Some notes on diagnosis and treatment of urinary stress incontinence
Autor uvádí základní údaje o stresové inkontinenci, její etiologii, prevalenci a rizikových faktorech. Popisuje základní diagnostiku, která je v možnostech každého lékaře a diagnostiku specializovanou, která je záležitostí erudovaného odborníka. V přehledu je uveden základní výčet metod konzervativní léčby, z nichž nejúčinnější je dle autorových zkušeností elektrostimulace a gymnastika pánevního dna. Z vlastního materiálu uvádí autor výsledky kolposuspenze dle Burche a TVT dle Ulmstena za delší časové období.V současnosti v operativě dominuje miniinvazivní uretropexe prováděná převážně z obturátorového přístupu. Úplnou novinkou je miniaturní páska TVT – Secure, zkoušená na několika našich pracovištích. Uveden i stručný rozbor chyb vedoucích k možným operačním neúspěchům. Klíčová slova: stresová inkontinence, diagnostika inkontinence, konzervativní léčba, operační léčba.
Prostatitis syndrome
Pojem prostatitida se podle posledních poznatků změnil na prostatitický syndrom. Diagnóza a klasifikace syndromu je stanovena na základě potíží nemocného, průkazu etiologického agens a zánětu v prostatě nebo v sekretech vylučovaných žlázou. V současnosti se doporučuje používat klasifikaci National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases (NIDDK) of the National Institutes of Health (NIH). První ze čtyř článků obsahuje přehled o současných znalostech etiologie, patofyziologie a diagnostiky zánětlivého syndromu prostaty. Klíčová slova: prostatitida, pánevní bolest, syndrom, klasifikace, diagnostika.
Practical aspects of diagnosing and treatment of overactive bladder
Problematika hyperaktivního měchýře („overactive bladder – OAB“) je jedním z nejaktuálnějších témat současné urologie a urogynekologie. V posledních několika letech je mu věnována mimořádná pozornost zejména s ohledem na výsledky epidemiologických studií, které ukazují na jeho vysokou prevalenci v populaci. Nejedná se sice o stav asociovaný s vysokou mortalitou či morbiditou, ale vliv na kvalitu života postižených je značný. Lze navíc předpokládat, že se s problémem hyperaktivního měchýře budeme setkávat stále častěji, a to nejen vzhledem k prodlužující se délce života populace, ale i díky tomu, že potíže s funkcí dolních močových cest přestávají být mezi laickou veřejností tabu. I přes nárůst poznatků o etiologii, etiopatogenezi, diagnostice a léčbě hyperaktivního měchýře, je stále ještě mnoho aspektů, které zůstávají kontroverzní. Cílem práce je podat přehled v současné době nejvíce diskutovaných otázek v souvislosti s OAB a případně naznačit odpovědi pro klinickou praxi.
Zatímco závažná a zhoubná onemocnění jsou oprávněně ve středu zájmu odborné veřejnosti, laická veřejnost má hluboko v povědomí uložena jiná onemocnění, nezřídka díky reklamám na léčbu nebo na některé medikamenty. K posledně uvedeným nepochybně patří hemoroidy. Je proto na místě se ptát, proč hemoroidy vzbuzují tolik laických obav a proč pacienti hledají jiné formy léčby, než nabízí „bílá“ medicína. Následující řádky by měly přispět k vysvětlení a k pochopení, že je v silách současné medicíny a zejména chirurgie pomoct nemocným s hemoroidálními obtížemi, bez obavy z bolesti vyplývající z léčebných opatření.
Cílem práce je vyhodnotit výskyt symptomů dolních močových cest (LUTS) a erektilní dysfunkce (ED) v Olomouckém kraji na základě výsledků studie KAPROS (prospektivní dotazníková metoda zaměřená na muže Olomouckého kraje ve věku 50 až 70 let). Oba tyto symptomy významně ovlivňují kvalitu života. Mírné dysurie udávaly asi dvě třetiny mužů, střední asi 29 % a těžké asi 3 % mužů. Výskyt těchto těžších symptomů LUTS byl statisticky signifikantně vyšší ve vyšších věkových kategoriích. Zde byl také statisticky signifikantně vyšší výskyt těžších forem ED.
Prezentován nemocný, sledovaný pro objemnou hydronefrózu s hypofunkcí pravé ledviny, u kterého při pádu na břicho došlo k ruptuře hydronefrotického vaku a vzniku rozsáhlého retroperitoneálního urinomu. Pacient byl akutně hospitalizován, po provedení CT retroperitonea a ascendentní pyelografie vpravo jsme provedli pravostrannou nefrektomii. Nemocný je 24 měsíců od operace bez obtíží, bez známek renální insuficience.
Autor předkládá kazuistiku těhotné pacientky s ledvinou postiženou onkocytomem. Nemocná byla vyšetřena ultrasonografií a výpočetní tomografií, onkocytom byl prokázán až histopatologickým vyšetřením po nefrektomii. Renální onkocytom v těhotenství je vzácný
Uvedena kazuistika mladé pacientky s refrakterní detrusorovou nestabilitou, která byla úspěšně léčena autoaugmentací močového měchýře. Diskuze přináší srovnání autoaugmentace a augmentační cystoplastiky. Autoaugmentace je stále ne zcela standardní metoda a její indikace musí být pečlivě zvážena.
Cíl: Resekční pyeloplastika představuje standardní způsob chirurgické léčby primární hydronefrózy. Její provedená laparoskopie zajišťuje funkční výsledky srovnatelné s otevřeným výkonem s výhodou minimálně invazivního výkonu. Learning curve je však, podobně jako u dalších rekonstrukčních výkonů, poměrně dlouhá. Vzhledem k náročnosti konvenčního laparoskopického výkonu jsme ověřovali přednosti jeho provedení roboticky. Metoda: Operační da Vinci robotický systém jsme užili při provedení resekční pyeloplastiky u 2 nemocných s primární hydronefrózou. Ureterální stent byl založen v obou případech na dobu 6 týdnů. Prostorové zobrazení s desetinásobným zvětšením spolu s vysokou flexibilitou (endo-wrist) robotických nástrojů umožnilo provést výkony miniinvazivně – laparoskopicky. Hodnocen byl operační čas, krevní ztráta během výkonu, délka hospitalizace, výskyt komplikací a spotřeba analgetik. Kontrolní vyšetření pomocí RTG zobrazovacích metod (ultrazvuk – UZ a vylučovací urografie – IVU) a dynamická scintigrafie ledvin s furosemidovým testem byla provedena s odstupem 3 měsíců po výkonu. Výsledky: Operační čas byl 200 min. v prvním případě a 140 min. ve druhém případě. Krevní ztráta nepřesáhla v obou případech 15 ml. Nemocní profitovali z miniinvazivity výkonu a již první pooperační den dobře tolerovali perorální příjem. Vysazení analgetik-anodyn bylo možné od 2. pooperačního dne, doba hospitalizace byla 5 a 3 dny. Nevyskytla se žádná perioperační ani pooperační komplikace. U obou nemocných došlo k ústupu obtíží a zobrazovací metody prokázaly normální pooperační nález s volně průchodným neobstrukčním pelviureterálním přechodem. Závěr: Naše první zkušenosti, v souladu s výsledky zahraničních pracovišť, potvrzují možnost miniinvazivního postupu při provedení náročných rekonstrukčních výkonů v retroperitoneu (včetně provedení resekční pyeloplastiky) při použití da Vinci robotického operačního systému. Díky jeho technickým přednostem je možné významně zkrátit learning curve oproti konveční laparoskopii
Autoři článku prezentují atypickou rupturu zadní uretry s vytvořením rozsáhlé fibrózy a dlouhého distrakčního uretrálního defektu řešenou endoskopickou metodou. Pooperačně byl nemocný bez striktury močové trubice, kontinentní a bez erektilní dysfunkce.
V článku uvádíme stručný přehled předsterilizační přípravy a sterilizace urologického instrumentaria v Ústřední vojenské nemocnici Praha. Pro bezproblémový chod a kvalitu práce je nezbytná dobrá spolupráce mezi operačním sálem a úsekem centrální sterilizace.