Uvádíme přehledový článek pojednávající o problému močové inkontinence u žen v období klimakteria. Samovolní nekontrolovatelný únik moči – močová inkontinence – postihuje v průběhu života až 50 % žen. Nejrizikovější skupinou jsou ženy v období kolem menopauzy a po ní. Postupná ztráta funkce vaječníků má za následek pokles hladiny estrogenů. Estrogenní deficit způsobuje atrofii tkání uropoetického traktu se všemi důsledky, včetně vzniku či zhoršení močové inkontinence. Hormonální substituce estrogenů má prokázaný pozitivní vliv na zvýšení kvality života pacientek i zlepšení jejich obtíží, ať již v monoterapii či v kombinaci s dalšími možnostmi léčby inkontinence.

Získané divertikly močového měchýře nejsou až tak vzácným nálezem, zejména u pacientů s obstrukčními uropatiemi. Avšak nález objemného divertiklu močového měchýře zasahující až do podjaterní krajiny je v dnešní době, kdy máme k dispozici nejmodernější diagnostické neinvazivní metody, raritou.

Klinický obraz renální koliky a embolie renální tepny je podobný. Zásadní význam v diferenciální diagnostice má Doppler USG vyšetření a angio CT. Včasná diagnostika zabrání nevratnému poškození renálních funkcí.

Radioterapie karcinomu prostaty je doprovázena urinární a gastrointestinální toxicitou. Rozlišujeme dva typy vedlejších účinků – časné (akutní) a pozdní (chronické). V průběhu léčby a těsně po jejím skončení je možno očekávat častější stolice, tenezmy, průjmy, enteroragii, polakisurii, dysurii, akutní močovou retenci a hematurii. Pozdní následky radioterapie vznikající za několik měsíců až let mají obraz postradiační proktitidy a cystitidy, mohou vzniknout striktury rekta a uretry, vředy, perforace střeva, píštěle a obstrukce. Poruchy erekce po zevním ozařování pro karcinom prostaty udává asi 40–50 % pacientů. V prevenci komplikací v průběhu a po radioterapii je důležitá spolupráce pacienta a dodržování režimových a dietních opatření. Léčba lehčích akutních komplikací je symptomatická, závažné akutní a chronické následky léčby jsou předmětem zájmu gastroenterologa a urologa.

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je nejčastějším benigním nádorem u mužů ve vyšším věku. Klinická manifestace tohoto onemocnění ve formě příznaků dolních močových cest (LUTS – lower urinary tract symptoms) zhoršuje kvalitu života pacientů. Autoři shrnují současné možnosti a trendy v léčbě benigní hyperplazie prostaty, seznamují s úlohou jednotlivých lékových skupin a zejména pak s jejich možnou kombinací v léčbě BHP.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním nádorem u mužů. U značné části nemocných je primárně diagnostikován ve stadiu pokročilého onemocnění nebo v průběhu sledování postupně progreduje. Objevují se nové léčebné postupy, které signifikantně snižují riziko progrese nebo účinně snižují výskyt komplikací. Jedná se především o možnost využití bicalutamidu nebo zoledronátu. Článek poskytuje přehled a shrnutí současných názorů na léčbu pokročilého karcinomu prostaty.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním onemocněním mužů. Karcinom ledviny a močového měchýře jsou další časté nádory, u kterých se setkáváme s kosterním postižením. Postižení metastázami a osteoporózou, často navozenou protinádorovou léčbou, je spojeno se značným rizikem vzniku skeletových komplikací. Prevence a léčba těchto stavů zoledronátem zlepšuje kvalitu života nemocných a zamezuje či oddaluje rozvoj těchto komplikací. Zoledronát je považován za bezpečný, dobře tolerovaný a účinný preparát při prevenci a léčbě skeletového postižení v uroonkologii, a zvláště u karcinomu prostaty. Jeho intravenózní podání je novým zlatým standardem prevence a této léčby. Naše zkušenosti potvrzují dobrou toleranci a bezpečnost u uroonkologických nemocných se závažným kostním postižením.

Infekce dolních močových cest a pohlavních cest u mužů, jako jsou uretritida, prostatitida, epididymitida, orchitida a cystitida jsou stále aktuální, i když netvoří největší díl problematiky urologů. Každý urolog by měl problematiku infekcí znát, aby byl schopen orientovat se ve specifikách antibiotické léčby podle typu onemocnění a stejně tak by si měl být vědom nutnosti komplexního vyšetření urotraktu v indikovaných případech nebo vyšetření a také léčby partnerky/-a u pohlavně získaných onemocnění.

Tento článek stručně seznamuje s pohledem všeobecné sestry na problematiku transsexuality jako závažné poruchy sexuální identity a ukazuje možnosti její léčby.

Ženské sexuální dysfunkce jsou mnohdy přehlíženy a často bagatelizovány, ale přesto svým nositelkám zhoršují kvalitu života. Ženy s těmito poruchami ovšem často nenalézají odvahu vyhledat pomoc. Nejčastěji se v klinické praxi setkáváme se stavem snížené sexuální apetence a s různými bolestivými symptomy provázejícími koitus. Obvykle je zde nutné kromě terapie farmaky též působení psychoterapeutické a někdy je psychoterapie jedinou formou léčby. V případě zjištěných hormonálních dysbalancí je vhodné hladiny sexuálních hormonů stabilizovat, což je terapie primárně vedená či alespoň supervidovaná gynekology. Bohužel v ČR nejsou dosud registrovány lokálně aplikované androgeny (testosteron v gelové formě), jejichž užití je šetrné a mnohdy přináší dobrý efekt zejména při poruchách libida. Léčebný proces by měl odrážet celou škálu psychofyziologické kauzality ve snaze dosáhnout co nejlepší úpravy pro ženu v kontextu jejího případného partnerství. Neexistuje jednoduchý terapeutický postup. Léčení je třeba ušít na míru té které pacientce s ohledem na vztahové, sociokulturní, biologické a psychologické faktory, v nichž se žena pohybuje. Proto je léčba obvykle časově náročná a o to větší pak při úspěšném průběhu přináší terapeutické uspokojení.

Akutní bolest je značně nepříjemný zážitek. Třebaže má svou ochrannou funkci, doprovází ji také řada nepříznivých následků, zejména pokud není adekvátně léčena. Základní postupy vycházejí z třístupňového žebříčku WHO, respektive doporučeného postupu ČSARIM pro akutní pooperační bolest. Nezbytná je razantní léčba akutní bolesti, využívání multimodálního přístupu včetně kombinací analgetik, technik regionální anestezie a vhodných adjuvantních přípravků. Nedílnou součástí léčby je pravidelné vzdělávání ošetřujícího personálu.

Močová inkontinence patří k nejčastějším zdravotním postižením ženské populace a některým jejím typem trpí během života přibližně 50 % žen. Není sice spojena s vysokou morbiditou nebo mortalitou, má však zásadní vliv na kvalitu života. Podáváme přehled současného diagnostického a terapeutického přístupu a metod v léčbě inkontinence moči.

Je podán přehled účinnosti, vedlejších účinků, možných lékových interakcí a jsou diskutovány další aspekty farmakoterapie dráždivého měchýře anticholinergiky: oxybutyninu, propiverinu, trospia a léků druhé volby: tolterodinu, darifenacinu, solifenacinu a fesoterodinu.

Autor prezentuje případ pacienta, u kterého byl prokázan nízce rizikový lokalizovaný karcinom prostaty a byla zcela atypicky zahájena kombinovaná terapie (hormonální léčba s plánovanou kurativní radioterapií). Uvádíme zde možnosti léčby takového pacienta s přihlédnutím k současnému znění doporučení Evropské urologické společnosti.

Biofeedback je metodou léčby inkontinence moči a dysfunkce mikce charakterizované poruchou relaxace pánevního dna či asynchronní aktivitou zevního svěrače močové trubice. Zlepšuje koordinaci funkce detruzoru a zevního svěrače a urychluje proces maturace mikčního reflexu.

Na rozdíl od enurézy u dětí, která se vyskytuje relativně často, je noční inkontinence u dospělých symptomem, který se vyskytuje vzácně. V článku se autoři věnují problematice noční inkontinence u dospělých, její diagnostice, rizikovým faktorům, vyvolávajícím příčinám a možností terapie.

Infekce močových cest (IMC) u gravidních žen se vyskytují poměrně často a spektrum těchto zánětů kolísá od postižení dolních močových cest (asymptomatická bakteriurie, akutní cystitida) až po postižení horních močových cest (akutní pyelonefritida). Anatomické a funkční změny močových cest v těhotenství mají za následek výrazně větší náchylnost k progresi infekce z asymptomatické bakteriurie až do stadia akutní pyelonefritidy. Neléčená asymptomatická bakteriurie v graviditě vede až ve 40 % ke vzniku akutní pyelonefritidy se všemi navazujícími negativními důsledky, nejen pro ženu samotnou, ale zejména pro její plod. Bakteriurie v těhotenství je zodpovědná za signifikantně vyšší počet novorozenců s nízkou porodní váhou, s nízkým porodním věkem a vyšší neonatální mortalitou. Proto je nutné u gravidních žen provádění screeningu bakteriurie a při pozitivním nálezu tuto bakteriurii léčit. Při výběru vhodného antimikrobiálního preparátu pro léčbu uroinfekce v graviditě jsme limitováni bezpečností daného léku nejen pro ženu, ale zejména pro její plod. V článku je uveden výčet přípravků, které lze bezpečně použít v průběhu celého těhotenství, či pouze v určitém období gravidity. Volbě vhodného antibiotika by měl vždy předcházet výsledek kultivačního vyšetření moče. Ve sdělení jsou uvedeny principy a zásady léčby asymptomatické bakteriurie, akutní cystitidy a akutní pyelonefritidy u těhotných žen.

Od počátku 80. let je k dispozici relativně velmi spolehlivý marker karcinomu prostaty v podobě prostatického specifického antigenu (PSA). PSA samotné má však také své zřejmé limity pro detekci a sledování aktivity karcinomu prostaty. Pro diagnostiku karcinomu prostaty má své opodstatnění nejen pravidelné stanovení sérové koncentrace prostatického specifického antigenu, ale stále i palpační rektální vyšetření (DRE). Kazuistiky upozorňují na nutnost zohledňovat abnormální palpační nález na prostatě a indikovat biopsii prostaty i při nezvýšených hodnotách PSA. Spoléhání pouze na normální výsledek PSA vedlo k přehlédnutí lokálně pokročilého karcinomu prostaty.

Autor shrnuje poznatky o současném výskytu příznaků dolních močových cest/hyperaktivního měchýře a poruch erekce. Na základě literárních údajů demonstruje jejich výskyt, vzájemné vztahy a nové možnosti vzájemné kombinované léčby s využitím inhibitorů 5-fosfodiesterázy.

Erektilní dysfunkce je poměrně častou poruchou a její incidence stoupá výrazně s věkem. Léky první volby v léčbě erektilní dysfunkce jsou přípravky založené na inhibici fosfodiesterázy typu 5 (sildenafil, tadalafil, vardenafil) a pro svou vysokou úspěšnost svádějí někdy k předpisu bez dalšího vyšetřování. Vedle podrobné anamnézy a fyzikálního vyšetření je však často žádoucí ověřit laboratorně, zda se nejedná o příznak onemocnění, jako je diabetes melitus, hyperprolaktinémie nebo hypogonadizmus. V kontraindikacích stojí na předním místě užívání nitrátů. U pacientů na intenzivní antihypertenzní léčbě nebo se závažnějšími kardiálními potížemi je na místě kardiologické vyšetření. Z nežádoucích účinků by pacient s erektilní dysfunkcí měl být upozorněn na možnost cefalgie, zčervenání, dyspepsie, kongesce nosní sliznice, bolesti v zádech nebo na změny v barevném vidění, ale zejména na poměrně vzácnou, ale přece jenom existující možnost priapizmu, který pak vyžaduje urologickou intervenci.

Skeletální postižení je jednou z nejzávažnějších kapitol v diagnostice a terapii pokročilých uroonkologických onemocnění. Jde o komplexní proces narušující normální osteogenezi, který ve svém důsledku vede ke vzniku kostních bolestí, k anémii při postižení kostní dřeně neoplastickými buňkami či jejich působky a hlavně ke snížení stability zejména axiálního skeletu s vyšším rizikem patologických fraktur a s tímto souvisejících míšních kompresí. V přehledném článku prezentujeme současné diagnosticko-terapeutické možnosti u pacientů se skeletálními metastázami. Vedle specifických přístupů v prevenci a terapii kostního postižení (analgoterapie, radiační léčba a léčba radioizotopy, chirurgická léčba, léčba bisfosfonáty a novými léky) se uplatňují i nespecifické postupy (suplementace vitaminu D, kalcia či přiměřená pohybová aktivita). Závažnost skeletálních změn v uroonkologii spočívá v obtížné léčbě s často nedostatečnou klinickou odpovědí a z tohoto důvodu zůstává toto téma výzvou pro další klinický výzkum.

Zhodnotili jsme soubor pacientů po TEP kyčelního kloubu se zaměřením se na urologické komplikace, kterých je 16 %. U mužů je incidence komplikací celkem 21,8 %, 11 mužů ze 124 podstoupilo po implantaci TEP jeden nebo více urologických výkonů. U žen je 11,5 % urologických komplikací. Dvě ženy ze 157 podstoupily další urologické výkony. Všichni pacienti měli po operaci zavedený permanentní močový katétr. Průměrná doba jeho zavedení je 5 dní, u pacientů s komplikacemi 6 dní. Delší doba zavedení katétru zvyšuje riziko výskytu urologických komplikací. Rizikový pacient je muž, starší 65 let s pozitivní urologickou anamnézou a katétrem zavedeným 6 dní a více. Doporučujeme katétr zavádět jen u pacientů, kde to vyžaduje celkový stav a minimalizovat dobu jeho zavedení. Vhodná je volba správného katétru a jeho šetrné zavedení. V případě urologických komplikací včas kontaktovat urologa.

V kazuistice prezentujeme případ pacientky se vzácným perirenálním postižením idiopatickou retroperitoneální fibrózou. Popisujeme komplikovaný průběh onemocnění, námi zvolenou léčbu a sledování v intervalu 30 měsíců od iniciální diagnózy. Navzdory omezeným léčebným možnostem a očekávané špatné prognóze konstatujeme překvapivě uspokojivý klinický stav pacientky v daném časovém intervalu.

Farmakoterapie je metodou první volby v léčbě hyperaktivního močového měchýře a urgentní inkontinence. Léky účinkují pomocí vazby aktivní lékové látky na buněčné a nervové receptory. Touto vazbou ovlivní cílový orgán. Většina receptorů je zastoupená v různě velkém množství v rozdílných orgánech a orgánových systémech. Následkem toho podávaný lék ovlivňuje současně více orgánových systémů, což vede ke vzniku žádoucího i nežádoucího efektu.

Inkontinence moči a hyperaktivní měchýř mají významný vliv na kvalitu života pacientů. Ten může být objektivizován pomocí specifických dotazníků, jejichž přehled článek uvádí. Výpovědní hodnota dotazníků byla verifikována statistickými studiemi. Všechny dostupné verze byly přeloženy do češtiny.

Infekce vyvolané Chlamydia trachomatis představují v rozvinutých zemích nejčastější pohlavně přenosné bakteriální onemocnění. Infekce sérotypy A, B, C a L jsou příčinou závažných onemocnění tropické a subtropické oblasti a v našich podmínkách se s nimi setkáváme zřídka. Naopak okulogenitální formy postihují obyvatelstvo ekonomicky rozvinutých zemí. Prevalence v populaci má vzestupný trend. Ročně podle WHO je více než 90 milionů všech sexuálně přenosných infekcí vyvoláno bakterií Chlamydia trachomatis. Data z České republiky nejsou známa, protože onemocnění s výjimkou lymfogranuloma venereum a trachomu nepodléhají povinnému hlášení. Oligo- až asymptomatický průběh onemocnění obvykle neumožní diagnostikovat akutní fázi, která je poměrně snadno léčitelná. Pacienti pak přicházejí obvykle až s nespecifickými symptomy dolních močových cest a chronickými pánevními bolestmi. Diagnostika a léčba pokročilých forem onemocnění bývá finančně náročná, průběh prolongovaný a nezřídka nepříliš úspěšný a bez spolupráce a ukázněnosti pacienta, resp. obou partnerů, není možná. Dlouhodobý průběh onemocnění se zásadními omezeními v intimním životě partnerů významně ovlivňuje kvalitu života postižených a závažně zasahuje i do vztahu pacienta a ošetřujícího lékaře. Pro léčbu chronických a perzistujících forem onemocnění zatím neexistují žádná doporučení s výjimkou empirického zjištění o neúspěšnosti krátkodobých režimů léčby.