Urol. praxi. 2026;27(2):78-82 | DOI: 10.36290/uro.2026.002
Recidivující lokalizované infekce dolních močových cest (cystitidy) u žen představují "vysokofrekvenční" diagnózu ambulantní praxe. Současně vedou k opakované expozici antibiotikům se všemi důsledky pro selekci rezistence a "kolaterální poškození" mikrobiomu (1, 2). D-manóza je široce používaná neantibiotická intervence s biologickou plausibilitou založenou na antiadhezivním účinku: může kompetitivně blokovat vazbu uropatogenních kmenů Escherichia coli na urotel prostřednictvím adhezinu FimH (4, 5). Klinická evidence je však heterogenní. Zatímco starší studie a některé přehledy naznačovaly možný přínos v prevenci recidiv (6-8), novější robustní placebem kontrolovaná randomizovaná studie v primární péči klinicky relevantní efekt nepotvrdila (9). Systematické přehledy hodnotí jistotu důkazů jako nízkou (10, 11) a doporučené postupy proto připouštějí D-manózu pouze jako volitelnou možnost při důsledném poučení pacientky o nejisté účinnosti (2, 12). Cílem tohoto přehledu je shrnout mechanismus účinku, klinickou evidenci a bezpečnost D-manózy a nabídnout praktický ambulantní algoritmus včetně upozornění na častou diagnostickou chybu, kdy je postkoitální dysurie automaticky interpretována jako bakteriální cystitida.
Recurrent cystitis in women is a frequent outpatient urology problem, substantially impairing quality of life and increasing antibiotic exposure with consequences for antimicrobial resistance and microbiome disruption (1, 2). D-mannose is widely used as an antibiotic-sparing option supported by a plausible anti-adhesive mechanism, potentially blocking the binding of uropathogenic Escherichia coli to urothelium via the FimH adhesin (4, 5). However, clinical evidence remains heterogeneous. While earlier studies and some reviews suggested a possible prophylactic benefit (6-8), a large pragmatic placebo-controlled randomized trial in primary care did not demonstrate a clinically relevant preventive effect (9). Recent systematic reviews report low certainty of evidence (10, 11), and contemporary guidelines therefore consider D-mannose only an optionalims optional adjunct with explicit patient counselling about weak and contradictory evidence and shared decision-making (2, 12). This review summarizes mechanisms, clinical evidence, safety, and provides a pragmatic outpatient algorithm, including differential diagnosis of postcoital dysuria and non-infectious symptom phenotypes.
Vloženo: 15. leden 2026; Revidováno: 20. leden 2026; Přijato: 20. leden 2026; Zveřejněno: 10. červen 2026 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...