS) metodu volby, jejímž cílem je oddálit nebo se vyhnout radikální léčbě. Může však u nich vyvolávat úzkost a nejistotu. Pacienti také často dostávají nedostatečné, matoucí a obtížně srozumitelné informace, což vede k úzkosti a stresu. Psychosociální podpora a intervence zaměřené na zlepšení životního stylu mohou hrát klíčovou roli ve zvládání nejistoty a zlepšení důvěry pacientů k AS. Vzdělávání pacientů a jejich rodin je důležité, protože také vede ke snížení stresu a lepší spolupráci. Podpůrné skupiny a psychoterapeutické intervence mohou být užitečné pro pacienty, kteří se potýkají s psychickou zátěží spojenou s AS. Tento přehledový článek se zaměřuje na psychosociální aspekty AS a intervence ovlivňující psychosociální zátěž.

S recidivujícími infekcemi močových cest se v klinickém praxi setkáváme velmi často. Intravezikální aplikace kyseliny hyaluronové napomáhá k obnovení ochranné glykosaminoglykanové vrstvy na povrchu urotelu a přispívá ke snížení počtu recidiv. Tato léčba představuje účinnou možnost zejména u pacientek, u kterých režimová opatření v kombinaci s non-antimikrobiální či antimikrobiální profylaxí nemají dostatečný efekt.

Pokroky v léčbě karcinomu prostaty v posledních letech vedly k tomu, že jej nyní můžeme počítat k chronickým onemocněním typickým pro pacienty ve vyšším věku. Starší pacienti jsou obvykle polymorbidní a s rostoucím počtem léků, které užívají, roste i riziko interakcí. Kvůli interakcím může dojít ke zvýšené toxicitě nebo naopak poklesu účinku protinádorových léků. Především enzalutamid a apalutamid ale mohou výrazně snížit účinek celé řady běžně používaných léčiv a je nutné, aby ošetřující lékaři u pacienta toto zohledňovali a byli dostatečně informováni. Pozor, enzalutamid, apalutamid, darolutamid, abirateron, talazoparib, olaparib a niraparib jsou klasifikovány jako centrová léčba. Nejsou předepisovány v běžném ambulantním režimu, ale vydávány přímo v nemocnicích - nezobrazují se proto v lékovém záznamu pacienta. Případná konzultace klinického farmaceuta před započetím léčby může pomoci snížit riziko interakcí a zvolit vhodný přípravek.

Infekce močových cest (IMC) jsou jedny z nejčastějších bakteriálních infekcí v komunitní i nemocniční péči. IMC jsou způsobeny zejména gramnegativními bakteriemi, u kterých v posledních letech významně stoupá rezistence na antibiotika, hlavně na beta-laktamy. Jedná se o produkci různých beta-laktamáz, přičemž nejvýznamnější jsou tzv. karbapenemázy. Článek přibližuje aktuální poznatky o druzích rezistence na beta-laktamy a poskytuje informace o nově dostupných beta-laktamech, které dokáží některé tyto druhy rezistence překonat. V článku je uveden praktický postup, jak přistupovat k léčbě IMC způsobených multirezistentními bakteriemi.

Benígna prostatická hyperplázia (BPH) je bežný urologický stav, ktorý má významný vplyv na kvalitu života pacientov a ekonomickú záťaž pre všetky zdravotné systémy vo svete a je pravdepodobné, že bude čoraz častejší u starnúcej populácie. Zatiaľ čo trans­uretrálna resekcia prostaty a medikamentózny manažment stále zohrávajú dôležitú úlohu pri liečbe BPH, v súčasnosti je k dispozícii množstvo alternatív vrátane laserovej enukleácie a minimálne invazívnych techník. Výber najvhodnejšej terapeutickej modality bude závisieť od individuálnych preferencií pacienta, jeho aktuálneho zdravotného stavu, dostupnosti zdrojov, nákladov, anatomických faktorov a cieľov liečby.

Urodynamická vyšetření tvoří souhrn diagnostických metod k posouzení funkce dolních močových cest během plnicí a vyprazdňovací fáze močového měchýře. Většinou se nejedná o základní vyšetření, ale o vrchol ledovce vyšetřovacích metod v urologii. Tyto metody nám pomáhají jednak při diagnostice non-neurogenních a neurogenních příčin dysfunkce dolních močových cest a též při sledování efektu terapie u daného pacienta.

Genderově zaměřený přístup v urologii představuje klíčový nástroj pro zohlednění anatomických, hormonálních a psychosociálních odlišností mezi muži a ženami. U žen ovlivňuje kratší močová trubice vyšší výskyt infekcí močových cest, zatímco hormonální změny (zejména po menopauze) přispívají k vyšší náchylnosti k inkontinenci, prolapsům pánevních orgánů či intersticiální cystitidě. Individuální terapie zohledňující kolísání hladin estrogenů a progesteronu může výrazně zlepšit prevenci i léčbu řady onemocnění, například pomocí lokální aplikace estrogenů nebo cílené farmakoterapie.  Diagnostika v urologii žen klade důraz na kombinaci palpačního, ultrazvukového a urodynamického vyšetření i na pečlivé posouzení případných gynekologických a metabolických komorbidit (např. diabetes mellitus, obezita). Chirurgická léčba vyžaduje znalost specifické anatomie malé pánve a spolupráci s gynekology, fyzioterapeuty, sexuology či psychology.  Nedostatek velkých studií se zaměřením na ženskou populaci stále limituje tvorbu jednotných doporučení. Přesto lze konstatovat, že genderově senzitivní přístup zvyšuje diagnostickou přesnost, účinnost léčby a celkovou kvalitu života pacientek. Multioborová péče a důraz na psychosociální faktory se proto stávají nezbytným prvkem moderní urologie.

Chirurgická změna pohlaví (gender confirmation surgery, GCS) představuje klíčový krok v procesu lékařské tranzice transgender osob. Tento článek přináší historický přehled vývoje těchto zákroků, současné indikace a kontraindikace, přehled používaných operačních technik a klinické aspekty pooperační péče. Podrobně se zaměřujeme na nejčastější výkony u transžen a transmužů včetně jejich možných komplikací a dlouhodobých výsledků.

Infekce močových cest (UTI - urinary tract infection) řadíme mezi nejčastější bakteriální infekce. UTI jsou vedle infekcî hornîch cest dýchacîch druhé z nejčastějšîch infekčnîch onemocněnî v populaci. UTI jsou také jednou z nejčastějších nozokomiálních infekcí. Jsou častou komplikací spojenou se zavedeným močovým katétrem (CAUTI), zejména při dlouhodobé katetrizaci, nebo v souvislosti s endoskopickými výkony, po kterých je zaváděn katétr. Nejlepším způsobem prevence katetrizačních infekcí je omezení zbytečné a neindikované katetrizace. Moderní medicína se musí opakovaně zabývat hledáním nových způsobů profylaxe před invazivními výkony i léčbou UTI se zaměřením na narůstající četnost rezistenci bakteriálních kmenů při současném nadužívání leckdy neindikované antibiotické terapie. Článek se snaží zhodnotit současné důkazy o prevalenci, rizikových faktorech a opatřeních, která lze přijmout k prevenci infekce při katetrizaci moči.

V letech 2023 a 2024 na Oddělení dětské chirurgie v Ústí nad Labem bylo provedeno chlapcům celkově 66 cirkumcizí s operační diagnózou sekundární (jizevnatá) fimóza. Analýza histologických preparátů preputia prokázala v 72 % případů přítomnost známek balanitis xerotica obliterans (BXO). Cílem článku je stručně shrnout problematiku BXO, interpretovat výsledky dané analýzy a porovnat je s výsledky v zahraničních publikacích.

Cizí těleso v močových cestách je diagnóza, se kterou se v praxi setká každý urolog. Tyto kazuistiky jsou zajímavé zejména vynalézavostí pacientů, jaké předměty lze do močových cest svépomocí zavést.

Role urodynamického vyšetření je u pacientů s podezřením na neurogenní etiologii dysfunkce močového měchýře nezastupitelná. Mnoho poruch a hlavně situací, které jsou z dlouhodobého hlediska pro pacienty rizikové, nejsme schopni bez urodynamického vyšetření odlišit. Nejpodstatnější je odhalení tzv. vysokotlakého močového měchýře, který není fyziologický a dlouhodobě poškozuje nejen dolní, ale i horní močové cesty, navíc u části pacientů může být zcela klinicky němý.

Přehledový článek nabízí aktuální doporučené postupy v záchytu karcinomu prostaty s přihlédnutím k lokálním specifikům. Zahrnuta jsou témata zahájení diagnostiky, screeningu, využití zobrazovacích metod a indikace a provedení biopsie prostaty. Článek vychází z platných doporučených postupů Evropské urologické asociace.

Uroteliální karcinom je druhým nejčastějším urologickým nádorovým onemocněním, avšak tumory horních močových cest (UTUC) z jejich počtu představují pouze 5-10 %. Onemocnění postihuje 2× častěji muže než ženy. Rizikovými faktory jsou zejména kouření a vystavení se působení aristolochové kyseliny. Nejčastějším symptomem bývá makroskopická hematurie, která ovšem nemusí být až u 20 % pacientů přítomna. Dle EAU Guidelines (2025) je nutné provést staging dle TNM klasifikace a před plánovanou terapií zohlednit, zda se jedná o nízce rizikové, nebo vysoce rizikové lokalizované onemocnění, či onemocnění primárně metastatické. Jejich terapie je totiž velmi odlišná - při nízce rizikovém onemocnění je možné provést ledvinu zachovávající výkon, při vysoce rizikovém onemocnění je nutné provést radikální nefroureterektomii. U onemocnění primárně metastatického (cN+) je pak pilířem léčby systémová terapie. Problematikou UTUC je často pozdní diagnostika, která vede k tomu, že je již onemocnění pokročilé, a tedy prognóza špatná.

Vývoj karcinomu močového měchýře je ovlivněn kombinací genetických a molekulárních faktorů, které ovlivňují buněčné procesy, jako je růst, dělení a oprava DNA. Tyto faktory mohou hrát roli v iniciaci a progresi nádoru. Mezi klíčové genetické a molekulární faktory spojené s tímto onemocněním patří mutace v tumor supresorových genech (např. TP53, RB1, CDKN2A), onkogenech (např. FGFR3, HRAS, ERBB2, PIK3CA), mikrosatelitní instabilita (MSI), aberantní exprese proteinů (PD-L1), epigenetické změny (např. methylace genu CDKN2A) a chromozomové změny typu ztráty heterozygozity. Ukazuje se, že jednotlivé genetické změny jsou charakteristické pro určité podtypy nádorů a studium těchto změn může vést k lepšímu pochopení patogeneze karcinomu močového měchýře, k přesnější molekulární klasifikaci, což umožní přesnější stanovení prognózy a další vývoj personalizovaných terapeutických přístupů k této nemoci včetně cílené terapie a imunoterapie. Článek shrnuje nejčastější genetické změny, které se vyskytují v nádorových buňkách karcinomu močového měchýře, a krátce se věnuje vlivu kouření na vznik těchto změn jakožto hlavnímu rizikovému faktoru.