Autoři hodnotí výsledky urologické péče o nemocné po spinálním traumatu s neurogenní dysfunkcí dolních močových cest od vzniku spinální jednotky (SJ)...

Nález hyperprolaktinémie u mužů se sexuální dysfunkcí vede k otázce jeho vlivu na mužskou sexualitu, vztahu k testosteronu a jeho působení v cílových tkáních. I když je v průběhu života patologická sekrece (obvykle nadprodukce) prolaktinu častým jevem, je především u mužů asymptomatická a obvykle spontánně vymizí. Podle The Merck Manual of Diagnosis and Therapy (USA) je příčinou hyperprolaktinémie cca 70 patologických stavů, od diagnosticky i léčebně jednoznačných (adenom hypofýzy), po ne zcela jasné (především etiologicky) stavy (kontuze hrudníku, přítomnost jizev). Přesto je hyperprolaktinémie jev, se kterým se setkáváme v diagnostice mužské sexuální dysfunkce. Prolaktin je významným markerem mužské sexuální apetence a inhibitorem uplatnění testosteronu v cílových tkáních. Především vliv na 5-alfa reduktázu nutí myslet na možný ochranný mechanizmus organizmu při rozvoji testosteron dependentních chorob (karcinom a benigní hyperplazie prostaty).

Transverzální léze míšní vzniká asi v 70 % v důsledku traumat, obvykle jako následek poranění páteře. Podle odhadů je průměrná roční světová incidence transverzálních lézí míšních 14 /1 000 000 obyvatel, v České republice se počet nových případů pohybuje mezi 200–300 za rok. U přibližně 80 % pacientů se spinální lézí dochází k vývoji neurogenních dysfunkcí dolních močových cest. Při formulování klasifikace neurogenních dysfunkcí dolních močových cest se klade důraz především na popis stavu obou funkčních jednotek: detruzoru a svěračového mechanizmu.

Hyperaktivní močový měchýř (overactive bladder – OAB) je syndrom charakterizovaný kombinací symptomů – urgence, časté nucení k mikci a urgentní inkontinence. Pro stanovení diagnózy OAB nemusí být přítomny všechny vyjmenované symptomy najednou a nemusí být provedeno urodynamické vyšetření. Prevalence OAB je v naší populaci relativně vysoká a postupně se zvyšuje tak, jak populace stárne. Tím se stává nejen zdravotním, ale i socioekonomickým problémem. V poslední době je tomuto problému věnována velká pozornost jak mezi lékaři pečujícími o pacienty s OAB, tak mezi farmaceutickými firmami, které se snaží vyvinout ideální lék na léčbu OAB. Toto sdělení má za cíl podat přehled o současných možnostech farmakologické léčby OAB.

Pojem prostatitida se podle posledních poznatků změnil na prostatitický syndrom. Diagnóza a klasifikace syndromu je stanovena na základě potíží nemocného, průkazu etiologického agens a zánětu v prostatě nebo v sekretech vylučovaných žlázou. V současnosti se doporučuje používat klasifikaci National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases (NIDDK) of the National Institutes of Health (NIH). První ze čtyř článků obsahuje přehled o současných znalostech etiologie, patofyziologie a diagnostiky zánětlivého syndromu prostaty. Klíčová slova: prostatitida, pánevní bolest, syndrom, klasifikace, diagnostika.

Karcinom prostaty je druhou nejčastější příčinou úmrtí mužů na onkologické onemocnění. Způsob léčby je ovlivněn řadou faktorů: vedle TNM klasifikace je pro předpověď průběhu onemocnění nejvýznamnější Gleasonův gradingový systém. Jeho přesné stanovení je klíčovým výchozím bodem pro urology i onkology. Jistá diskrepance mezi Gleasonovým skóre (GS) v bioptických vzorcích a v preparátech po radikální prostatektomii (RP) je všeobecně známá. Hodnocení preparátů podstoupilo řadu změn od konference uropatologů na ISUP 2005, jejichž klinický význam jsme posuzovali. Do studie byly zařazeny histologické vzorky 159 pacientů, získané v průběhu posledních 4 let, s úmyslem posoudit klinický význam změn histologického klasifikačního systému. Patolog provedl přehodnocení všech biopsií i preparátů po prostatektomii dle dosud užívaných hodnotících kritérií, a poté dle nově přijatých doporučení dle ISUP 2005. Ze srovnání Gleasonových skóre vyplývá, že nejvyšší shoda mezi biopsií a definitivním preparátem po prostatektomii je pro GS 3 + 4 a činí dle starého hodnocení 67,8 % a dle nového hodnocení 66,1 %. Dalším významným zjištěním byl pokles podhodnocování bioptických preparátů ve srovnání s preparáty po radikální prostatektomii, což je z klinického hlediska nejvýznamnější pro nemocné, kteří nebudou léčeni s kurativním záměrem časně či vůbec.

Cieľ práce: Určiť vplyv operácie, transvezikálnej prostatektómie (PE) a transuretrálnej resekcie prostaty (TURP) na kvalitu sexuálneho života u pacientov s benígnou hyperpláziou prostaty (BHP). Metodika: Porovnanie dotazníkovou metódou: IPSS, QoL a IIEF-5 pred a po operácii na konci sledovaného obdobia. Klinický materiál: Z celkového počtu 105 operovaných pacientov v rokoch 2001–2002, odpovedalo 62 (59 %). Pre nekompletné odpovede boli vyradení 16 (15 %) a hodnotení 46 (44 %) respondenti vo veku 52–83 rokov (priemer 69,5 roka). Z nich 22 (48 %) boli operovaní PE a 24 (52 %) TURP. Obdobie sledovania 9–32 mesiacov s priemerom 19 mesiacov. Výsledky: V hodnotenej skupine pacientov sa nepotvrdil štatisticky významný rozdiel v parametri IIEF-5 pred a po operácii. Po operácii sa nepotvrdila závislosť medzi IPSS a IIEF-5. Hodnotením hypotézy rovnosti stredných hodnôt IPSS, QoL a IIEF-5 párovým T testom sa potvrdil štatisticky významný rozdiel na hladine 0,01 v parametroch IPSS a QoL pred aj po operácii. Parametre IIEF-5 neboli operáciou ovplyvnené. Testovaním parametrov IIEF-5 vo vzťahu k veku sa potvrdila nepriama lineárna závislosť pred operáciou na hladine 0,01 a R=-0,55 (t. j. čím starší pacient tým nižšie hodnoty IIEF-5). Po operácii u tých istých parametrov IIEF-5 bola závislosť na veku menej výrazná. Mann-Whitneyho neparametrickým testom sa potvrdil štatistický významný rozdiel iba v parametroch QoL na hladine 0,05 v závislosti od typu operácie. Záver: Obe operačné metódy liečby BPH neovplyvnili u pacientov existujúcu sexuálnu funkciu.

V práci sa prezentuje úloha a možnosti moderných rádiodiagnostických modalít – USG, CT MRI – v diagnostike a diferen­ciálnej diagnostike renálnych lézií. Tie umožňujú urológovi rýchle a jednoznačne definovať charakter patologického ložiska v obličke – solídne alebo cystické ložisko, a hlavne či ide o proces benígny alebo malígny (karcinóm z renálnych buniek versus angiomyolipóm či onkocytóm, alebo cystická lézia podľa Bosniaka I.–IV.) Presné zatriedenie renálnej lézie je základom pre včasné začatie terapie podľa odporúčaní (guidelines) EAU.

Problematika hyperaktivního měchýře („overactive bladder – OAB“) je jedním z nejaktuálnějších témat současné urologie a urogynekologie. V posledních několika letech je mu věnována mimořádná pozornost zejména s ohledem na výsledky epidemiologických studií, které ukazují na jeho vysokou prevalenci v populaci. Nejedná se sice o stav asociovaný s vysokou mortalitou či morbiditou, ale vliv na kvalitu života postižených je značný. Lze navíc předpokládat, že se s problémem hyperaktivního měchýře budeme setkávat stále častěji, a to nejen vzhledem k prodlužující se délce života populace, ale i díky tomu, že potíže s funkcí dolních močových cest přestávají být mezi laickou veřejností tabu. I přes nárůst poznatků o etiologii, etiopatogenezi, diagnostice a léčbě hyperaktivního měchýře, je stále ještě mnoho aspektů, které zůstávají kontroverzní. Cílem práce je podat přehled v současné době nejvíce diskutovaných otázek v souvislosti s OAB a případně naznačit odpovědi pro klinickou praxi.

U devětadvacetiletého muže vyšetřeného pro renální koliku byla nalezena výrazně zvětšená prostata. Biopticky zjištěn primární seminom prostaty. Po neoadjuvantní systémové chemoterapii a radikální prostatektomii žije nemocný 36 měsíců bez známek recidivy onemocnění.

Syndrom chronické prostatitidy je definován jako komplex příznaků, jenž mohou mít původ v prostatě samotné nebo v okolních strukturách a orgánech. Součástí syndromu jsou i bolesti v oblasti pánevního dna, což se odrazilo v poslední klasifikaci NIH a stav byl pojmenován jako chronická prostatitida – syndrom chronické pánevní bolesti. Potíže mohou mít různé příčiny a patofyziologické mechanizmy, což výrazně znesnadňuje léčbu. Ta kromě antibiotik zahrnuje alfasympatolytika, protizánětlivé léky a mnoho dalších možností od masáží prostaty a rehabilitace pánevního dna po transuretrální resekci prostaty.

Autori približujú výsledky prieskumu zameraného na zistenie úrovne informovanosti širokej laickej verejnosti o právnych a etických aspektoch transplantácie obličiek. Pozornosť zamerali na zistenie úrovne uvedených predmetných oblastí študovanej problematiky: chápaniu pojmu transplántácia u širokej laickej verejnosti, právnemu systému pri odbere orgánov v SR, súhlasu s odberom obličiek, mozgovej smrti, súčasnej situácie v oblasti darcovstva v kategórii súhlasu: opting-in, opting-out, required request, routine salvaging (odbery ako bežná vec), postoju cirkvi na odber obličky. Ďalej vo svojom prieskume zisťovali úroveň dôvery u širokej laickej verejnosti vo vzťahu k zdravotníckym pracovníkom – lekárom ohľadne stanovenia klinickej smrti, dodržiavania právnych a etických noriem v tejto súvislosti, vo vzťahu k zdravotníctvu pri vytváraní a schvaľovaní uvedených noriem. Pozornosť venovali i psychosociálnym aspektom darcovstva ako napríklad: či by v prípade potreby prijali obličku od mŕtveho darcu, od príbuzného alebo naopak, či by boli ochotní oni sami v prípade potreby darovať obličku svojmu príbuznému. Prieskum realizovali v štyroch mestách na Slovensku: v Bratislave, v Trnave, v Trenčíne, v Liptovskom Mikuláši. Základný súbor tvorilo 500 respondentov. Hlavnou prieskumnou metódou bola dotazníková metóda. Odpovede respondentov podrobili obsahovej analýze, ktorej výsledky uvádzajú v prehľadných tabuľkách. V závere príspevku vyhodnocujú pracovné hypotézy a uvádzajú odporučenia pre klinickú prax, oblasť zdravotnej výchovy s poukázaním na rezervy v oblasti masmediálnej politiky v uvedenej problematike.

Minimalizace bolesti po operaci je důležitým prvkem v komplexní péči nejen v urologii. Nedostatečná analgetická terapie může negativně ovlivnit pooperační průběh a vést k výraznému snížení spokojenosti pacientů s léčbou. Autoři uvádějí možnosti tlumení akutní bolesti v urologii. Jsou vyjmenována nejčastěji používaná analgetika, dávkovací schémata a nežádoucí účinky.

Etiologie močové inkontinence a infekce dolních močových cest je multifaktoriální, často se vyskytuje současně a obě nemoci mají velmi podobné projevy. Mezi ně patří polakisurie, nykturie, dysurie, suprapubická bolest s urgencí a urgentní inkontinence. Dle literárních údajů se močová inkontinence vyskytuje u 20–30 % žen a různé formy močové infekce v podobném procentu. Velmi důležitá je odpovídající diagnostika onemocnění a tomu odpovídající kauzální léčba. V případě močové inkontinence preferujeme komplexní přístup a individuální plán léčby podle typu inkontinence, u močových infekcí cílenou antimikrobiální léčbu.

Dilatace pampiniformního plexu postihuje přibližně 15 % mužů po pubertě. Až 90 % případů se vyskytuje vlevo. Vzniká z městnání v oblasti vén drénujících varle a příčina většinou není známa (primární, idiopatická varikokéla). Varikokéla vznikající z útlaku drénujících žil se označuje jako sekundární. Varikózní změny jsou obvykle jednostranné a nebolestivé. Často bývá varikokéla diagnostikována teprve při vyšetření infertility. Její výskyt u pacientů léčených pro neplodnost je až 39 %. Přes obecný souhlas s tím, že varikokéla je nejčastěji diagnostikovaná patologie u neplodných mužů a její korekce obvykle vede ke zlepšení fertility, zůstává vliv varikokély a varikokélektomie na plodnost předmětem trvajících sporů. Jedinou současnou léčebnou metodou, která splňuje požadavek malé invazivity a dobrých výsledků, je mikrochirurgická disekce žil pampiniformního plexu. Použití operačního mikroskopu umožňuje bezpečně zachovat intaktní testikulární artérii a lymfatické cévy. Díky svým výhodám se mikrovarikokélektomie stala celosvětově metodou volby při léčbě varikokély.

Med je při hojení ran používán již od starověku. Studie prokazují jeho antimikrobiální působení vůči širokému spektru bakterií i hub a objasňují mechanizmy jeho účinku. Nízký výskyt alergií a dobré klinické výsledky při hojení ran za použití medu dávají možnost jeho širšího využití.

Hematurie je vždy závažným příznakem onemocnění močového traktu. U dětí je její příčinou většinou zánětlivé onemocnění nebo stav po poranění močového traktu. Na rozdíl od dospělých jde u dětí výjimečně o příznak nádorového onemocnění, nejčastěji Wilmsova tumoru ledvin. Hematurií se však mohou manifestovat i jiná nádorová onemocnění ledvin, močového měchýře a prostaty (karcinom ledviny ze světlých buněk, epiteliální tumory, rabdomyosarkom aj.). Cílem článku je upozornit na tato výjimečná, přesto však vyskytující se onemocnění dětí.

Ureterorenoskopie a endolitotrypse je vysoce efektivní metoda k extrakci konkrementů, k dosažení vysokého stupně free stone intervalu. V krátkém sdělení podáváme přehled možných technologií se zaměřením na laserovou litotrypsi a naše první zkušenosti s ní.

Uvádíme vzácný výskyt endometriózy močového měchýře u 29leté ženy, nulipary, ve sterilním manželství. Přichází pro opakované strangurie, pollakisurie, cystalgie, vše s maximem v období menstruace. V osobní anamnéze endometrióza, diagnostikovaná a řešená laparoskopicky před 3 lety. Při sonografii nalezeno na zadní stěně močového měchýře patologické vyklenutí, které se při cystoskopii jeví jako solidní tumor se širokou bází. Provedena endoresekce a histologicky prokázána endometriální tkáň. Po chirurgickém ošetření léčena na gynekologickém pracovišti medroxyprogesteronem. Rok a půl po záchytu je nemocná bez recidivy onemocnění.

Chlamydie jsou gram negativní intracelulární bakterie, které nesou některé znaky, řadící je mezi nestandardní mikroby – intracelulární způsob života, specifický životní cyklus i stavba buněčné stěny (kyselina muramová), neschopnost syntézy ATP (lze se setkat i s pojmem „energetický parazit“). Podle Světové zdravotnické organizace je z více než  500 miliónů pohlavně přenosných onemocnění ročně téměř 1/5 (cca 90 miliónů) vyvolána právě chlamydiemi. Tato data navíc nejsou zcela přesná, neboť tato infekce (vyjímkou je infekce sérotypy Chlamydia trachomatis L1, L2, L3 a La2, původci lymfogranuloma venereum) nepodléhají povinnému hlášení. Z klinické praxe i publikačních ohlasů je zřejmé, že výskyt chlamydií, resp. jejich záchyt, strmě roste a chlamydie jsou dnes významným medicínským i ekonomickým problémem.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcí respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivé onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav sobstrukcí a zda je nemocného nutné hospitalizovat. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit.

Příměs krve ve spermatu – hemospermie – není tak častá jako například hematurie. Upozorňuje především na onemocnění semenných váčků a prostaty, ale její příčinou mohou být i některá interní onemocnění.