Autoři prezentují případ masivního krvácení do dutého systému levé ledviny po odstranění nefrostomie založené po perkutánní extrakci konkrementu. Krvácení bylo ošetřeno selektivní embolizací poškozené intrarenální tepny s dobrým efektem.

Přehledový článek shrnující dosavadní znalosti o alternativních terapeutických metodách – podávání brusinek a probiotik v léčbě a prevenci infekcí dolních močových cest. Pravidelné užívání brusinkových přípravků po dobu 6–12 měsíců snižuje počet recidiv infekcí dolních močových cest u žen mladšího a středního věku. Slibné výsledky jsou popisovány při podávání probiotik v prevenci a léčbě vaginálních infekcí, zejména bakteriální vaginózy. K validnímu zhodnocení vlivu probiotik na infekce močových cest je třeba dalšího výzkumu a rozsáhlejších studií.

Nykturie je jedním z nejvíce obtěžujících symptomů dolních močových cest a často bývá důvodem, proč pacient poprvé vyhledá pomoc lékaře. Vzhledem k multifaktoriální etiologii a nutnosti interdisciplinárního chápání má do značné míry výlučné postavení. V současné době je na nykturii pohlíženo jako na samostatnou entitu a je zpochybňováno i její zařazení mezi ostatní symptomy dolních cest močových. Nykturii je třeba vnímat jako symptom, v jehož pozadí může stát závažná choroba. Základem diagnostiky jsou neinvazivní postupy, nejdůležitější místo zaujímá mikční deník. V léčbě je užíván desmopresin, v některých případech i léky ovlivňující dynamiku dolních močových cest.

Autoři prezentují případ uroteliálního nádoru močového měchýře u 17leté dívky a věnují se charakteristikám nádorů močového měchýře u mladších pacientů.

Anurie je významný pokles denní diurézy nebo její úplné zastavení. Anurie je obvykle projevem selhání ledvin – akutně vzniklá anurie je projevem akutního selhání ledvin a může být reverzibilní, dlouhodobě či trvale přítomná anurie je projevem chronického selhání ledvin a je irreverzibilní. Jedná se o závažný stav, spojený s významnou morbiditou/mortalitou. Prognóza anurie při akutním selhání ledvin je úzce závislá na vyvolávající příčině, stupni poškození ledvin v době diagnózy a kvalitě poskytnuté léčby.

Předložený text prezentuje vybrané definice mikčních symptomů a urodynamických pojmů a vyšetření, včetně projevů spojených s dysfunkcí dolních cest močových (LUTD). Definice jsou založeny na postulátech International Continence Society (ICS).

Současná diagnostika karcinomu prostaty je založená na vyšetření prostaty per rectum nebo hodnocení hladiny prostatického specifického antigenu v séru. Obě metody mají mnoho nedokonalostí i v případě, že se používají společně. Nízká senzitivita často vede k negativním nálezům biopsie prostaty a k potřebě jejího opakování. Jedinou možností, jak překonat tuto nepříznivou situaci, je objevování jiných metod detekce karcinomu prostaty. Jednou z novějších metod je detekce ribonukleové kyseliny, která se specificky exprimuje v buňkách karcinomu prostaty pod názvem prostate cancer gene 3 (PCA3). Na základě dostupných informací umožňuje tato metoda předpovědět pozitivní výsledek biopsie a stanovit agresivitu diagnostikovaného karcinomu. Článek obsahuje souhrn současných poznatků na toto téma od popisu genu a způsobu detekce až po potenciální využití v každodenní praxi.

V článku je podán přehled současných názorů na azoospermii. Moderní techniky reprodukční medicíny zvýšily praktický význam rozlišení mezi azoospermií a kryptozoospermií. Genetické příčiny se nacházejí v 5–15 % případů mužů s azoospermií. Obstrukční i neobstrukční azoospermie mohou být podmíněné geneticky, nebo vznikat následkem zánětů nebo úrazů šourku a varlat. Těžké poruchy germinálního epitelu varlat mohou být následkem léčby cytostatiky a/nebo radiací u onkologických pacientů. Velká část případů azoospermie zůstává i dnes etiologicky neobjasněna. Až ve třetině případů azoospermie je podle různých autorů možné získat spermie punkcí nadvarlete (MESA) nebo extrakcí spermií z varletní tkáně (TESE) a použít je k fertilizaci in vitro.

Retroperitoneální lymfadenektomie (RPLND) patří mezi metody uplatňující se v terapii neseminomových nádorů varlat. Spočívá v kompletním nebo modifikovaném odstranění retroperitoneálních mízních uzlin, které jsou sídlem prvních metastáz. Před zavedením chemoterapie byla jedinou léčebnou metodou navazující na radikální orchiektomii. Především pro náročnost a četné komplikace u klasické otevřené RPLND je adjuvantní chemoterapie metodou volby u neseminomových nádorů varlat. Zavedení modifikované a nervy šetřící techniky snížilo počet komplikací, přesto však nadále zůstává otevřená RPLND náročným operačním výkonem. Laparoskopická technika lymfadenektomie přináší pacientům excelentní benefit z hlediska peroperační morbidity, nižší procento peroperačních komplikací a výrazně zlepšuje pooperační průběh.

Erektilní dysfunkce (ED) je definována jako neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné k realizaci uspokojivého sexuálního styku. Inhibitory fosfodiesterázy 5 (I-PDE5) jsou prvním krokem v léčbě erektilní dysfunkce. Nízkodávkovaný tadalafil byl v klinických studiích dobře tolerovaný a účinný, představoval alternativu k běžně užívanému tadalafilu jednorázově před stykem. Pacienti i jejich sexuální partnerky preferovali denní užití tadalafilu, oceňovali především vysokou účinnost, bezpečnost a možnost spontánního sexuálního života.

Léčba erektilní dysfunkce (ED) u pacientů s poškozenou penilní inervací např. po radikální prostatektomii je stále aktuální otázkou u řady pacientů. Současná terapie (terapie 1. linie) erektilní dysfunkce je většinou založena na používání inhibitorů fosfodiesterázy V. (PDE5i), sildenafilu, tadalafilu, vardenafilu, atd. Tato léčba, daná svým mechanizmem účinku, však vyžaduje aspoň částečně zachovalou penilní inervaci, která umožní přenos vzruchu při sexuální stimulaci. V tomto článku popisujeme případ 48letého pacienta po radikální prostatektomii pro karcinom, kdy se léčba samotnými inhibitory PDE5 neosvědčila, a proto bylo nutné zavést lokální vazodilatační léčbu (léčba 2. linie) pomocí intrakavernózně aplikovaného alprostadilu (prostaglandin E1). Dávka byla titrována od 20 až do 60 μg, ale vedla pouze k semierekci, která sice umožňovala vaginální penetraci, ale byla pro pacienta bolestivá a nepohodlná. Proto jsme se rozhodli na základě zkušeností publikovaných v literatuře vyzkoušet fixní intrakavernózní kombinaci alprostadil 20 μg + papaverin 20 mg + fentolamin 1,5 mg, která se ukázala u tohoto pacienta jako velmi účinná. Při předepisování výše uvedených kombinací jsme však narazili na problém komerční nedostupnosti papaverinu a fentolaminu na našem trhu. Tento náš příspěvek si tedy mimo jiné klade za cíl konkrétní praktické doporučení, jak postupovat v uvedeném případě.

Systémová léčba karcinomu prostaty spočívá v podávání látek ovlivňujících primární nádor i metastatická ložiska. Jejím základem je hormonální léčba, doplněná o prevenci a terapii kostních změn a případnou chemoterapii. V článku je uveden souhrn současného stavu problematiky a možnosti použití jednotlivých způsobů léčby.

Přehledový článek detailně zobrazuje rozdělení sexuálně přenosných onemocnění, zabývá se základní diferenciální diagnostikou nejčastějších obtíží, které pacienta přivádí do urologické nebo venerologické ambulance, a blíže popisuje jednotlivá onemocnění, která mají klinické projevy přímo v urogenitální oblasti.

Autor se v přehledovém článku zabývá erektilními dysfunkcemi u pacientů po poranění míchy a jejich léčbou.

Článek připomíná základy léčby erektilní dysfunkce, shrnuje zkušenosti prvé dekády existence PDE5 inhibitorů, zabývá se i očekáváním pacientů a partnerek jako faktorem důležitým pro pojem spokojenosti. Rovněž nastiňuje model optimálního kombinovaného přístupu. Shrnuje fakta (1) již dříve publikovaná a doplňuje je o nové poznatky tak, aby podal co nejpřesnější nástin pro každodenní diagnostickoterapeutické využití.

MUDr. Miloš Broďák, Ph.D.1, doc. MUDr. Petr Morávek, CSc.1, MUDr. Pavel Navrátil, CSc.1, MUDr. Abdulbasset Hafuda1, MUDr. Petr Prošvic1, MUDr. Miroslav Louda, Ph.D.1, MUDr. Josef Košina1, doc. MUDr. Karel Odrážka, Ph.D.2, MUDr. Jana Šefrová2, MUDr. Jan Jansa2, Jaroslav Pacovský, Ph.D.1 1Urologická klinika FN a LF UK Hradec Králové 2Klinika onkologie a Radiologická a onkologická klinika FN a LF UK Hradec Králové Radikální retropubická prostatektomie je zlatým standardem v operační léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty a v individuálních případech také u pacientů s lokálně ohraničeným karcinomem prostaty. Autoři retrospektivně hodnotí onkologické výsledky souboru 489 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii v období od roku 1998 do 2009. Celkové karcinom-specifické a biochemicky negativní přežívání bylo 99 %; 99,5 % a 71 %. U 99 pacientů byl popsán pozitivní chirurgický okraj a u 119 pacientů byl zaznamenán biochemický relaps. Devatenáct pacientů podstoupilo adjuvantní radioterapii pro infiltraci semenných váčků nebo pro pozitivní chirurgický okraj. Léčba biochemického relapsu byla u 101 pacientů záchrannou radioterapií a u 18 pacientů androgen-deprivační terapií. Radikální prostatektomie byla velmi účinná metoda chirurgické léčby lokálně ohraničeného karcinomu a u části pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty. Biochemický relaps byl účinně léčen záchrannou radioterapií nebo hormonální léčbou.

Recidivující infekce močových cest (IMC) jsou velmi častým klinickým problémem, zejména u žen. Dlouhodobá antibiotická profylaxe i přes svou účinnost má svá omezení, a proto je možným řešením hledání alternativních způsobů prevence IMC. Naše doporučení pro prevenci opakovaných IMC je použití přírodních doplňků stravy, které obsahují brusinku, D-manózu či lichořeřišnici větší. Dále je účinné zlepšování mikrobiální mikroflóry pomocí probiotik a to perorálně, ale i vaginálně. Nejdůležitější roli však v prevenci těchto infekcí nadále hraje imunoterapie zastoupená především Uro-Vaxomem. Účinnost tohoto preparátu byla již potvrzena řadou studií a meta-analýz. Více by se v klinické praxi mohly uplatňovat vaginální imunizace, vakcíny proti řadě jiných patologických agens než je E. coli, zejména již vyvíjená vakcinace proti Proteus mirabilis. Závěrem možno imunoterapii doporučit jako bezpečnou, efektivní a potřebnou alternativu v prevenci recidivujících infekcí močových cest.

Autorka se snaží stručně podat přehled mužských sexuálních dysfunkcí a možnosti jejich léčby s větším přihlédnutím na psychickou stránku. Etiopatogeneze je často multifaktoriální, kdy se na vzniku podílejí faktory psychické, biologické i konstituční. Psychika muže, i když není primární příčinou poruchy, tak sekundárně působí na vývoj nemoci téměř vždycky, a je důležitým faktorem i v následné léčbě.

Benigní hyperplazie prostaty (BPH) je nejčastějším benigním nádorem u mužů. Jedná se o chronické progredující onemocnění, které sice obvykle neohrožuje život, ale řadě pacientů jeho příznaky významně zhoršují kvalitu života (23). V minulosti byla v řadě vyspělých zemí operace prostaty nejčastějším operačním výkonem u starších mužů. V posledních dvou desetiletích doznala léčba BPH značných změn. Nyní je nejčastější léčebnou metodou farmakoterapie. Hlavní účinné preparáty jsou alfablokátory a inhibitory 5alfa reduktázy.

Maligní onemocnění ledvin tvoří asi 2–3 % ze všech maligních onemocnění a jejich incidence je v České republice nejvyšší v celosvětovém měřítku. Léčba karcinomů ledviny závisí na klinickém stadiu a celkovém stavu nemocného. Stále zůstává jako základ léčby pacientů s metastatickým karcinomem ledviny chirurgická léčba – nefrektomie. Současné možnosti systémové léčby nemocných s metastatickým onemocněním spočívají v aplikaci molekulární biologické léčby. Používají se tyrozinkinázové inhibitory VEGF receptoru (sorafenib, sunitinib), jako slibné se jeví monoklonální protilátky VEGF (bevacizumab) či inhibitory mTOR kinázy (temsirolimus, everolimus) a další látky.

Prezentujeme případ mladého 29letého muže, který byl uhozen několikatunovým nosníkem do oblasti epigastria s následným uzávěrem pravé renální arterie v důsledku vzniku intraarteriálního trombu. Pokus o revaskularizaci angiograficky a následná otevřená revize a rekonstrukce renální arterie goretexovou záplatou však byly neúspěšné. Po 9 hodinách ischemie byla provedena nefrektomie. V diskuzi rozebíráme možnosti revaskularizace.

Cílem práce je publikace výsledků efektu samotné antibiotické terapie (ATB) a následně i její kombinace se systémovou enzymoterapií u akutních nekomplikovaných urogenitálních infekcí Chlamydia trachomatis. Již dříve jsme publikovali výsledky samotné terapie azitromycinem (AZT: 1 × 500 mg/den po 3 dny) a stejné terapie v kombinaci s Wobenzymem (W: 3 × 5 tbl/den po 14 dní). Nyní předkládáme i výsledky naší druhé studie, kde jsme sledovali prakticky totéž – tedy kombinaci stejné enzymoterapie s jiným ATB, s klaritromycinem (CLR: 2 × d 500 mg tbl. formy bez řízeného uvolňování po 14 dnů). Úspěšnost samostatné terapie CLR (opět dle výsledku kontrolního stěru 4 týdny po skončení ATB terapie; průkaz antigenu imunofluorescenční metodou) byla u mužů (n = 16) naprosto stejná jako s AZT, tedy 62,5 %, ale u kombinované terapie (n = 16) u nich vzrostlo procento úspěšnosti dokonce ze 75 % AZT + W na 87,5 % CLR + W. Oproti tomu úspěšnost terapie žen pouze CLR (n = 16) i CLR + W (n = 16) byla naprosto nulová a tímto problémem je nutné se i nadále zabývat.

Článek pojednává obecně o patofyziologii a možnostech léčby akutní a chronické bolesti zaměřené na oblast urologie. Chronické bolestivé stavy vyžadují multidisciplinární přístup s využitím dostupných možností farmakoterapie, psychoterapie, invazivních metod a rehabilitace, který je zajištěn spoluprací urologa a algeziologa.

Změny močových cest během těhotenství činí pacientky náchylnějšími k infekcím močových cest. Jejich rizikem je možnost předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti dítěte. Aktivní vyhledávání těhotných s asymptomatickou bakteriurií a její následná léčba by měly být naprostým standardem, protože tak lze účinně snížit obě uvedená rizika. Hlavními skupinami antibiotik využitelnými pro léčbu močových infekcí v těhotenství nebo v období kojení jsou cefalosporiny 1. až 3. generace a případně penicilinová antibiotika. Kontraindikované jsou především tetracykliny, fluorochinolony a chloramfenikol. Léčba asymptomatické bakteriurie, případně akutní cystitidy by měla trvat 5–7 dní a léčba akutní pyelonefritidy až 14 dní. Důležité je následné provádění opakovaných kontrol moče kultivací.

Autoři prezentují případ iatrogenního úplného a destruujícího poranění močovodu při komplikovaném gynekologicko-chirurgickém výkonu, které nebylo peroperačně rozpoznáno. Zaměřují se na příčiny, diagnostiku a následné řešení stavu, v tomto případě uskutečněné ileální náhradou močovodu.

Induratio penis plastica – morbus Peyronie (MP) – je onemocnění charakterizované přítomností fibrózních plaků v tunica albuginea penisu. Primárně se jedná o onemocnění pojivové tkáně, plaky jsou složeny z hlavně z kolagenu a mohou výrazně měnit anatomii a funkci penisu. Léčba je svízelná, zpočátku by měla být vždy medikamentózní. V případě neúspěchu léčby perorální lze využít lokální injekční léčbu s aplikací přímo do plaku. Autor shrnuje literární údaje a výsledky léčby verapamilem u 17 pacientů.

Problematika léčby stresové inkontinence u žen je stále aktuální a subspecializace urogynekologie se během posledních 10 let stala jedním z nejprogresivněji se rozvíjejících odvětví v gynekologii. Zásadním přelomem v operační léčbě se stal nástup konceptu „tension free“ minimálně invazivní uretropexe a jejích modifikací. Článek se zabývá zhodnocením těchto metod a směry dalšího vývoje.

Cystické nádory vycházející z ledvinného parenchymu jsou heterogenní skupinou jednotek s rozličnou histogenezou, biologickým chováním i prognózou. Ačkoliv agresivní multicystické tumory jsou extrémně vzácné, existují a urologové o nich musí vědět. Mezi typické zástupce multicystických tumorů je řazen multilokulární multicystický renální karcinom, smíšený epiteliální a stromální tumor ledviny a cystický nefrom. Jako cystické tumory lze uvést papilární renální karcinom a světlobuněčný karcinom, avšak tyto tumory jsou cysticky změněné sekundárně. Kavernózní hemangiom či lymfangiom jsou označovány jako multicystické.

Pro nefrotický syndrom je charakteristická výrazná (nefrotická) proteinurie spojená s dalšími klinickými a laboratorními příznaky, jakými jsou především hypoproteinemie, hyperlipidemie a přítomnost periferních otoků. Klíčovým mechanizmem, kterým dochází k rozvoji nefrotického syndromu je proteinurie. Nefrotická proteinurie vzniká obvykle poškozením kapilární stěny glomerulu, které se objevují u různých typů primárních a sekundárních glomerulonefritid. Význam nefrotického syndromu spočívá především v tom, že otoky a hyperhydratace obecně mohou pacienta ohrozit klinicky závažně různými mechanizmy, dále v tom, že průběh rozvinutého nefrotického syndromu může být provázen různými komplikacemi (tromboembolickými příhodami, infekčními komplikacemi, malnutricí, při delším trvání event. rozvojem aterosklerózy) a také v tom, že perzistující nefrotický syndrom je ve zvýšené míře provázen vývojem chronického selhání ledvin. Stanovit diagnózu nefrotického syndromu lze relativně snadno, avšak diferenciální diagnostika nefrotického syndromu je náročná a vyžaduje histologické vyšetření vzorku ledvinné tkáně odebrané při biopsii ledviny. Některé případy nefrotického syndromu lze ovlivnit velmi rychle a účinně (např. některé typy glomerulonefritid imunosupresivní léčbou), v jiných případech je léčba úspěšná jen v omezené míře a nefrotický syndrom může provázet základní onemocnění ledvin dlouhodobě či trvale.