Vážené kolegyně, vážení kolegové, před třinácti lety jsem ve výzkumné laboratoři v Calgary zakresloval oblasti mozku na CT snímcích pro účely, které mi tehdy nebyly zcela jasné. Teprve později jsem si uvědomil, že jsem pomáhal trénovat jeden z prvních systémů umělé inteligence pro diagnostiku cévních mozkových příhod. Dnes tento nástroj používají nemocnice po celém světě. Tato zkušenost mi ukázala, jak rychle se technologie vyvíjejí – co dříve trvalo roky, dnes zvládneme za měsíce. Často slýchám otázku, zda je umělá inteligence v medicíně příležitostí, či hrozbou. Věřím však, že tato otázka již není aktuální. AI je součástí současné medicíny – stejně jako byly kdysi rentgenové přístroje nebo ultrazvuk něčím novým, dnes jsou standardem. Správně bychom se měli ptát: Jak AI využívat ve prospěch našich pacientů?...

Zobrazení vlastní tkáně nádoru prostaty je při použití postupů zobrazení obvyklých u jiných nádorů obtížné, nedostatečné je používat metody zobrazení pomocí kontrastního CT vyšetření, z hybridních metod také PET/CT s aplikací ¹⁸F-fluorodeoxyglukózy. Magnetickou rezonanci je možné využít v detekci karcinomu prostaty u mužů s elevací prostatického specifického antigenu (PSA) a/nebo zvýšeným indexem zdravé prostaty (PHI). V současnosti je možné využití spojení radiologických metod a nukleární medicíny - výpočetní tomografie a pozitronové emisní tomografie (PET/CT) nebo magnetické rezonance a pozitronové emisní tomografie (PET/MR). Pro pozitronovou emisní tomografii je možné využití ¹⁸F-fluorocholinu (¹⁸F-FCH), ¹⁸F-fluciclovinu, a ¹⁸F-natriumfluoridu (¹⁸F-NaF) nebo ⁶⁸Ga-PSMA-11 (ligand prostatického specifického membránového antigenu), a to ve vyhledávání, stagingu a restagingu karcinomu prostaty. PET/MR nebo PET/CT s podáním ⁶⁸Ga-PSMA-11 představuje současnou optimální metodu při stagingu, restagingu a kontrole účinku terapie karcinomu prostaty.

Léčba neinvazivního karcinomu močového měchýře (NMIBC) by měla u středně a vysoce rizikových pacientů dodržovat rizikově stratifikovaný přístup s transuretrální resekcí (TUR) a intravezikální chemoterapií (ChT) nebo Bacillus Calmette-Guérin vakcínou (BCG). Použití neoadjuvantní chemoterapie na bázi cisplatiny u karcinomu močového měchýře je podporováno. Kombinovaná ChT obsahující cisplatinu je standardní u pokročilých nebo metastatických pacientů, kteří jsou dostatečně zdatní, aby tolerovali cisplatinu. ChT na bázi karboplatiny se doporučuje u pacientů nevhodných pro cisplatinu. Pembrolizumab nebo atezolizumab jsou alternativní volbou pro pacienty, kteří jsou PD-L1-pozitivní a nejsou způsobilí pro ChT na bázi cisplatiny. Prvním konjugátem protilátka-lék, který přinesl povzbudivé údaje, byl enfortumab vedotin. Erdafitinib je pan-FGFR tyrozinkinázový inhibitor a první Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv ve Spojených státech amerických (FDA) schválená cílená terapie pro metastatický uroteliální karcinom s alterací FGFR2/3 po chemoterapii obsahující platinu.

V předloženém textu je shrnuta problematika infekcí horních cest močových především z pohledu klinického mikrobiologa. Jsou zde prezentovány základní principy diagnostiky a léčby uroinfekcí s ohledem na současnou epidemiologickou situaci. Doporučení pro antibiotickou léčbu reflektují aktuální evropské a české doporučené postupy.

Historicky spíše ignorovaná mužská neplodnost zapříčiňuje samostatně nebo v kombinaci neplodnost páru přibližně v 60 % případů. Nemožnost páru zplodit potomka vede k psychosociálnímu stresu. Úlohou systematické diagnostiky a terapie neplodnosti muže je rozpoznání příčiny, snaha o zlepšení tvorby spermií a zvýšení šance na úspěšné početí.

Pod vedením pana profesora Hanuše se sešel tým přednášejících se zadáním zpracovat přehled posledních doporučení EAU a AUA Guidelines ohledně farmakoterapie pacientů s OAB – pan profesor Krhut, a mLUTS – pan doktor Tolinger. Dále byl přizván mezioborově klinický farmakolog, pan doktor Hartinger, aby nám představil pohled na tuto urology nejčastěji podávanou medikaci z poněkud jiného úhlu. Na závěr paní doktorka Burešová představila a diskutovala kazuistiky ilustrující možnosti cílené farmakoterapie šité na míru každému jednotlivému pacientovi. Za celý panel shrnul předsedající několik zásad, které bychom mohli zaštítit jedním slovem „INDIVIDUALIZACE“.

Pacient s onemocněním ledvin se v mnoha aspektech odlišuje od ostatních pacientů. V obecné rovině je třeba tyto odlišnosti znát a využít je v běžné klinické praxi. Urolog může těmto nemocným navíc pomoci v diagnostice a řešení urologické příčiny tohoto onemocnění. V neposlední řadě se urolog podílí na přípravě transplantace ledviny, pokud onemocnění dospěje do stadia ledvinného selhání.

Zatiaľ čo karcinóm prsníka predstavuje najčastejšiu formu malignity u žien, metastázy v prsníku súvisiace s extramammárnymi malignitami sú veľmi zriedkavé. Metastatické nádory prsníka predstavujú menej ako 1 % všetkých malignít prsníka, pričom väčšina má pôvod v kontralaterálnom prsníku. Hoci je karcinóm obličky z renálnych buniek najčastejšou formou nádorového ochorenia urogenitálneho traktu, je opísaných len niekoľko prípadov metastázovania do prsníkov.  Prezentujeme kazuistiku ženy so synchrónnou metastázou v prsníku z roku 2016, u ktorej sa po šiestich rokoch od nefrektómie vyskytla aj metachrónna metastáza v tom istom prsníku. Okrem nešpecifických pľúcnych nodulov a metastatického postihnutia 7. rebra vpravo bola pacientka bez zámok metastáz. Naším cieľom je zvýšiť povedomie o metastázach prsníka pochádzajúcich z extra mammárnych malignít a zdôrazniť výhody zobrazovacích metód ako mamografia a ultrasonografia v diagnostike lézií prsníka.

Metastatický kastračně rezistentní karcinom prostaty je nevyléčitelná forma karcinomu prostaty s nejhorší prognózou a může se vyvinout z nemetastatického kastračně rezistentního karcinomu prostaty (nmCRPC). Byly provedeny tři studie hodnotící léčbu ve specifickém prostředí nmCRPC; PROSPER (enzalutamid), SPARTAN (apalutamid), ARAMIS (darolutamid). Výsledky zahrnují oddálení rozvoje metastatického onemocnění, prevenci symptomů a přínos v celkovém přežití.

Zhoubné nádory ledvin jsou častým maligním onemocněním a Česká republika zaujímá přední příčky četnosti výskytu v Evropě. Možnosti terapie tohoto onemocnění v posledních letech velmi pokročily. Ke klesající morbiditě a zlepšující se délce přežití přispěl jak rozvoj moderních metod chirurgie, tak významně přispěla terapie tyrosinkinázovými inhibitory (TKI). Velký pokrok byl zaznamenán se zařazením imunoterapie do schémat léčby tohoto onemocnění. Tento článek se zabývá možnostmi imunoterapie samotné, kombinované, ale i kombinací imunoterapie s TKI.

Urologické komplikace s incidencí 1-10 % významně přispívají k morbiditě a mortalitě pacientů po transplantaci ledviny. Individualizované předtransplantační vyšetření a potransplantační follow-up snižují výskyt urologických komplikací. Jejich včasná diagnóza a léčba v rámci multidisciplinárního přístupu zlepšuje prognózu a dopad na osud transplantované ledviny.

Diabetes mellitus je heterogenní skupina onemocnění charakterizovaných chronickou hyperglykemií. V urologické ambulanci může být diabetik vyšetřován pro infekce močových cest, včetně jejich závažnějších forem (např. emfyzematózní pyelonefritida), pro funkční poruchy urogenitálního traktu nebo maligní onemocnění.

Střední hodnota věku v době diagnózy karcinomu prostaty (KP) v České republice dosahuje 68 let. Riziko záchytu KP stoupá s věkem, u starších pacientů je navíc nádor častěji zjištěn v pokročilém stadiu. Základní geriatrické vyšetření bychom měli indikovat u všech pacientů starších 70 let. Mezi základní skríningové nástroje používané v geriatrii patří Geriatric 8 (G8) test. Na základě tohoto testu pacienty rozdělujeme na muže v dobré kondici (fit), zranitelné (vulnerable) a křehké (frail). Radikální léčba srovnatelná s mladšími ročníky by měla být nabídnuta všem "fit" pacientům a těm zranitelným, u kterých lze dosáhnout úpravy základního postižení. Křehcí pacienti s reverzibilním postižením by měli podstoupit léčbu adaptovanou k jejich stavu, příliš nemocní pak pouze podpůrnou léčbu. Režim pozorného vyčkávání (watchful waiting) představuje ideální postup u mužů s KP nízkého a středního rizika a limitujícími komorbiditami. Radikální léčba je u starších pacientů zatížena vyšší mírou bezprostředních i dlouhodobých komplikací. Hormonální léčbu doprovází celá řada dlouhodobých metabolických, kardiovaskulárních a dalších nežádoucích účinků. Nové hormonální preparáty prokázaly u starších pacientů shodnou klinickou účinnost i relativně příznivý bezpečnostní profil ve srovnání s mladšími podskupinami. V každém případě by kalendářní věk jako samotný faktor neměl řídit naši indikaci k léčbě KP.

Věda a víra zdaleka nemusí být v nepřátelských vztazích a mohou dojít tam, kde ve starém Egyptě začaly, a to ke společnému poznávání světa. Ellisův seznam 27 kategorií lidské stupidity mimo jiné obsahuje tuto charakteristiku: Přesvědčení, že vědecká metoda je jediná metoda, která posunuje lidské vědění...

Syndróm chronickej primárnej bolesti močového mechúra (CPBPS - chronic primary bladder pain syndrome) je komplexný stav, ktorý je príčinou signifikantnej morbidity a zníženej kvality života. Bolesť je všeobecne dominantným príznakom CPBPS. Presnejšia klasifikácia jednotlivých fenotypov a špecifická, nová multimodálna terapia môžu viesť k výraznejšej efektivite manažmentu ochorenia. Multidisciplinárna spolupráca je zvyčajne nutnosťou. Článok sumarizuje najnovšie poznatky o terminológii, etiopatogenéze, diagnostike a manažmente CPBPS. Veľa otázok však zatiaľ zostáva nezodpovedaných.

Od chvíle, kdy lékař přesedlal z pozice autority na pozici slouhy, nastaly mezi zdravotníky a jejich už ne pacienty, ale klienty, docela jiné vztahy. Klienti se bez zábran hrnou za nedostatkovými službami (a ten, kdo pamatuje fronty na „uzouše“ za socialismu, to ocení) a přetížení lékaři první linie se snaží ze všech sil distribuovat nemocné specialistům, kteří jich mají beztak dost...

Inkontinence moče je jakýkoliv nedobrovolný únik moče. Vyskytuje se ve všech věkových kategoriích, děti nevyjímaje. Vzhledem k tomu, že se močové cesty vyvíjí až do 12 let, je do tohoto věku únik moče tolerovatelný jako fyziologický. Poté se stává zatěžujícím, a to jak psychicky a sociálně, tak i ekonomicky. Úspěšnost léčby močové inkontinence závisí na určení jejího typu. I přesto, že je poměrně častým problémem v urologické praxi, není jí věnován dostatek prostoru a je mnohdy bagatelizována, zejména u osob vyššího věku.

Inkontinence moče je rostoucím problémem současné urologické medicíny. Pacienta ovlivňuje v jeho socioekonomickém a emočním životě, okolí zatěžuje zejména ekonomicky. Autoři článku si dali za cíl shrnout současné možnosti její léčby, zejména medikamentózně a chirurgickou cestou. Pro vlastní léčbu je důležité určení typu inkontinence. Nejčastější typ inkontinence u obou pohlaví je inkontinence stresová a urgentní. Ostatní typy jsou zastoupeny v menší míře a někdy stojí i mimo aktuální oficiální doporučení odborných společností. Vlastní léčba pak závisí od samotného typu inkontinence. Někde se uplatní více léčba léčivými přípravky, jindy léčba chirurgická. Mnohdy je potřeba léčbu kombinovat.

Ačkoli je hemospermie ve většině případů benigním příznakem s autolimitujícím charakterem, vyvolává obavy nejen u pacientů samotných, ale i u jejich partnerek/-ů. Autoři předkládají přehled možných příčin s doporučenou diagnostikou a terapeutickými možnostmi.

Adrenalektomie je chirurgické odstranění nadledviny, které má řadu indikací. Laparoskopická adrenalektomie je zlatým standardem operační léčby chorob nadledvin. Tato miniinvazivní metoda přinesla jednoznačný benefit pro pacienty stran nižší krevní ztráty, menší operační rány, zkrácení doby hospitalizace a nižší potřeby analgetik. V rukou zkušeného chirurga je adrenalektomie spojena s nízkým výskytem závažných komplikací.

Renální epiteloidní angiomyolipom (ReAML) je vzácným podtypem angiomyolipomu. Jedná se o benigní onemocnění ledvin, u kterého byly hlášeny případy agresivního chování a malignity. Tyto tumory představují 8 % operovaných angiomyolipomů ledviny. Diagnostika se opírá o histologický nález. Cílem práce je podat přehled informací o této problematice, histologickém obrazu a kazuistice 42leté ženy operované na našem pracovišti, u které bylo prokázáno multicentrické či metastatické postižení lymfatické uzliny retroperitonea.

V léčbě metastatického kastračně rezistentního karcinomu prostaty máme k dispozici několik různých typů systémové léčby. Čím více linií terapie použijeme, tím lze život pacientů více prodloužit. U pacientů ale postupně dochází k progresi onemocnění, i přes podanou léčbu. Hledají se proto další postupy, které by prodloužily přežití pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem. PARP [poly(ADP-ribóza)polymeráza] inhibitory prokázaly účinnost jak v monoterapii, tak v kombinaci s ARTA léčbou u těchto pacientů. Nejzralejší data máme dosud k dispozici s PARPi olaparibem.

Infekce močových cest (IMC) jsou vedle infekcî hornîch cest dýchacîch druhé nejčastějšî infekčnî onemocněnî v populaci. IMC patří mezi jeden z nejčastějších problémů, řešených v ambulanci praktického lékaře, urologa i gynekologa ve spolupráci s mikrobiologem. Nejčastější formou je cystitida. Léčba samotné infekce není obvykle náročná a je důvodem k nasazení antimikrobiálních přípravků. Velmi důležitá je znalost předpokládaných vyvolávajících agens a nasazení vhodné léčby. Při rozhodování o způsobu léčby je nutné racionální vyhodnocení všech výsledků. Základní rozvaha musí také obsahovat aspekty problematiky nadužívání leckdy neindikované antibiotické terapie.

Hypogonadismus s pozdním začátkem v dospělosti představuje významný zdravotní problém, protože na základě vztahu nízkých hladin testosteronu a diabetu, kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy vede ke snížení délky i kvality života. Hypogonadální muži umírají dříve než muži dostatečně zásobení androgeny a na této skutečnosti se výrazně podílejí kardiovaskulární onemocnění a diabetes. Diagnostika deficitu testosteronu vyžaduje laboratorní potvrzení abnormální hladiny a přítomnost klinických projevů. Je-li diagnóza potvrzena, je doporučena úprava životního stylu a testosteronová substituce injekční, orální nebo transdermální. Volba formy androgenní terapie by měla být provedena na základě preference pacienta, farmakokinetiky, nákladů na léčbu s dosažením hladiny testosteronu v terapeutickém rozmezí (obvykle > 12 až < 18 mmol/l) v souladu s doporučeními Evropské urologické společnosti. Pacient musí být pravidelně monitorován provedením fyzikálního vyšetření včetně vyšetření prostaty a komplexní analýzou séra. Benefitem léčby pro pacienta je dosažení fyziologických hladin testosteronu, zlepšení sexuálních funkcí, svalové síly a hmoty, zvýšení energie, kostní denzity, pocitu životní pohody a zlepšení kardiovaskulární morbidity.

Diabetes mellitus (DM) je globálna epidémia charakterizovaná zvýšenou hladinou glukózy v krvi so značnou morbiditou a aj mortalitou. DM môže viesť k akútnym a chronickým komplikáciám prakticky vo všetkých telesných orgánoch, vrátane urogenitálneho systému. Problematika diagnostiky a liečby diabetických pacientov s urologickými a andrologickými ťažkosťami je komplexná, mimoriadne závažná a neustále sa vyvíja. Článok sa venuje najčastejším urologickým stavom, ktoré sú špecifické pre DM. Urologické komplikácie môžu prebiehať nepoznane dlhšiu dobu, veľakrát oligosymptomaticky, ale pritom často bývajú pre pacientov až život ohrozujúce. Vlastná liečba týchto ochorení nespočíva len v stabilizácii urologického problému, ale aj v nastavení a úprave terapie DM. Dá sa povedať, že diabetes zvyšuje rizikovosť a závažnosť urologických problémov a naopak urologické ťažkosti (najmä zápaly) môžu viesť k dekompenzácii DM. Spolupráca urológa s diabetológom sa javí nutnosťou.

Paradigma léčby metastatického světlobuněčného renálního karcinomu (mccRCC) prochází v posledních dekádách opakovaně výraznými proměnami – od léčby cytokiny, interleukinem-2 a interferonem-α přes terapii inhibitory tyrozinkináz (TKI) či inhibitory savčího cíle rapamycinu (mTOR) až po kombinované režimy založené na inhibitorech kontrolního bodu imunity (ICI). Posledně jmenované kombinace, jež se v první linii terapie plně etablovaly v uplynulém desetiletí, získaly indikaci na základě rozsáhlých studií fáze III, které bez rozdílu používaly jako komparátor sunitinib. Patří k nim CheckMate214 (ipilimumab plus nivolumab), KEYNOTE 426 (pembrolizumab plus axitinib), JAVELIN Renal 101 (avelumab plus axitinib), CheckMate 9ER (nivolumab plus cabozantinib) a studie CLEAR (pembrolizumab plus lenvatinib). Díky výsledkům výše uvedených klinických studií došlo k významnému rozšíření armamentária dostupných léčebných možností především v první linii paliativní terapie, a tím i k přelomové změně v přístupu k terapii zejména světlobuněčného RCC. V zahraničních i domácích klinických doporučeních panuje v tomto ohledu takřka nevšední shoda. I u nás dnes již můžeme volit z různých možností kombinace zmíněných preparátů, přičemž lze předpokládat, že do budoucna se jejich spektrum hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění bude nadále rozšiřovat. Indikace prvoliniové terapie, jež v léčebném schématu zaujímá zcela klíčové postavení, pak bude pro ošetřujícího lékaře znamenat nutnost velmi pečlivě posoudit rozličné klinické faktory, ekonomické aspekty a v neposlední řadě právě profil nežádoucích účinků konkrétní indikované kombinace a v souladu se zásadami personalizované medicíny pak pro každého jednotlivého pacienta zvolit optimální léčbu. S ohledem na klinickou praxi v urologii si tento článek klade za cíl stručně přiblížit profily nežádoucích účinků jednotlivých léčebných přípravků a jejich kombinací dostupných v současnosti či v blízké budoucnosti v onkologické léčbě a zároveň i nastínit přehled možností, jak lze k těmto nežádoucím účinkům terapeuticky přistupovat.

Inkontinence moči je jakýkoliv nedobrovolný únik moči. Postihuje všechny věkové kategorie, seniorskou především. Autor si dal za cíl zmapovat inkontinenci v seniorské populaci a vykreslit možnosti její diagnostiky a léčby.

Poškození a selhání ledvin je obecně závažný stav v klinické medicíně, objevující se téměř ve všech jejích oborech, urologii nevyjímaje. Poměrně zásadním krokem v adekvátním preventivním a terapeutickém postupu je včasné rozlišení mezi akutním a chronickým renálním selháním, z nichž každé vyžaduje jiný přístup, ale mají také mnoho společných znaků. Předložený článek přináší stručný přehled diferenciálně diagnostického rozlišení obou stavů a základní principy léčby.

Poranění míchy je jedním z nejzávažnějších zdravotních postižení zasahujících do řady fyziologických systémů organismu. Péče o spinální pacienty je náročná, vyžaduje multidisciplinární přístup a specializovanou péči. Z tohoto důvodu v ČR vzniká spinální program, který funguje již více než 20 let. Správná urologická péče je důležitá již záhy po poranění. Během pobytu na spinálních rehabilitačních jednotkách je "upravována na míru" danému jedinci. Vždy vychází z důkladného urologického vyšetření, funkčních a kognitivních schopností pacienta. Spolupráce mezi rehabilitačním týmem a urologem je zásadní. Při propuštění z rehabilitačního ústavu je pacient nastaven na bezpečný způsob derivace močového měchýře, edukován v základní problematice neurogenního močového měchýře a možných komplikacích. Zdůrazněna je nutnost celoživotní urologické dispenzarizační péče.

Vysokoprůtokový priapismus, taktéž v literatuře nazývaný jako neischemický nebo arteriální, tvoří pouze cca 5 % všech případů priapismu. Jeho nejčastější příčinou je tupé perineální nebo penilní trauma. Výsledkem poranění je lacerace kavernózní tepny nebo jejích větví, což vede ke vzniku píštěle mezi tepnou a lakunárními prostory kavernózních těles. Výsledný zvýšený průtok krve má za následek přetrvávající erekci. Tento typ priapismu je možné léčit i konzervativně, přičemž optimální časový interval zahájení aktivní intervenční léčby je stále předmětem diskuzí.