Rehabilitace je součástí léčebné a preventivní péče. Jejím úkolem je navrátit funkci postiženému orgánu nebo jeho části pomocí speciál­ních technik. Důležitá je aktivizace schopností člověka tak, aby se co nejdříve mohl vrátit zpět do rodinného prostředí, popřípadě do zaměstnání. Rehabilitace v ošetřovatelství je jedna z forem rehabilitace, využívaná u našich urologických pacientů. V praxi to znamená, že do každodenní ošetřovatelské péče zdravotních sester jsou zahrnuty některé prvky fyzioterapie a ergoterapie. Cílem této péče je prevence trofických změn a podpora základních pohybových činností. Rehabilitační prvky zahrnují například pasivní cvičení, dechová cvičení, polohování, vertikalizaci pacienta, nebo podporu aktivizace včetně reedukace fatických funkcí. Tato činnost je prováděna podle možností sester a za aktivní spolupráce pacienta. Je-li nezbytná specializovaná péče na vyšší úrovni, nastupuje odborník fyzioterapeut.

Ischemická choroba srdeční je nejčastější příčinou smrti na celém světě. V Evropě tvoří do věku 75 let kardiovaskulární choroby asi 40 % všech úmrtí. Náhlá srdeční zástava je odpovědná za více než 60 % úmrtí dospělých při koronárním srdečním onemocnění. Roční výskyt asystolie při srdečních arytmiích je 38 na 100 000 obyvatel, z toho 17 na 100 000 obyvatel je způsobeno komorovou fibrilací. Celkový počet přeživších srdeční zástavu následkem srdeční arytmie v nemocnici je 10,7 %, z toho 21,2 % po komorové fibrilaci. Efektivní léčbou komorové fibrilace (VF) a komorové tachy­kardie (VT) je časná defibrilace, jejíž prodlení každou minutu snižuje úspěšnost o 7–10  %. VF je nejčastěji způsobena infarktem myokardu (cca v 5 %). Evropská rada pro resuscitaci ( ERC ) v listopadu loňského roku přijala nové , doporučené postupy v KPR – tzv. guidelines 2005, které směřují k časnému přístupu, návaznosti záchranného řetězce a k jejich zjednodušení v postupu u dětí a dospělých, aby byla usnadněna výuka KPR. Kromě jiného je zde v prvé řadě kladen důraz na bezpečnost zachránce.

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější maligní onemocnění amerických a evropských mužů. Výrazné rozdíly v incidenci mezi západní a asijskou populací nelze vysvětlit pouze dědičností a geografickými vlivy. Mezi důležité faktory, které se podílejí na manifestaci latentního karcinomu a jeho progresi, patří bezesporu i stravovací návyky a různé potravinové složky. Článek uvádí souhrnný přehled aktuálních poznatků o roli jednotlivých složek stravy, které se určitým způsobem podílejí na etiologii tohoto onemocnění.

Vývoj a uvedení prvního inhibitoru 5-fosfodiesterázy (sildenafilu) do rutinní lékařské praxe znamenalo zásadní průlom v kvalitě léčby tabuizovaného problému, jakým bezesporu erektilní dysfunkce byla. Na tento symptom se změnil pohled lékařů i společnosti. Díky edukačním kampaním došlo ke zkvalitnění diagnostiky a léčby sexuálních dysfunkcí. Postupem doby však přišly na trh i další léčebné přípravky. Ty jsou rozdílné nejen cenou (což může být pro některé pacienty zásadní při výběru), ale jsou jiné i svým farmakologickým profilem a účinkem. Lékař zabývající se diagnostikou a léčbou erektilní dysfunkce by měl jejich účinky znát a pacientovi – na základě jeho preferencí – nejvhodnější lék doporučit.

Autor se v přehledném článku zabývá úlohou virové infekce v etiopatogenezi karcinomu prostaty.

Současné trendy systémové léčby karcinomu prostaty se soustřeďují na neoadjuvantní a adjuvantní androgenní deprivaci u klinicky lokalizovaného androgen-dependentního karcinomu prostaty minimalizující vedlejší účinky, užití taxanů v léčbě hormonálně independetního karcinomu a na adjuvantní prevenci kostních metastáz pomocí bisfosfonátů. Preferuje se včasná androgenní blokáda s použitím monoterapie a intermitentní androgenní blokáda s cílem omezení vedlejších účinků a při užití bisfosfonátů jejich parenterální aplikace.

Smyčkové operace jsou nejúčinnější metodou léčby stresové inkontinence moči. Zavedením pevné pásky pod uretru, vzniká významná podpora svěrače měchýře, které se dosahuje dvěma postupy. Prvním jsou pubovaginální smyčkové operace, u kterých se pod močovou trubici podvléká fasciální pruh a druhým typem jsou tahuprosté vaginální pásky, kdy se pod uretru podvléká polypropylenová páska. Pubovaginální slingové operace mají vysokou účinnost, ale jsou invazivní a mohou mít i závažné nežádoucí účinky. Miniinvazivní slingové operace TVT (tension-free vaginal tape) a TOT (transobturator tape) se ukazují jako účinné a bezpečné operační metody. Je pravděpodobné, že miniinvazivní slingové metody budou stále více používány u všech typů stresové inkontinence.

Močové infekce patří mezi nejčastější a jsou především vyvolávány uropatogenními kmeny ze skupiny enterobacteriaceae. Přibývá však onemocnění vyvolaných bakteriemi ze skupiny intracelulárních patogenů jako jsou Chlamydia trachomatis, Mycoplasma hominis nebo M. genitalium a Ureaplasma urealyticum, které řadíme k sexuálně přenosným nemocem (STD – sexually transmitted diseases). V článku jsou uvedena specifika těchto patogenů včetně diagnostiky, patofyziologie, komplikací, možností prevence a léčby. Je upozorněno na úskalí selhání léčby při nedostatečné edukaci či spolupráci nemocných (chráněný styk v průběhu léčby). Následkem může být přechod do chronicity onemocnění a také vznik bakteriální rezistence. Mezi nejúčinnější antibiotika u těchto infekcí patří azithromycin, doxycyklin a fluorochinolony (ofloxacin a levofloxacin). Základem úspěchu při vysoké kontagiozitě těchto patogenů je však dobrá spolupráce a zodpovědný přístup nemocných v průběhu léčení.

Farmakologická léčba mikčních symptomů dolních cest močových (LUTS) při benigní hyperplazii prostaty (BPH) alfalytiky či inhibitory 5α-reduktázy snížila v minulých 15 letech počet indikací chirurgického výkonu pro BPH, resp. prodloužila čas od prvních symptomů do doby operace. Obě skupiny léků vykazují vysokou účinnost a bezpečnost, což prokazuje množství placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studií. Vzhledem k rozdílnému mechanizmu účinku je logická úvaha o kombinovaném podání těchto preparátů za účelem vyššího terapeutického efektu. Přestože bylo provedeno velké množství klinických studií, vykazují některé chyby, které ovlivňují jejich závěry. Dosud nebylo prokázáno, že by jedna či druhá skupina měla vyšší terapeutický efekt, byť u pacientů s většími prostatami (nad 30 ml) a vyšší hladinou PSA (nad 1,5 ng/ml) se zdá být vhodnější podávání inhibitorů 5α-reduktázy. U pacientů s BPH komplikovanou či kombinovanou s hyperaktivním močovým měchýřem (OAB – overactive bladder) se jeví v klinických studií (již fáze III) kombinace uroselektivních alfalytik s parasympatolytiky. Ve fázích experimentálního výzkumu na tkáních je možné užití inhibitorů fosfodiesterázy 5 (sildenafil a další) k ovlivnění LUTS způsobených BPH.

Mykotické infekce urogenitálního traktu jsou v běžné praxi s vyjímkou balanoposthitis mycotica málo časté, avšak téměř vždy závažné. Neobřezaný muž je obvykle infikován při pohlavním styku s partnerkou trpící vulvovaginózní mykózou pod klinickým obrazem mykotické balanitidy (balanoposthitis mycotica) event. uretritidy (urethritis non-specifica, u. mycotica). Obřezaný muž onemocní vzácně a musí být k infekci disponován (dlouhá doba expozice původcem, imunodeficit). U žen je obvykle postižena pochva a sekundárně močové cesty, avšak i žena onemocní mykotickým zánětem dolních močových cest jen v případě indispozice (vrozená vada urogenitálního traktu, systémové choroby, imunoalterace, nádorové postižení). Zásadní význam mají mykózy u nemocných s imunodeficiencí (transplantace, maligní onemocnění, vrozené poruchy imunity, pacient v režimu intenzivní péče, katetrizovaný pacient), kdy nejčastějším zdrojem infekce (translokací) je gastrointestinální trakt. U disponovaných jedinců má fungémie fatální průběh od 5–37 %.

Od provedení prvních studií ve 40. letech 20. století se hormonální léčba stala základem péče o nemocné s lokálně pokročilým a metastatickým karcinomem prostaty. V poslední době nastává posun a hormonální léčba se více používá u mladších mužů s menším rozsahem onemocnění nebo při recidivě po definitivní lokální léčbě. Často se rovněž používá v kombinaci s jinými způsoby lokální léčby.

Karcinom ledviny je nejmalignějším urologickým nádorem a Česká republika patří mezi země s jeho největším výskytem na světě. Základní léčbou lokalizovaného onemocnění je operace, v posledních letech se stále častěji užívají miniinvazivní techniky. Patří mezi ně laparoskopie, daVinci® robotické techniky a u rizikových nemocných například radiofrekvenční ablace. U generalizovaného onemocnění statisticky významně zlepšuje přežívání biologická léčba preparáty sunitinib (Sutent®) a sorafenib (Nexavar®). Kostní metastázy karcinomu ledviny jsou v posledních letech ovlivnitelné zoledronátem (Zometa®), který signifikantně snižuje riziko kostních komplikací u takto léčených pacientů.

Koncem osmdesátých a v průběhu devadesátých let minulého století se objevilo několik stěžejních prací, které umožnily zásadním způsobem definovat a objasnit jednotlivé anatomické komponenty, zodpovědné za fyziologické držení pánevního dna. Tímto byl učiněn významný krok ve výkladu etiopatogeneze genitálního descenzu a stresové inkontinence moče. Pánevní dno přestává být oblastí, která je hodnocena samostatně z pohledu gynekologa, urologa a proktologa. Jedná se o funkční celek, vyžadující multidisciplinární přístup. S rozvojem nových operačních technik, které jdou ruku v ruce s využitím nových syntetických materiálů, přestává být pánevní chirurgie doménou klasických operačních přístupů. Multifaktoriální etiologie inkontinence moči vyžaduje řadu rozdílných, ve většině případů se doplňujících, někdy ale i protichůdných léčebných opatření. Stresovou inkontinenci léčíme většinou chirurgicky, oproti inkontinenci urgentní, kde je metodou volby terapie medikamentózní. U stresové inkontinence moče je nutno vyčerpat všechny možnosti konzervativní léčby, než přistoupíme k operačnímu výkonu. Lze předpokládat, že s prodlužujícím se věkem žen, bude problematika patologií dna pánve a inkontinence moče stále aktuálnější.

Urologické nádory tvoří v některých zemích téměř polovinu maligních tumorů u mužů. Karcinom prostaty představuje celou jednu třetinu nově diagnostikovaných nedermatologických malignit u mužů v některých státech Evropy a Severní Ameriky. Nepříznivé trendy ve zvyšujícím se výskytu lze pozorovat i u karcinomu ledviny a močového měchýře. Pro urologické malignity je typický sklon k častému metastazování do kostí. Kostní metastázy jsou nejčastějším projevem pokročilého karcinomu prostaty. Klinicky se projevují bolestí, patologickou zlomeninou, míšní kompresí, neefektivní hematopoézou nebo hyperkalcemií. Skeletové komplikace vedou u onkologicky nemocných nejen k výraznému zhoršení kvality života, ale představují i jeho přímé ohrožení. Také vlastní protinádorová léčba přispívá k demineralizaci skeletu, a tím zvyšuje riziko vzniku kostních komplikací. Medikamentózní i chirurgická kastrace napomáhají rozvoji osteoporózy, která však je zatím z ne zcela jasných důvodů vyjádřena u řady nemocných ještě před zahájením léčby. Cílem léčby kostních metastáz je snížení bolesti, zachování funkční nezávislosti pacienta, zlepšení kvality života, oddálení vzniku i prevence skeletových komplikací a jejich recidiv. Léčba kostních metastáz je multidisciplinární. V redukci kostní bolesti mají své indikace analgetika, radioizotopy, zevní radioterapie, ortopedické a chirurgické operace i bisfosfonáty. Bisfosfonáty navíc výrazně snižují riziko skeletových komplikací a prodlužují interval do jejich vzniku – redukují vznik fraktur, potřebu radioterapie a ortopedické léčby. Možnosti použití bisfosfonátů k prevenci a oddálení kostních metastáz u nemocných s časnou formou karcinomu prostaty jsou zkoumány. Intravenózní aplikace zoledronátu je novým zlatým standardem v prevenci a léčbě skeletových komplikací v uroonkologii.

Cílem práce je posoudit význam velocity PSA (PSAV) při diagnostice karcinomu prostaty. V období od června 2006 do září 2007 jsme provedli 436 biopsií prostaty u pacientů s klinickým podezřením na karcinom prostaty. U 214 z nich bylo možno hodnotit velocitu PSA a posoudit její souvislost s histologickým průkazem prostatitidy, BPH a adenokarcinomu prostaty. Průměrná hodnota PSA velocity u pacientů s histologicky prokázanou BPH byla 2,38 ng/ml/rok a s prokázaným adenokarcinomem prostaty 3,70 ng/ml/rok. PSAV u chronické prostatitidy byla 3,70 ng/ml/rok, PSA velocita však nemá u chronického zánětlivého onemocnění prostaty žádný prognostický význam. Jedná se o významný pomocný faktor při stanovení rizika diagnózy karcinomu prostaty. Je třeba ji ale posuzovat v souvislosti s absolutní hodnotou PSA.

Infekce močových cest jsou považovány za nejčastější bakteriální infekce, které se vyskytují v průběhu celého života s různou frekvencí u obou pohlaví. Hlavními původci akutních infekcí dolních cest močových jsou převážně uropatogenní kmeny Escherichia coli. Kromě klinické symptomatologie má rozhodující význam pro léčbu stanovení bakteriurie a určení citlivosti na antibiotika. Poněvadž tento požadavek nelze vždy splnit, je nutné akceptovat empirické léčebné režimy za předpokladu, že jsou k dispozici výsledky z dlouhodobého sledování citlivosti hlavních močových patogenů. Nitrofuranová chemoterapeutika splňují tato kritéria, poněvadž mají široké antibakteriální spektrum zahrnující všechny běžné původce akutních uroinfekcí pouze s minimálním rizikem vzniku rezistence. Nifuratel vykazuje srovnatelný antibakteriální účinek jako nitrofurantoin, ale je mnohem lépe tolerován s ojedinělým výskytem nežádoucích účinků. Kromě toho je účinný na Trichomonas vaginalis, Chlamydia trachomatis a Candida spp. Nemá teratogenní ani mutagenní účinky a lze ho používat během gravidity od 2. trimestru i při laktaci. Byla prokázána velmi dobrá klinická účinnost při léčbě akutních infekcí močových cest a vulvovaginitid.

Práce srovnává spokojenost s léčbou u pacientů s poruchou erekce léčených sildenafilem (Viagra®) s léčbou potravinovými doplňky. U nich máme jen omezené údaje o účincích, a také spokojenosti pacientů s léčbou. Cíl: Přímé srovnání spokojenosti s léčbou u pacientů s erektilní dysfunkcí (ED) léčených sildenafilem – Viagra® (VGR) a potravinovými doplňky (PD). Metodika: Do retrospektivního hodnocení spokojenosti s léčbou erektilní dysfunkce bylo zařazeno ve dvou porovnatelných skupinách celkem 612 pacientů s erektilní dysfunkcí, kteří primárně navštívili urologickou ambulanci pro stabilizované onemocnění jiné než erektilní dysfunkci. Průměrný věk (směrodatná odchylka) byl 56,5 (9,0) roku ve skupině PD a 57,1 (9,6) ve skupině VGR. Rozsah věku byl 39,5–74,3 roku. Hodnocení probíhalo pomocí dotazníků IIEF-5 a EDITS v celkem 27 centrech v období od května do června 2007. Při statistickém zpracování byly všechny testy prováděny jako oboustranné na hladině významnosti 0,05. Výsledky: Pacienti ve skupině VGR dosáhli v hodnocení dotazníku EDITS významně vyššího skóre, a tím i vyšší spokojenosti s léčbou v porovnání se skupinou PD: 78,4 vs. 44,5; p < 0,001. Ve skupině VGR byl významně vyšší podíl pacientů spokojených s terapií ve srovnání se skupinou PD: 95,2 % vs. 42,7 %; p < 0,001. Závěr: Dosažený průměrný výsledek celého hodnocení dotazníku EDITS statisticky významně dominoval u pacientů užívajících sildenafil vs. potravinové doplňky. Výsledek dosažený ve skupině VGR (tzn. 78,4) byl srovnatelný se skóre v jiných sledováních.

Inkontinence moči je definována podle Mezinárodní společnosti pro inkontinenci (ICS) jako jakýkoliv nedobrovolný únik moči. Vyskytuje se u žen i mužů, u dětí, dospělých i ve stáří.

Fraktura penisu patří mezi relativně vzácné akutní urologické stavy. Vzhledem k možným pozdním komplikacím vyžaduje včasné stanovení diagnózy a náležitou terapii. Autoři poukazují na současné možnosti léčby a možné komplikace.

Cíl: Radikální onkochirurgické operace v oblasti pánve patří k nejobtížnějším výkonům. Cílem práce je posoudit přednosti a miniinvazivitu robotického operačního systému daVinci (Intuitive Surgical®, USA) pro radikální prostatektomii (RP). Metodika: Operační daVinci robotický systém jsme užili při radikální prostatektomii pro lokalizovaný karcinom prostaty u 12 nemocných. Trojrozměrné zobrazení s desetinásobným zvětšením spolu s vysokou flexibilitou („endo-wrist“) robotických nástrojů umožnilo provést výkony miniinvazivně – laparoskopicky. Výsledky: Konverze na otevřený výkon byla pro technické obtíže nutná u jednoho nemocného. Operační čas byl 4–7 hodin a krevní ztráty 150–800 ml. Nemocní profitovali z miniinvazivity výkonu, už první pooperační den dobře tolerovali perorální příjem. Vysazení analgetik-anodyn bylo možné od 2. pooperačního dne. Průměrná doba hospitalizace byla 5,2 dne. Průměrná doba ponechání močového katétru po operaci byla 10 dnů. Retence moči byla u jednoho nemocného řešena zavedením močového katétru na dalších 5 dní. Dva nemocní nastoupili po týdnu do zaměstnání. Plné obnovení kontinence (definované jako použití 0–1 vložky/den) je již u 9 nemocných. Erektilní funkce při použití PDE-5 inhibitorů byla obnovena zatím u 3 nemocných. Závěr: Naše první zkušenosti, v souladu s výsledky ze zahraničních pracovišť, potvrzují možnost miniinvazivního přístupu při náročných onkochirurgických výkonech v pánvi (včetně radikální prostatektomie) při použití daVinci robotického operačního systému.

Infekce vyvolané papilomaviry představují nejčastější sexuálně přenosné onemocnění (STD) na světě. V USA onemocní ročně více než 5,5 milionu lidí, prevalenční studie v ČR nejsou k dispozici. V závislosti na onkogenním potenciálu rozlišujeme vysokorizikové – high risk (HR) a nízkorizikové – low risk (LR) typy viru. HR HPV (human papillomavirus) jsou schopny iniciovat neoplastickou transformaci buněk. Souvislost mezi HPV infekcí a cervikálním karcinomem je zřejmá, významný podíl má HPV i v rozvoji dalších nádorů, např. laryngu, rekta, penisu a v dalších anatomických lokalizacích. Mužský faktor bývá často opomíjen a po infekci urolog nezřídka ani nepátrá.

Při diagnostice a léčbě komplikovaných stavů v urologii je nezbytná mezioborová spolupráce. Trendem současné medicíny je zkracovat hospitalizaci a posilovat význam ambulantní péče. Moderní medicínské technologie (včetně robotických systémů), rozšiřující se možnosti farmakoterapie i invazivních postupů, budou v budoucnu na mezioborovou spolupráci klást stále větší nároky. Těsná spolupráce urologů, onkologů, radioterapeutů, radiodiagnostiků, mikrobiologů, imunologů, neurochirurgů, kardiochirurgů, cévních a všeobecných chirurgů, gynekologů, osteologů, rehabilitačních pracovníků, gerontologů, anesteziologů, internistů a řady dalších klinických a paraklinických specialistů, ale i praktických lékařů umožňuje již nyní zlepšovat výsledky péče o urologické pacienty, včetně složitých uroonkologických onemocnění (karcinom prostaty, ledviny a močového měchýře). Posiluje se však důraz na koordinaci péče jednotlivých specialistů. Vedoucí pozice v týmu musí být zajištěna zkušeným odborníkem s komplexní znalostí problematiky v daném oboru, tedy urologem.

V posledních letech dochází u jednotlivých specializací k vymezování předmětu jejich oboru. Sféra zájmů i faktické péče, někdy zachází do původně výlučné péče oboru jiného. Zvláštní postavení má onkologie, která je zatím konglomerátem tří oborů: interny, chirurgie a radiologie. Přesto nedávná vyhláška MZ přisuzuje dominantní postavení klinickým onkologům. V tomto novém kontextu hledáme definici postavení urologa, který historicky i aktuálně diagnostikuje a léčí některá uroonkologická onemocnění a měl by v této praxi ve stejném rozsahu pokračovat. Budou nutná společná jednání mezi urologickou a onkologickou reprezentací a nalezení uspokojivého konsenzu. Článek se snaží upozornit na možná úskalí í problémy, které strana urologická zatím optimálně neřeší.

Stresová inkontinence u žen patří mezi nejčastější onemocnění, se kterými ženy navštíví ambulanci urogynekologa. Autor informuje o současných trendech operační léčby s přihlédnutím k nejnovějším postupům.

Kazuistika pacientky s malobuněčným karcinomem močového měchýře.

Hyperaktivní měchýř u dětí je charakterizován polakisurií a urgentní mikcí s možnou inkontinencí. Diagnostika a léčba má být zahájena po dosažení volního ovládání močení, nejpozději po 5. roce věku. Po provedení základního neinvazivního vyšetření s vyloučením neurologické a infekční etiologie může být zahájena komplexní léčba zahrnující režimová opatření, behaviorální léčbu, časnou farmakoterapii a případně biofeedback. Při neúspěšné 3–6měsíční základní léčbě je nutné specializované urologické vyšetření a další intenzivní léčba s využitím dalších léčebných postupů.