Nutriční podpoře je v dnešní době sice věnována větší míra pozornosti, nicméně stále zůstává spíše na okraji zájmu. Malnutrice, ke které dochází z mnoha příčin až u 70 % onkologických pacientů, může komplikovat průběh celého onemocnění a zhoršit výsledky léčby. Nutriční screening by měl vytipovat rizikové nemocné a následně by měla být zahájena adekvátní nutriční intervence. Sledování stavu výživy našich pacientů by mělo být zcela přirozenou součástí vyšetření a nutriční podpora by se měla stát nedílnou součástí podpůrné léčby v onkologii.

Inkontinence moči a hyperaktivní měchýř mají významný vliv na kvalitu života pacientů. Ten může být objektivizován pomocí specifických dotazníků, jejichž přehled článek uvádí. Výpovědní hodnota dotazníků byla verifikována statistickými studiemi. Všechny dostupné verze byly přeloženy do češtiny.

Transrektální biopsie prostaty je základní vyšetřovací metoda v diagnostice karcinomu prostaty. Cílem antibakteriální profylaxe je minimalizovat riziko infekčních komplikací spojených s tímto výkonem. Autoři prezentují vlastní zkušenost s profylaktickým krátkodobým podáváním perorálních chinolonů. Zhodnocením výsledků se prokázalo, že jednodenní antibakteriální profylaxe je účinná a bezpečná.

Human papillomavirus (HPV) zodpovídá za vznik řady epiteliálních lézí, zejména v anogenitální oblasti, z nichž nejznámější jsou špičaté kondylomy condylomata accuminata. Podle posledních výzkumů hraje lidský papilomavirus také určitou úlohu v etiologii slizničních dysplastických změn a při vzniku malignit urogenitálního ústrojí. Léčíme pouze makroskopické léze – jsou kondylomy, subklinické léze léčbu nevyžadují. Nebylo totiž prokázáno, že by kterýkoliv z dosud užívaných způsobů léčby vedl k úplné eradikaci HPV viru ze tkání (5).

Hyperaktivní měchýř (OAB) je sice benigní onemocnění, ale z pohledu obtíží pacienta a kvality života jde o velmi závažný stav. Souhrnný článek si klade za cíl informovat o novinkách z hlediska diagnostiky a léčby OAB.

Cílem práce je shrnutí nových dat týkajících se prevalence symptomů dolních močových cest (LUTS) a hyperaktivního měchýře (OAB) v dospělé populaci. V poslední době bylo publikováno několik rozsáhlých prevalenčních studií. Z jejich výsledků vyplývá, že prevalence OAB je v zemích Evropské unie okolo 16 % u dospělé populace, což je přes 22 miliónů osob starších 18 let. Dále se ukazuje, že 6 z 10 osob starších 60 let má obtíže s LUTS, a to podobně ženy i muži. Také se potvrdilo, že symptomy OAB mají velmi negativní vliv na kvalitu života a významně omezují v každodenních aktivitách nebo pracovních činnostech.

Je podán přehled současných možností vyšetřování, hodnocení a léčby poruch plodnosti muže. I při existenci nejmodernějších metod asistované reprodukce je třeba věnovat vyšetřování a léčení poruch mužské plodnosti náležitou pozornost. Hodnocení plodnosti muže musí vycházet z důkladného tělesného vyšetření a z opakovaných vyšetření spermiogramu v několikaměsíčních intervalech.

Následující řádky by měly čtenáře uvést do problematiky a oživit natolik jeho povědomí týkající se mužského hypogonadizmu, aby byl schopen ve svých diagnostických rozvahách na tento problém nejen pomyslet, ale svou domněnku běžně dostupnými laboratorními metodami potvrdit. Na bedrech ostatních odborníků, jichž se problematika dotýká (endokrinolog, urolog, sexuolog, genetik), pak zůstane patřičně hluboká analýza problematiky nemocného spolu s návrhem léčebného postupu, včetně případného praktického uskutečnění.

Tuberkulóza patří mezi infekční onemocnění, jejichž výskyt se v západních zemích v druhé polovině 20. století dramaticky snížil. V současnosti však rostoucí migrace obyvatelstva, imunosupresivní léčba, pandemie AIDS a celosvětově nekoordinovaná antituberkulózní terapie v sobě skýtají nebezpečí růstu incidence v zemích, kde je tuberkulóza vzácná. Epidemiologické údaje neprokazují zvýšený výskyt tuberkulózy v západní a střední Evropě, nicméně vzhledem k narůstajícímu počtu případů u cizinců bychom při diagnostice urologických onemocnění měli pomýšlet i na jejich možný specifický původ. Článek uvádí základní přehled patogeneze urogenitální tuberkulózy, současných diagnostických možností a nové trendy v konzervativní a chirurgické léčbě.

Cílem léčby nemocných s karcinomem prostaty je zpomalení nebo prevence vzniku kostních metastáz, vedoucí ke zlepšení osudu nemocných, blokádou interakce nádorových buněk s kostí. Multidisciplinární přístup zahrnuje podávání analgetik, zevní radioterapii, farmakoradioterapii, chirurgickou léčbu, chemoterapii a bisfosfonáty.

V přehledné práci je uvedena problematika recidivující urolitiázy z hlediska jejího základního dělení, primární prevence a selektivní i neselektivní metafylaxe.

Pacienti s urolitiázou jsou důležitou součástí každodenní urologické praxe a řešení tohoto častého onemocnění je také vážným zdravotním, sociálním i ekonomickým problémem pro jednotlivce i společnost. Autoři se snaží stručně a přehledně podat informace týkající se současných možností diagnostiky a léčby urolitiázy. Její etiopatogeneze je multifaktoriální, kdy na vznik konkrementů spolupůsobí řada rizikových faktorů – endogenních i exogenních, renálních i extrarenálních.

Uvedená kazuistika devatenáctileté nemocné s rychle se zvětšující expanzí pravé ledviny. Po radikální nefrektomii s lymfadenektomií prokázalo histopatologické vyšetření embryonální rabdomyosarkom ledvinové pánvičky. Bylo podáno 9 cyklů chemoterapie, od pátého cyklu splu s radioterapií. Nemocná je 18 měsíců od ukončení terapie bez známek recidivy onemocnění.

Intersticiální cystitida (IC) je chronické a nebakteriální zánětlivé onemocnění močového měchýře. Mezi klinické projevy této nemoci patří: bolest, urgence a polakisurie. Bolest je lokalizována v podbřišku s propagací do malé pánve, křížové oblasti, perinea, genitálií, třísel a stehna. Z patofyziologického hlediska se jedná o bolest smíšenou – nociceptivní viscerální s převahou neuropatické složky. Tu je možné ovlivnit zejména správným výběrem farmak. Přístup k pacientovi musí být multidisciplinární, vyžaduje zejména spolupráci urologa, algeziologa a psychiatra.

užívané transplantačním centrem. Nejvýznamnějšími urologickými komplikacemi byla močová píštěl (6/360, 1,7 %), obstrukce ureterovezikální anastomózy (7/360, 1,9 %) a lymfokéla (6/360, 1,7 %). Bylo zaznamenáno celkem 19 urologických komplikací (19/360, 5,3 %). Operační tým Fakultní nemocnice Olomouc tvoří lékaři Urologické kliniky a cévní chirurgové II. chirurgické kliniky LF UP a FN. Stabilní účast urologů v operační skupině významně snižuje množství urologických komplikací.

Česká republika má nejvyšší incidenci renálního karcinomu na světě. U 10–15 % pacientů je v době stanovení diagnózy prokázaný nádorový trombus. Autoři se ve své práci soustřeďují na diagnostiku, terapii a prognózu lokálně pokročilého karcinomu ledviny s nádorovým trombem. Na dvou kazuistikách poukazují na různý průběh onemocnění. Prognózu neovlivňuje klinický stav pacienta, ani rozsah nádorového trombu. Pokud nejsou přítomny vzdálené metastázy a celý nádorový trombus je během operace odstraněn, je toto onemocnění vyléčitelné.

Enuréza je mimovoľné pomočovanie sa počas spánku u dieťaťa staršieho ako 5 rokov. Najčastejšie ide o primárnu nočnú enurézu, ktorá trvá od narodenia a nie je sprevádzaná príznakmi nijakej inej organickej ani psychickej poruchy.

Erektilní dysfunkce (ED) je častým problémem mužů středního i vyššího věku. Její možná organická příčina se objevuje až v 80 %, nejčastěji se jedná o příčinu kardiovaskulární. ED a ischemická choroba srdeční mají společný morfologický podklad, a tím i společné rizikové faktory. Proto se ischemická choroba srdeční objevuje u nemocných s erektilní dysfunkcí a naopak. Mezi rizikové faktory ischemické choroby srdeční můžeme zařadit i ED. Proto bychom u pacientů s erektilní dysfunkcí měli pátrat po ischemické chorobě srdeční, tyto nemocné aktivně vyhledávat a účinně léčit.

Prostatektomie patří v rozvinutých zemích k nejčastěji prováděným urologickým výkonům. Původní otevřené operace na prostatě byly nahrazeny výkony transuretrálními a resekce prostaty (TURP) je považována za zlatý standard v léčbě benigní hyperplazie prostaty (BHP). Na přelomu 20. a 21. století přinesl mohutný rozvoj technologií řadu dalších terapeutických možností, směřujících k stále menší invazivitě výkonů. Práce přináší přehled méně invazivních metod léčby BHP včetně principů, výsledků a indikací.

Feochromocytomy a funkční paragangliomy patří mezi katecholaminy produkující tumory, které se projevují nejčastěji bolestmi hlavy, pocením, palpitacemi a hypertenzí a mohou se komplikovat závažnými kardiovaskulárními příhodami. Biochemické vyšetření je nutné u všech pacientů s náhodně zjištěným tumorem nadledviny jako prevence nežádoucích příhod během operace u nediagnostikovaného feochromocytomu nebo funkčního paragangliomu. Medikamentózní příprava alfablokátory je zásadní pro úspěšnou operaci, která je dnes prováděna většinou pomocí minimálně invazivní chirurgie v takových centrech, která mají dostatečnou zkušenost s operacemi těchto tumorů.

Vrozené anomálie močové soustavy se řadí svojí četností hned na druhé místo za anomálie kardiovaskulární. Jednou z nejzávažnějších vrozených vad uropoetického sytému je komplex exstrofie-epispadie. V článku jsou probrány možné příčiny a diagnostika vady. Podrobněji probírány možnosti léčby, komplikace spojené s vadou a její léčbou a dlouhodobá prognóza postižených touto závažnou anomálií.

-

Objev prostatického specifického antigenu (PSA) a jeho zavedení do klinické praxe znamenaly revoluci v detekci a léčbě karcinomu prostaty. Bez ohledu na celkový přínos PSA je kliniky neustále diskutováno jeho postavení jako jediného markeru karcinomu prostaty. Jsou diskutovány pomocné faktory PSA a přínos jeho molekulárních izoforem. Prekurzorové formy PSA jsou spojeny s přítomností a biologickým chováním karcinomu prostaty. Do budoucna lze předpokládat prudký rozvoj nádorových markerů karcinomu prostaty s využitím malého panelu markerů pro přesnou diagnostiku a sledování pacientů s karcinomem prostaty. Lze předpokládat, že PSA resp. jeho izoformy budou součástí tohoto panelu.

Příznaky dolních močových cest (lower urinary tract symptoms – LUTS) dělíme na příznaky mikční (voiding symptoms; dříve obstrukční příznaky), jímací (storage symptoms; iritační příznaky) a příznaky postmikční (postvoiding symptoms). Závažnost LUTS i jejich vliv na kvalitu života hodnotíme pomocí škály nejrůznějších dotazníků. Největší dopad na kvalitu života mají příznaky jímací – urgence, urgentní inkontinence a polakisurie, k jejich farmakologickému ovlivnění používáme anticholinergika.

Příčiny nykturie, jako samostatné klinické jednotky, jsou multifaktoriální. Jedná se o stav, kdy je pacient jednou nebo vícekrát během spánku probuzen s potřebou se vymočit. Podle etiologie lze nykturie rozdělit na polyurie, noční polyurie, poruchy jímací funkce močového měchýře a poruchy spánku potenciálně související s nykturií. U všech typů poruch je důležitá úprava pitného režimu a léčba vyvolávajícího onemocnění ve spolupráci s internisty, endokrinology, neurology a psychiatry. Při léčbě noční polyurie se prosazuje stále více léčba desmopresinem. Při poruchách jímací funkce močového měchýře jsou důležitou součástí parasympatolytika a alfa-sympatolytika.

Autoři prezentují incidentální nález multifokálního konvenčního světlobuněčného tumoru v transplantované ledvině u pacienta 6 let po úspěšné transplantaci. Vlastní graftektomie byla provedena pro chronickou rejekci a ztrátu funkce graftu.

Práce hodnotí nákladovou efektivitu u pacientů s hyperaktivním měchýřem, kteří jsou léčeni buď neretardovanou formou oxybutininu anebo solifenacinem. Do nákladů je kromě vlastní medikace zahrnuta i terapie některých komorbidit – deprese a močové infekce. Klinickým výstupem, vůči kterému jsou náklady vztaženy, je dosažení kontinence.

Hormonální terapie (HT) karcinomu prostaty vede k odložení klinické progrese ve všech stadiích onemocnění. Lokálně pokročilé a regionální stadium (T3N0–1M0GX) je doménou neadjuvantní nebo adjuvantní hormonoterapie v kombinaci s radioterapií (RT). V posledních dvou dekádách byl v léčbě karcinomu prostaty učiněn významný pokrok (tabulka 1). Snížení mortality je dosaženo časnou diagnózou, zlepšením chirurgických a radioterapeutických technik a zavedením hormonální léčby do primární terapie. Doporučené postupy jsou ověřeny klinickými pokusy, které kombinují agresivní léčbu primárního nádoru s hormonální léčbou ve stejném čase. Před léčbou je nezbytné stanovit individuálního riziko každého pacienta (tabulka 2). Hormonální léčba v souvislosti s radioterapií má u pacientů se středním a vysokým rizikem své opodstatnění založené na důkazech. Kontroverzními tématy jsou délka podávání a způsoby hormonální léčby.

Renální angiomyolipom je benigní mezenchymový nádor s incidencí 0,3–3 % operovaných nádorů ledvin, který se často vyskytuje ve spojení s tuberózní sklerózou. Nádor má natolik patognomický obraz na CT (výpočetní tomografie), že lze podle něj stanovit diagnózu. Symptomatologie a komplikace jsou závislé na velikosti nádoru. U velkých či symptomatických nádorů je indikována resekce nádoru, nefrektomie či ablace in situ. Na Urologické klinice FN Plzeň bylo v letech 1996 až 2004 operováno 612 pacientů s nádorem ledviny. Angiomyolipom byl nalezen u 7 pacientů. Průměrný věk operovaných byl 64 let, poměr žen a mužů 5:2. U 3 pacientů byla přítomna klinická symptomatologie. Nádory byly 2–8 cm velké, u pěti pacientů solitární. Resekce nádoru byla provedena u 3 pacientů, nefrektomie byla provedena dvakrát pro podezření z malignity. Tyto tumory byly zároveň vícečetné, v jednom případě bylo vysloveno podezření na tuberózní sklerózu, ve 2 případech byl angiomyolipom náhodným nálezem při nefrektomii indikované pro jinou diagnózu. U většiny nemocných stanovíme diagnózu podle zobrazení angiomyolipomu na CT. U některých jeho variant však není zobrazení typické, proto indikujeme operační revizi.

Nádory močového měchýře jsou druhou nejčastější urologickou malignitou. Vyskytují se prakticky ve všech věkových kategoriích, nejčastěji kolem 60 let věku. Nádory močového měchýře mohou být povrchní, infiltrující nebo metastatické. Jednou z metod užívaných k léčbě povrchových nádorů močového měchýře – recidivujících, s vysokou pravděpodobností přechodu k invazi (T1G3) a Cis je imunoterapie intravezikální instilací BCG vakcíny přípravkem ImmuCyst.