Ultrasonografie pomocí transrektálně zavedené sondy (TRUS) umožňuje vyšetření ultrazvukové struktury prostaty a okolních orgánů. TRUS rovněž pomáhá při měření objemu prostaty, hodnocení difúzních nebo ložiskových změn a při provádění biopsie prostaty. Ultrazvukové vyšetření má jen omezený význam pro diagnostiku některých onemocnění (prostatitický syndrom), ale je nezbytné při hodnocení dalších stavů (subvezikální obstrukce, nádory). Znalost různých nálezů může pomoci v diferenciální diagnostice. Článek poskytuje přehled současného stavu a dalšího možného vývoje této metody.

Benigní hyperplazie prostaty je častou nemocí stárnoucích mužů. Její léčba prodělala v posledních patnácti letech ohromný pokrok. Nejčastěji používaným způsobem léčby je farmakoterapie. Nejúčinnější preparáty jsou alfablokátory a blokátory 5-alfa reduktázy, případně jejich kombinace. Autoři popisují možnosti současné farmakoterapie, její efektivitu i nežádoucí účinky.

Nejběžnější ejakulatorní dysfunkcí je předčasná ejakulace. Řada mužů s předčasnou ejakulací trpí po celý život zvýšenou výbavností ejakulačního reflexu. Pokud k ejakulaci nedochází, jedním z prvních kroků je vyšetření moči po ejakulaci na přítomnost spermií, což umožní rozlišit mezi retrográdní ejakulací a anejakulací. Slabý proud moči a pomalé vytékání ejakulátu po orgazmu svědčí o striktuře uretry. Bolestivá ejakulace může být i jedním z projevů neúplného poranění míchy. Orgazmus je podobně jako bolest smyslový vjem a je obtížné jej objektivně kategorizovat. Po chirurgických výkonech, jako jsou operace prostaty, nastává změna v kvalitě vnímání orgazmu. Muže, kteří mají takový výkon podstoupit, je nutné o tomto informovat. Po orgazmu se zvyšuje hladina prolaktinu v séru, což souvisí s délkou refrakterní periody a sexuálním chováním po orgazmu. Postorgazmická bodavá bolest po částečném přerušení míchy se léčí obtížně, a pokud přetrvává 2 roky po zranění, nejspíše se neupraví.

Cieľ: Porovnať účinok liekov na potrebu chirurgickej liečby benígnej hyperplázie prostaty (BPH) u slovenských mužov počas sledovania 10 rokov. Klinický súbor a metódy: Register ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky bol použitý na identifikáciu pacientov s BPH. Všetci pacienti boli zaradení v rozsahu rokov 1995 až 2004. Vstupné Critéria boli stredné a závažné symptómy dolných močových ciest pre benígnu prostatickú obštrukciu, znížený prietok moču pod 15 ml/s a zväčšená prostate pri digitálnom rektálnom vyšetrení. Pacienti s karcinómom prostaty alebo močového mechúra boli vylúčení. Primárny cieľ štúdie bol identifikovať zmeny v medikamentóznej liečbe BPH, sekundárny cieľ bol identifikovať zmeny v chirurgickej liečbe BPH. Výsledky: Celkove bolo vyhodnotených 600 tisíc údajov. Vstupná charakteristika bola identická v oboch sledovaných skupinách. Priemerná medikamentózna liečba BPH bola 3,7 vs. 2,6 vs. 3,5 mesiacov u alfa-blokátorov vs finasteridu vs. fytoterapii. Podľa Slovenského registra bola väčšina pacientov liečená alfa-blokátormi (74,5 % – medikamentózna liečba) a TURP (73,0 % – chirurgická liečba). Použitie medikamentóznej liečby BPH narástlo v rokoch 1995 až 2004 o 496,0 % (od 30,5 do 181,8/1 000 mužov). Chirurgická liečba BPH sa v rokoch 1995 až 2004 znížila o 19,4 % pre TURP (od 3,1 do 2,5/1,000 mužov) a 53,3% pre prostatektómiu (od 1,5 do 0,7/1 000 mužov). Krivky incidencie chirurgickej a medikamentóznej liečby BPH boli štatisticky signifikantne divergentné (p < 0,05). Záver: Štúdia potvrdila rozdiely u pacientov s chirurgickou liečbou BPH počas desaťročného sledovania. Alfa-blokátory signifikantne redukovali počet elektívnych indikácií na TURP.

Akutní selhání ledvin (resp. dle novější terminologie akutní poškození ledvin) je klinický syndrom, vyznačující se náhlým poklesem renálních funkcí, spojeným s retencí dusíkatých látek a dalších katabolitů. Jedná se o závažný stav, spojený s významnou morbiditou i mortalitou. Prognóza akutního selhání ledvin je úzce závislá na vyvolávající příčině, stupni poškození ledvin v době diagnózy a kvalitě poskytnuté léčby. Včasným stanovením diagnózy a rychlým poskytnutím příslušné péče lze značnou část případů akutního selhání ledvin příznivě ovlivnit a snížit riziko dalších klinických komplikací i riziko vzniku chronického selhání ledvin.

Incidence zhoubných nádorů prostaty v posledních desetiletích trvale narůstá a řadí karcinom prostaty k nejčastějším malignitám mužské populace. V evropských zemích představuje přibližně 16 % zhoubných nádorů u mužů. V zemích EU bylo v roce 2004 diagnostikováno 237 800 onemocnění, v České republice incidence dosáhla 83,4/100 000 (graf 1) (18). Mortalita se pohybuje kolem 4 % a významně se nemění. Kauzálně ovlivníme pouze lokalizované formy nádoru. Biologický charakter onemocnění však i u pokročilejších stádií onemocnění umožňuje dlouhodobou stabilizaci. Ovlivnění pokročilých forem onemocnění vychází z multimodálního přístupu k léčbě karcinomu prostaty (CaP). Zlatým standardem léčby pokročilých a generalizovaných forem CaP je endokrinní léčba. Pro nežádoucí vedlejší účinky a psychologický dopad je v moderní medicíně chirurgická kastrace nahrazována farmakoterapií. Podle guidelines Evropské urologické společnosti je aplikace LHRH analog základním postupem hormonální suprese pokročilých a generalizovaných forem onemocnění. Obdobně jako orchiektomie vede podávání LHRH analog k oddálení progrese nádoru, ústupu příznaků a prodloužení nádorově specifického přežití. Nový pohled na léčbu přináší guidelines AUA či ESMO (6). U pacientů se selháním 2. linie hormonální suprese a pravděpodobným hormonálně independentním karcinomem bychom standardně měli zařadit do léčby aplikaci docetaxelu jako součást multimodálního přístupu.

Stresová inkontinence (SUI) je sice benigní, ale velmi závažný stav z pohledu obtíží a kvality života pacientek. K její účinné léčbě je nutná dokonalá znalost anatomie i funkce pánevního dna. Proto si tento článek si klade za cíl podat přehled o patofyziologii stresové inkontinence.

Močová inkontinence je definována jako jakýkoliv nedobrovolný únik moči. Správný odběr anamnézy představuje v diagnostice močové inkontinence základ úspěchu terapie. Cílem terapie je odstranění potíží nebo alespoň zlepšení kvality života postižených žen.

Problematika léčby varikokély je trvale diskutovanou otázkou. Indikace k léčbě se zpřísňují. Mění se volba operačního přístupu z pohledu operatéra i nemocného. V našem příspěvku jsme se snažili shrnout současné trendy v operační taktice. Jako spolehlivé techniky lze doporučit suprainguinální laparoskopický lymfatika šetřící podvaz dle Paloma, inguinální/subinguinální mikrochirurgický podvaz a prográdní skleroterapie testikulární žíly. Tyto techniky jsou zatíženy i nejmenším počtem pooperačních komplikací (přetrvávání nebo recidiva varikokély, pooperační atrofie varlete nebo hydrokéla).

Hyperaktivní měchýř je chronické postižení dolních cest močových, jež se projevuje komplexem symptomů, které jsou velmi obtěžující a z hlediska kvality života limitující. Mezinárodní společnost pro inkontinenci (ICS) již několikrát pozměnila definici a dle zatím poslední platné z roku 2002 charakterizuje OAB jako přítomnost velmi neodkladného nucení na močení, a to většinou v doprovodu frekventní mikce, resp. nycturie či dokonce i urgentní inkontinence. Během posledních několika let je stále víc patrné, že symptomy LUTS a OAB u mužů spolu velmi úzce korelují.

Hyperaktivní močový měchýř (OAB) je stresující chronický stav charakterizovaný urgencemi s nebo bez urgentní inkontinence (UI), obvykle provázený častým močení a nykturií. Postihuje miliony lidí na celém světě, nezávisle na věku, pohlaví a rase. Prevalence vzrůstá s věkem a je relativně větší u žen než u mužů. Léčba OAB je zaměřena na snížení obtěžujících symptomů a zlepšení celkové kvality života pacientů. Ve sdělení je podán přehled o známé farmakologické léčbě OAB a UI se zaměřením na anticholinergika (léky 1. linie).

Pojmem hyperaktivní močový měchýř označujeme soubor příznaků, mezi které patří: polakisurie, nykturie, urgence a někdy i urgentní inkontinence. Hyperaktivní měchýř významně zhoršuje kvalitu života a omezuje pacienty v soukromém, pracovním i sexuálním životě. Výskyt tohoto onemocnění je vysoký a s věkem dále stoupá. Není pravda, že by syndrom hyperaktivního močového měchýře byl přirozeným projevem stárnutí, jde o onemocnění, které můžeme léčit. Propiverin je jediným spasmolytikem, který kombinuje dva způsoby spasmolytického působení: působení přes kalciové kanály a anticholinergní efekt. Je vhodným a bezpečným lékem s minimem nežádoucích účinků pro pacienty všech věkových skupin, včetně dětí a starých nemocných.

Účinná léčba pooperační bolesti se v rozvinutých zemích stává jedním z aktuálních požadavků chirurgické léčby. Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny reagovala na tento trend a vydala doporučení pro léčbu akutní pooperační bolesti mezi svými doporučenými postupy. Článek podává krátký přehled základních analgetik a analgetických technik pro tišení akutní poope rační bolesti urologických pacientů. Základními principy pooperační analgezie je nejen znalost účinnosti jednotlivých preparátů, ale i organizační opatření, která znamenají pravidelně měřit a zaznamenávat intenzitu bolesti, včas reagovat na naměřené údaje a zahájit léčbu standardizovanou dle typu operace a upravenou podle potřeb pacienta.

Sdělení uvádí přehled nejčastěji užívaných předpovědních tabulek a nomogramů u karcinomu prostaty. Jejich zapojení do praxe by mělo být v dnešní době již standardem, neboť napomáhají v rozhodovacím algoritmu nejen lékaři, ale také pacientovi. Správné odhadnutí případných rizik (pozitivní okraje, invaze vezikul, biochemické selhání po původně kurativní léčbě a další) nám umožňuje optimalizovat terapii s ohledem na radikalitu léčby i pacientovy preference.

Spolehlivé kontraceptivní metody pro muže, srovnatelné s ženskou kontracepcí byly již nalezeny. Vybrané postupy se nyní aktivně rozvíjí ve spolupráci andrologů, veřejně prospěšných společností a farmaceutického průmyslu. Klinické studie, využívající lékové prototypy prokázaly, že hormonální přístup k zástavě spermiogeneze poskytuje kontraceptivní účinnost a je reverzibilní s krátkodobou jistotou účinku. Žádný postup nedokázal udržet souvislou azoospermii u všech mužů. Kombinační postupy zahrnují další agens suprimující gonadotropiny, obvykle progestin, kombinovaný s testosteronem, které přiblížily ideál celkové suprese spermio geneze a kontraceptivní účinnosti. Vazektomie je nejjistější kontraceptivní metodou, s poměrem selhání asi 1 : 1 000 a má být považována za nevratný výkon. Informovaný souhlas pacienta před výkonem, stejně jako vyjádření operatéra, jsou nezbytné.

Poškození neurovaskulárních struktur při pánevních operacích je příčinou okamžité ztráty zejména reflexní noční erekce. To vede k poklesu průměrné tenze pO2, rychlému rozvoji ireverzibilních vibroproduktivních pochodů s následným vznikem venózního úniku, který i po reinervaci fixuje erektilní dysfunkci. „Rehabilitace penisu“, pro kterou zatím nejsou stanovena pevná pravidla, má za cíl udržet oxygenaci tkání penisu, než dojde k nástupu spontánní erekce. Za základ terapie je zatím považováno podávání inhibitorů 5-fosfodiesterázy (iPDE5). Intrakavernózně aplikované prostaglandiny E1 (PGE1) jsou alternativou nebo nutností u pacientů s úplnou denervací. Současné podávání statinů (Atorvastatin) snižuje náklady rehabilitace. Navzdory předpokladům a povzbudivým prvním referencím o rehabilitaci penisu jsou skutečné obecně přijatelné vědecké důkazy o její prospěšnosti zatím nevelké.

Autoři stručně shrnují standardní postupy diagnostiky a léčby karcinomu penisu podle doporučení EAU. Dále naznačují nové směry a perspektivy týkající se této problematiky s ohledem na etiologický podíl HPV (human papillomavirus) infekce, trendy v diagnostice (onkomarkery, biopsie), ve stagingu (aspirační cytologie sentinelové uzliny), v prevenci (circumcize, vakcinace) a v léčbě (laser, kryoterapie, fotodynamická terapie, lymfadenektomie, chemoterapie).

V článku je uveden stručný přehled všech sexuálně přenosných onemocnění a volně navazuje na předchozí I. díl. Detailně jsou popsány infekce chlamydiové, mykoplazmatické, virové.

U pacientů po transverzální míšní lézi (TML) zpravidla vzniká neurogenní dysfunkce dolních cest močových. Je charakteristická poměrnou nestabilitou stavu a vyžaduje pravidelné sledování. Diagnostika, sledování a vedení terapie by mělo být v rukou specializovaných renomovaných neurourologických center. Do neurologické stabilizace, tj. do 2 let od úrazu, je třeba provádět neurourologické kontroly po 3–6 měsících, později jednou za 1–2 roky, v závislosti na nálezu. Rutinní sledování je možné cestou praktického lékaře či lokálního urologa a to: fyzikální a laboratorní vyšetření jednou ročně, sonograficky jednou za půl roku, sledování moči jednou za 2 měsíce, průběžné sledování moči papírkem jednou za 14 dní. Dle výskytu rizikových faktorů a komplikací je nutné režim kontrol na všech úrovních zintenzivnit.

Postižení kostí provází s vysokou incidencí solidní nádorová onemocnění, urologické malignity nevyjímaje. S účinností onkologické léčby přežívá větší počet nemocných a narůstá počet pacientů s kostním postižením. Výskyt kostních metastáz a s nimi spojených komplikací významně ovlivňuje kvalitu života a zkracuje délku přežití. Podávání bisfosfonátů je součástí komplexní péče o nemocného. Moderní postupy, využívající cytotoxického účinku bisfosfonátů znamenají postupný přechod od paliativního podávání ke kurativním adjuvantním způsobům léčby.

Prostatitida je jedním z nejčastějších zánětlivých onemocnění, se kterým se setkáváme v urologické praxi (24). Ročně tvoří pacienti s prostatitidou okolo 25 % mužů, kteří vyhledají lékaře pro potíže z oblasti urogenitálního traktu (25). Prostatitida (lépe prostatický syndrom) je diagnostikována na základě příznaků, mikroskopického a kultivačního vyšetření prostatického exprimátu a moče (28). Příčinný patogen je odhalen jen v pěti až deseti procentech případů (38). Nejnovější klasifikací prostatitid (doporučovanou European Association of Urology) je klasifikace navržená NIDDK/NIH (National Institute of Diabetes, Digestive and Kidney Diseases/National Institutes of Health), která odlišuje bakteriální prostatitidu (akutní a chronickou) od syndromu chronické pánevní bolesti (CPPS) (40). U většiny pacientů je léčba prostatitid empirická (28).

Sestra v nefrologickej ambulancii spolu s lekárom vytvárajú priestor pre pacienta pri osvojení si nových vedomostí, poznatkov, nadobudnutí zručností, vytváraní hodnotových, postojových, emocionálnych, vôľových štruktúr vedúce k dosiahnutiu pozitívnej zmeny jeho správania.

Diabetes mellitus je skupinou etiopatogeneticky heterogenních onemocnění, jejichž základním rysem je hyperglykemie. U diabetu 1. typu je přítomen absolutní deficit inzulinu způsobený autoimunitním zánětem, který postihuje B-buňky pankreatu. Při dispenzarizaci diabetika 1. typu se snažíme co nejtěsněji napodobit fyziologickou sekreci inzulinu (bazál–bolus) pomocí intenzifikovaného inzulinového režimu nebo inzulinové pumpy. U diabetu 2. typu je vedle inzulinové rezistence pravidelně přítomna také porucha sekrece inzulinu s relativním deficitem inzulinu. Při dispenzarizaci diabetika 2. typu je třeba opakovaně hodnotit vzájemný poměr inzulinové rezistence a poruchy sekrece inzulinu s maximální snahou o individualizaci léčby. Dispenzarizaci diabetu nelze omezit jen na léčbu symptomatické hyperglykemie, je nutno pravidelně sledovat a účinně léčit hypertenzi, dyslipidemii, obezitu a ovlivňovat koagulační poruchy.

Metastatické postižení penisu je velmi vzácné, nejčastěji z nádorů urogenitálního traktu (prostaty, močového měchýře) a nádorů krevního systému. Kolorektální adenokarcinom jako zdroj metastáz je zmiňován v literatuře jen sporadicky. Prezentujeme 52letého muže s výskytem metastáz kolorektálního adenokarcinomu do korpora kavernóza penisu.

Všeobecně se udává, že „podezření na fimózu“ je mnohem častější, než odpovídá skutečnému výskytu. V práci jsou uvedeny příčiny a důsledky zúžení předkožky a jak konzervativní tak chirurgické možnosti řešení. Je shrnuto doporučení, kdy fimózu řešit časně a kdy možno vyčkávat. Jsou probrány možné komplikace a upozorněno i na význam kosmetického výsledku provedené operace. Hlavními indikacemi k cirkumcizi jsou hlediska nemedicínská, zejména se vztahem k náboženství, kultuře a sociálním poměrům (rituální obřízka), medicínské indikace k obřízce nejsou časté.

Hormonální manipulace v léčbě karcinomu prostaty je v současné době metoda volby nejen pro pokročilé a metastatického onemocnění, ale i v případě lokalizovaného či lokálně pokročilého onemocnění. Je však nezbytné ji vnímat v kontextu multimodálního léčebného přístupu a preferovat takový postup, který prokazatelně prodlužuje život pacienta a udržuje kvalitu jeho života.

Autoři uvádějí kazuistiku vzácného onemocnění, jehož podkladem je vrozená hypoplazie jednoho z kavernózních těles s následnou laterální deviací penisu při erekci. Nález je operačně řešen modifikovanou operací dle Nesbita. Výsledkem je kompletní pooperační korekce penilní, deformace bez zkrácení kontralaterální strany.

Karcinom prostaty (KP) je druhé nejčastější nádorové onemocnění u mužů v České republice a histologicky se obvykle jedná o adenokarcinom. V našem sdělení prezentujeme případ pacienta s karcinomem prostaty T4N0M1 s výraznými známkami generalizace základního onemocnění do skeletu se scintigrafickým obrazem superscanu, který po operačním zákroku transureterální prostatektomii (TURP) a bilaterální orchiectomii vymizel a pacient přežíval více než 5 let. Při výše zmíněném stupni pokročilosti nádorového onemocnění v době jeho primodiagnózy je případ svým průběhem velmi neobvyklý.