V článku je prezentován případ pacienta s prostatickým abscesem, často opomíjené a pozdě diagnostikované netradiční komplikace bakteriální prostatitidy. V našem případě proběhla diagnostika pomocí CT vyšetření s kontrastní látkou, která objasnila lokalizaci a velikost abscesu v malé pánvi. Následně provedena jako jedna z možných forem chirurgické léčby drenáž transrektálním přístupem. Následovala promptní regrese potíží s velmi časnou absencí příznaků.

Cíl: BCG (Bacillus Calmette-Guérin) je oslabené mykobakterium původně vyvinuté jako vakcinace proti tuberkulóze. Při intravezikální aplikaci této vakcíny byl prokázán protinádorový efekt se signifikantním snížením pravděpodobnosti progrese onemocnění u pacientů s high grade NMIBC (Non Muscle Invasive Bladder Cancer) a CIS (Carcimoma In Situ) po kompletní endoresekci tumoru (TURT). Cílem naší práce bylo zhodnotit soubor 82 pacientů, kteří na našem pracovišti podstoupili léčbu BCG vakcínou v letech 2001-2017.

Neurogénna dysfunkcia dolných močových ciest výrazne zhoršuje kvalitu života pacientov, býva spojená s množstvom aj život ohrozujúcich komplikácií a predstavuje značnú ekonomickú záťaž pre každý zdravotnícky systém. Diagnostika je založená na anamnéze, fyzikálnom vyšetrení, zobrazovacích postupoch a urodynamickom vyšetrení s nutnosťou stanovenia stupňa individuálnej rizikovosti. Ciele liečebného manažmentu zahŕňajú zachovanie funkcie obličiek, zlepšenie kvality života, kontrolu infekcie močových ciest a udržanie nízkotlakového močového mechúra, ktorý je kontinentný a schopný úplne sa vyprázdniť. V článku je podaný prehľad súčasných možností terapie pacientov s neurogénnou dysfunkciou dolných močových ciest.

Peyronieho choroba neboli plastická indurace penisu (IPP) je velmi nepříjemné onemocnění, které pacientům přináší mnoho útrap a není přitom zdaleka vzácné. Často se vyskytuje u starších mužů s typickým věkem nástupu obtíží 50-60 let, ale objevuje se i u mladších mužů. Etiologie není úplně přesně známa, předpokládá se však lokální autoimunitní onemocnění. Článek pojednává o rizikových faktorech, průběhu a možnosti léčby onemocnění. Léčba se rozděluje na konzervativní, kdy nejslibnější výsledky má léčba intralezionální, a chirurgickou. Intralezionální léčba může snížit indikaci chirurgického výkonu nebo změnit techniku, kterou je třeba provést, ale pouze po úplném poučení pacienta. Rozhodnutí o nejvhodnějším chirurgickém výkonu ke korekci zakřivení penisu je založeno na předoperačním vyhodnocení délky penisu, stupně zakřivení a stavu erektilní dysfunkce (ED). Dojde-li k souběžné ED, která nereaguje na farmakologickou léčbu, je nejlepší možností implantace penilní protézy, s narovnáním nebo bez narovnání penisu.

Akútne infekcie urogenitálneho traktu sú veľmi rozšírené a s týmito prípadmi sa musia vo svojej klinickej praxi stretávať určite všetci urológovia. Akútna epididymitída predstavuje veľmi častý klinický obraz, pri ktorom sa zvyčajne uvažuje o dvoch typoch pôvodcov: pohlavne prenosné organizmy a bežné močové patogény. U mladých, sexuálne aktívnych mužov je zvyčajnou príčinou Chlamydia trachomatis a u starších mužov s benígnou hyperpláziou prostaty alebo s inými poruchami močenia sú to najčastejšie sa vyskytujúce uropatogény. Chronická epididymitída sa zatiaľ neskúmala tak dôsledne ako akútna epididymitída. Pre diferenciálnu diagnostiku s inými intraskrotálnymi stavmi, najmä s torziou semenníkov, môžu byť potrebné ďalšie laboratórne a zobrazovacie vyšetrenia. Článok poskytuje aktualizácie definície, epidemiológie, etiológie, diagnostiky a terapie akútnej a chronickej epididymitídy.

Kazuistika popisuje případ 73letého pacieta, u kterého byl zjištěn tumor levé ledviny. Pacient podstoupil otevřenou enukleaci tumoru s histologickým nálezem světlobuněčného renálního karcinomu T1a, G4 dle Fuhrmanové. S odstupem dvou týdnů došlo v pooperačním průběhu k silné hematurii. Následným dovyšetřováním bylo zjištěno arteriální pseudoaneurysma v místě enukleovaného nádoru. Pseudoaneurysma bylo uspěšně angiologicky embolizováno a pacient byl dále bez potíží.

Předmětem práce posudkového lékaře na Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) je posuzování zdravotního stavu klienta v oblasti nemocenského a důchodového pojištění, tzv. pojistný systém. Posudkový lékař OSSZ posuzuje rovněž zdravotní stav klientů pro účely poskytování dávek v tzv. nepojistném systému, zadavatel je Úřad práce, klient žádá tam. Jedná se o příspěvek na péči, kde se posuzuje stupeň závislosti (I. až IV. stupeň), dále průkaz osoby se zdravotním postižením a příspěvek na zvláštní pomůcky.

Urolitiáza je komplexné multifaktoriálne ochorenie, ktoré je výsledkom interakcií medzi genetickými a environmentálnymi faktormi, ako aj viacerými chorobnými stavmi. Diskusia o tom, či močové kamene vyvolávajú následné malígne zmeny, pokračuje bez konzistentného záveru už viacero dekád. Skoršia diagnostika urolitiázy a jej primeraný manažment môže zabrániť/poskytnúť dlhší čas na to, aby konkrementy vyvolali chronické podráždenie lokálneho prostredia alebo aby potenciálne škodlivé látky rozpustené v moči mohli uplatniť svoj karcinogénny účinok. Článok sa prehľadne venuje súčasným poznatkom, názorom a aj hypotézam v problematike možného onkologického prepojenia urolitiázy a niektorých urologických malignít. Na objasnenie kauzálneho vzťahu a zahrnutých karcinogénnych mechanizmov sú potrebné ďalšie štúdie. Jednoznačné odporúčania pre klinickú prax sú zatiaľ nedostatočné.

Tento článek zpracovává téma nových trendů a technologií v urologii, a to konkrétně v oblasti telemedicíny a umělé inteligence. Nejprve stručně pojednává o přínosech telemedicíny a jak mění pohled na vztah mezi lékařem a pacientem. Podrobněji se pak text věnuje především umělé inteligenci, jež se v současnosti dostává do popředí zájmu laické i odborné veřejnosti. Její potenciál v urologii je testován v mnoha studiích, především se zaměřením na uroonkologii, v menší míře pak také v oblasti benigních urologických onemocnění. Článek se snaží identifikovat nejvýznamnější pokroky v této rychle se rozvíjející oblasti, a zároveň předkládá současné limity jejího zapojení do klinické praxe.

Infekce močových cest jsou nejčastější komplikací u pacientů s poruchou evakuace močových cest. Ve většině případů se jedná o asymptomatickou bakteriurii. Symptomatické infekce jsou často důvodem akutní péče a hospitalizace, a z tohoto důvodu je nutné se zaměřit na jejich prevenci.

V následujícím textu jsou podrobně popsány informace týkající se současné farma­koterapie OAB (overactive bladder), přehled jednotlivých anticholinergik, jejich vlastností, nežádoucích účinků, přehled možných kombinací léčivých látek. Zvláštní postavení zaujímá léčba OAB ve stáří, z důvodu častých komorbidit a polypragmazie je vhodné podávat antimuskarinika s vyšší tkáňovou selektivitou, nepřestupující přes hematoencefalickou bariéru. Dále jsou popsány kromě farmakologické léčby i další moderní terapeutické možnosti, například aplikace botulinumtoxinu, neurostimulace/modulace a současný pohled na budoucí vývoj a možnosti léčby OAB.

Výpočetní tomografie (CT) představuje základní zobrazovací metodu v diagnostice nádorových onemocnění ledvin a močových cest. Umožňuje detekci, charakterizaci a staging renálních i uroteliálních nádorů a zůstává metodou první volby díky vysoké prostorové a časové rozlišovací schopnosti a široké dostupnosti. Multifázové protokoly poskytují detailní informace o morfologii a sycení ložisek, včetně posouzení postižení lymfatických uzlin a vzdálených metastáz. CT urografie je klíčová pro diagnostiku uroteliálních karcinomů horních i dolních močových cest. Hlavními limity CT jsou obtížná diferenciální diagnostika některých benigních a maligních ložisek a omezená schopnost hodnotit hloubku invaze karcinomu močového měchýře. Rozvoj spektrálních technik a vyšetření s duální energií přináší nové možnosti, zejména ve snížení radiační zátěže a zkvalitnění získaných obrazových dat.

Onkologická léčba a samotné onemocnění mohou významně ovlivnit sexualitu pacientů, a to jak v oblasti fyziologických funkcí, tak v psychické a vztahové rovině. Mezi nejčastější problémy patří sexuální dysfunkce, změny v sebepojetí a partnerské dynamice. Přestože sexualita zůstává důležitou součástí kvality života onkologických pacientů, je často opomíjena v rámci komplexní onkologické péče. Cílem onkosexuologie je identifikovat a řešit tyto obtíže prostřednictvím multidisciplinárního přístupu, zahrnujícího edukaci, psychologickou podporu, farmakoterapii a partnerskou terapii. Dostupnost informací a otevřená komunikace mezi pacientem, jeho partnerem a zdravotníky jsou klíčové pro úspěšné zvládání těchto výzev.

Benigní hyperplazie prostaty představuje jedno z nejčastějších nezhoubných onemocnění postihujících muže ve středním a vyšším věku. Kromě farmakologické léčby a chirurgických možností hraje stále významnější roli také životní styl a režimová opatření, a to jak v prevenci, tak v podpůrné léčbě tohoto onemocnění. Článek nabízí pohled na problematiku benigní hyperplazie prostaty z perspektivy farmaceuta (VŠ), jenž má mimo jiné nezastupitelnou roli i při edukaci pacientů a podpoře jejich adherence k léčbě. Pozornost je věnována zejména vlivu stravy, fyzické aktivity, omezení konzumace alkoholu a nekuřáctví, redukci stresu a udržování optimální tělesné hmotnosti. Součástí článku je rovněž přehled základních léčiv indikovaných v terapii benigní hyperplazie prostaty, včetně připomenutí zásad jejich správného užívání, a upozornění na skupiny léčiv, které mohou zhoršovat symptomy tohoto onemocnění. Cílem článku je taktéž poukázat na význam interdisciplinárního přístupu, v němž farmaceut (VŠ) aktivně přispívá ke zlepšení kvality života pacientů prostřednictvím poradenství nejen v oblasti farmakoterapie, ale i podpory zdravého životního stylu.

Prezentujeme prípad 67-ročného pacienta s niekoľko mesiacov opakujúcou sa močovou retenciou s následným výskytom makrohematúrie, pričom palpačné vyšetrenie prostaty a výška celkového prostatického špecifického antigénu neboli signifikantné pre karcinóm prostaty. Pri cystoskopii bol prítomný nález papilomatóznych útvarov v prostatickej uretre, následne aj v oblasti hrdla, trigona a zadnej steny močového mechúra a cytologické vyšetrenie moču bolo suspektné na high-grade urotelový karcinóm. Pacient podstúpil transuretrálnu resekciu patologických ložísk s nálezom prostatického adenokarcinómu s Gleasonovým skóre 10. V diferenciálnej diagnostike je u pacientov s léziami v oblasti hrdla, spodiny alebo zadnej steny močového mechúra nutné zvážiť diagnózu karcinómu prostaty, pretože môže imitovať primárny urotelový karcinóm.

Stresová inkontinence moči (SUI) je nejčastější formou močové inkontinence u žen. Definovaná je jako neúmyslný únik moči při zvýšení nitrobřišního tlaku bez kontrakce detruzoru močového měchýře. Vzhledem k vysoké prevalenci této poruchy v populaci představuje SUI významný medicínský i psychosociální problém, který negativně ovlivňuje kvalitu života postižených žen. Přehledový článek shrnuje současné poznatky o epidemiologii, etiologii, patofyziologii, diagnostice a léčbě stresové inkontinence u žen, včetně nových trendů v terapii.

Cystitida představuje nejčastější infekci močových cest a zásadní příčinu antibiotické preskripce v ambulantní praxi. Akutní nekomplikovaná cystitida vyžaduje racionální volbu krátkých antibiotických režimů s nízkým ekologickým dopadem a důslednou podporu antimikrobiálního stewardshipu. U recidivující cystitidy, definované jako tři epizody během 12 měsíců nebo dvě epizody během 6 měsíců, je klíčové pochopení patofyziologie zahrnující intrauroteliální bakteriální rezervoáry, změny vaginální mikrobioty a funkční poruchy dolních močových cest. Moderní prevence preferuje neantibiotické strategie, zejména vaginální estrogeny u postmenopauzálních žen, methenamin hippurát, fytopřípravky, přípravky s D-manózou, perorální imunomodulaci či instalační intravezikální léčbu kyselinou hyaluronovou. Antibiotická profylaxe má být indikována pouze po selhání těchto postupů. Tento přehled shrnuje současné farmakologické možnosti léčby akutní cystitidy a prevence recidivující cystitidy a nabízí praktický, na důkazech založený algoritmus, který umožňuje snížit recidivy, zlepšit kvalitu života a zpomalit růst antimikrobiální rezistence.

Recidivující lokalizované infekce dolních močových cest (cystitidy) u žen představují "vysokofrekvenční" diagnózu ambulantní praxe. Současně vedou k opakované expozici antibiotikům se všemi důsledky pro selekci rezistence a "kolaterální poškození" mikrobiomu (1, 2). D-manóza je široce používaná neantibiotická intervence s biologickou plausibilitou založenou na antiadhezivním účinku: může kompetitivně blokovat vazbu uropatogenních kmenů Escherichia coli na urotel prostřednictvím adhezinu FimH (4, 5). Klinická evidence je však heterogenní. Zatímco starší studie a některé přehledy naznačovaly možný přínos v prevenci recidiv (6-8), novější robustní placebem kon­trolovaná randomizovaná studie v primární péči klinicky relevantní efekt nepotvrdila (9). Systematické přehledy hodnotí jistotu důkazů jako nízkou (10, 11) a doporučené postupy proto připouštějí D-manózu pouze jako volitelnou možnost při důsledném poučení pacientky o nejisté účinnosti (2, 12). Cílem tohoto přehledu je shrnout mechanismus účinku, klinickou evidenci a bezpečnost D-manózy a nabídnout praktický ambulantní algoritmus včetně upozornění na častou diagnostickou chybu, kdy je postkoitální dysurie automaticky interpretována jako bakteriální cystitida.

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je jedním z nejčastějších urologických onemocnění u starších mužů a často vede k symptomům dolních močových cest (LUTS) s významným dopadem na kvalitu života. Embolizace prostatických arterií (PAE) se etablovala jako miniinvazivní endovaskulární možnost léčby prováděná v lokální anestezii, která nabízí úlevu od symptomů u vybraných pacientů se zvýšeným anesteziologickým rizikem nebo u těch, kteří se preferují vyhnout konvenčnímu chirurgickému zákroku. Současné důkazy, včetně randomizovaných studií a metaanalýz, ukazují, že PAE významně zlepšuje LUTS, kvalitu života a maximální průtok moči, ačkoliv desobstrukční efekt je obecně nižší než u transuretrální resekce prostaty (TURP) a dlouhodobá potřeba reintervence je vyšší. Na druhou stranu je PAE spojena s menším počtem perioperačních komplikací, kratší hospitalizací a příznivějším profilem sexuálních nežádoucích účinků ve srovnání s TURP. Tento přehled shrnuje současné indikace, očekávané výsledky a data o bezpečnosti PAE z pohledu urologů i intervenčních radiologů, s důrazem na výběr pacientů a praktickou spolupráci mezi oběma specializacemi.

Tento narativní přehled shrnuje současné poznatky o postupech rehabilitace močové inkontinence po radikální prostatektomii. Základem je cílená aktivita svalů zodpovědných za udržení kontinence v koordinaci s dechovými a posturálními funkcemi. Komplexní funkční fyzioterapie, zahrnující rozvoj síly, vytrvalosti a celkové kondice, a její zahájení již před operací zlepšuje pooperační výsledky a zkracuje dobu rekonvalescence. Doplňkové metody, jako jsou biofeedback či elektrostimulace, vykazují střední až nízkou jistotu důkazu efektivity a jejich použití se doporučuje až u těžkých stupňů inkontinence s pomalým návratem funkce. Fyzioterapie vedená kvalifikovaným odborníkem, zahájená včas a doplněná úpravou životního stylu, by měla být standardní součástí péče o pacienty indikované k radikální prostatektomii.

Vazektomie představuje nejrozšířenější metodu mužské sterilizace, která je považována za bezpečný, efektivní a ekonomicky výhodný výkon v rámci plánování rodičovství. Hlavními důvody pro rostoucí popularitu jsou spolehlivost, jednoduchost výkonu, krátká rekonvalescence, minimální vliv na hormonální funkce a sexuální život a rostoucí informovanost o metodě. Moderní metody vazektomie signifikantně snižují riziko komplikací a pooperační bolestivosti.

Aktivní sledování představuje standardní strategii managementu lokalizovaného karcinomu prostaty nízkého rizika a vybraného příznivého středního rizika. Cílem je oddálit nebo zabránit kurativní léčbě u mužů s nízkým rizikem progrese a tím zachovat kvalitu života bez ohrožení onkologické bezpečnosti. Díky magnetické rezonanci a cíleným biopsiím je výběr pacientů pro aktivní sledování přesnější a riziko přehlédnutí klinicky významného tumoru minimální.

Rychlý vývoj léčiv v onkologii je provázen rostoucím výskytem lékových interakcí, které mohou významně ovlivnit bezpečnost i účinnost léčby. Většina onkologických pacientů současně trpí dalšími chronickými onemocněními, což v důsledku věku a komorbidit často vede k polypragmazii. Riziko interakcí tak narůstá nejen mezi předepsanými léčivy, ale i při současném užívání volně prodejných přípravků, doplňků stravy, fytofarmak nebo některých potravin. Lékové interakce v onkologii mohou být farmakokinetické i farmakodynamické a projevují se jak snížením terapeutického účinku, tak zvýšením rizika toxicity. Včasná identifikace potenciálních interakcí je zásadní pro optimalizaci léčby a snížení rizik, zejména u onkologických pacientů. Ke správnému vyhodnocení a interpretaci lékových interakcí u konkrétního pacienta může významně přispět klinický farmaceut nebo klinický farmakolog.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním onemocněním mužů. I po radikální léčbě dochází u významné části pacientů k relapsu onemocnění, to je provázeno stoupající hladinou PSA. Pro optimální nastavení terapie je třeba relaps lokalizovat. Fluciklovin je radiofarmakem pro zobrazování pomocí PET. Vykazuje zvýšenou míru vychytávání v buňkách karcinomu prostaty, proto PET/CT s fluciklovinem představuje senzitivní metodu lokalizace rekurence karcinomu prostaty. Článek shrnuje poznatky o použití PET/CT s fluciklovinem u pacientů s karcinomem prostaty.

Fluorescence je metodou peroperačního zobrazení, která přispívá k dosažení lepších pooperačních funkčních výsledků v mnoha chirurgických oborech. Nejvýznamnějším a nejprostudovanějším fluorescenčním barvivem, využívaným v urologii, je indocyaninová zeleň. Toto barvivo je možné využít v průběhu širokého spektra operačních urologických výkonů při vizualizaci cévního a lymfatického zásobení a anatomických poměrů tkání. V současnosti je celosvětově i v České republice v centru vědeckého zájmu zejména nitrožilní aplikace indocyaninové zeleně při resekci ložiskových změn ledvin. Farmakologické vlastnosti, indikace a přínos indocyaninové zeleně při resekci ledviny jsou v současné době v literatuře dobře definované. Práce přináší praktická doporučení využití indocyaninové zeleně při resekci nádorů ledviny.

Infekcia močových ciest (IMC) je zápalová reakcia urotelu na bakteriálnu inváziu, ktorá je zvyčajne spojená s bakteriúriou a pyúriou. Infekcia močového traktu nastáva, keď sa zvyšuje bakteriálna virulencia a/ alebo sa znižujú obranné mechanizmy hostiteľa. Antimikrobiálna profylaxia je prevencia reinfekcií močových ciest podávaním antimikrobiálnych liekov. Ak sa tento termín používa správne v súvislosti s močovým traktom, možno predpokladať, že baktérie boli pred začatím profylaxie eliminované. Perioperačná antimikrobiálna profylaxia zahŕňa podávanie antibiotika pred a krátku dobu po zákroku, na prevenciu lokálnych alebo systémových postprocedurálnych infekcií. V ćlánku je venovaná pozornosť aj prevencii IMC v iných skupinách pacientov (starší jedinci, deti, osoby so zavedeným močovým katétrom, neuro-urologickí pacienti a pod. ). Metagenomické sekvencovanie (MGS) predstavuje nový diagnostický prístup, ktorý nevyžaduje izoláciu baktérií tak ako ju poznáme doteraz a napriek tomu poskytuje oveľa viac dôležitých informácií o spektre mikroorganizmov prítomných vo vzorke moču pri pomerne nízkych ekonomických nákladoch. Antimikrobiálna rezistencia sa dnes stala jedným z najnebezpečnejších problémov verejného zdravia na celom svete aj v dôsledku nadmerného používania a zneužívania antibiotík v klinickej praxi.

Psychogenní erektilní dysfunkce představuje 20 % všech případů poruchy erekce. Nutno zdůraznit, že i organická erektilní dysfunkce je velmi často komplikována psychologickými faktory, které vedou k fixaci poruchy. Patří k nim strach, deprese, anticipační tenze (úzkost z očekávání selhání erekce), osobnostní rysy a konflikty v partnerském vztahu - partnerský sexuální nesoulad. Za primární psychogenní erektilní dysfunkci označujeme neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné rigidity k realizaci uspokojivého sexuálního styku, pokud jsme komplexním andrologickým vyšetřením vyloučili organickou příčinu. Prvním krokem je edukace a racionální psychoterapie, spočívající v objasnění fyziologie erekce a patofyziologie erektilní dysfunkce, podpoře sebedůvěry a podání informace o terapeutických postupech. Trénink sexuálních dovedností, komunikace, manželská terapie a psychosexuální výchova jsou pilíře léčby. Kognitivně-behaviorální psychoterapie jako kombinovaný psychologický přístup spolu s použitím inhibitorů PDE5 přináší maximální terapeutický efekt.

Urologičtí pacienti užívají velké množství léků různých skupin, v perioperačním období počet léků stoupá, s tím souvisí vyšší riziko lékových interakcí. Léková interakce je změna efektu jednoho léčiva v přítomnosti druhého léčiva či látky. Lékové interakce se podle mechanismu vzniku dělí na farmaceutické, farmakokinetické a farmakodynamické. Důsledkem interakcí může být závažné snížení terapeutického efektu nebo naopak nárůst koncentrace léčiva s projevem jeho toxického účinku. Urolog musí být informován o potenciálně nebezpečných kombinacích léčiv a snažit se jim předcházet.

Chronická bolest představuje významný celospolečenský socio-ekonomický problém. Výraznou měrou se podílí na invalidizaci obyvatelstva vyspělých zemí světa a nepříznivě ovlivňuje kvalitu života. Strategie léčby chronické bolesti je multimodální; zahrnuje farmakoterapii, rehabilitační léčbu, psychoterapii, invazivní metody a některé další léčebné možnosti. Základní strategie léčby bolesti vychází z třístupňového analgetického žebříčku WHO. Základem léčby chronické bolesti jsou neopioidní analgetika, dle intenzity bolesti kombinovaná se slabými nebo silnými opioidy.

Spontánní regrese primárního nádoru varlete je vzácný fenomén, který se může prezentovat až metastázou, elevací onkomarkerů a podezřelým nálezem při sonografii varlat. Popis varlete patologem demonstruje morfologické změny kompletní nebo parciální regrese primárního tumoru a nachází jizvení a další charakteristické pozůstatky nádoru varlete, dle literatury nejčastěji seminomu. Na kazuistice prezentujeme naši klinickou, zobrazovací, laboratorní, cytohistologickou a léčebnou zkušenost s tímto případem.