MUDr. Miloš Broďák, Ph.D., doc. MUDr. Petr Morávek, CSc., MUDr. Pavel Navrátil, CSc., MUDr. Abdulbasset Hafuda, MUDr. Petr Prošvic, MUDr. Miroslav Louda, Ph.D., MUDr. Josef Košina Urologická klinika FN a LF UK Hradec Králové Radikální prostatektomie je stále častěji indikována u mladších a relativně zdravých pacientů. Kromě dobrého onkologického výsledku je neméně důležitý i dobrý funkční výsledek. Nejčastějšími komplikacemi jsou inkontinence moči, erektilní dysfunkce, striktura v anastomóze a symptomy hyperaktivního detruzoru. Retrospektivně byl analyzován soubor 489 pacientů, kteří podstoupily radikální retropubickou prostatektomii. Incidence inkontinence byla u našeho souboru 3 %, erektilní dysfunkce 63 %, striktur 8 %, hyperaktivního měchýře < 3 %. Většina pacientů s nežádoucími účinky byla úspěšně léčena konzervativní nebo chirurgickou léčbou.

Základní screeningovou metodou v diagnostice urolitiázy je sonografie. Z rentgenových metod jednoznačně nativní spirální CT nahrazuje vylučovací urografii pro vyšší senzitivitu a specificitu. Pokud chceme plánovat terapii nefrolitiázy, je vhodné doplnit kontrastní vyšetření. Přínos CT vyšetření je však vždy nutné porovnat se zvýšenou radiační zátěží pacienta. V terapii ureterolitiázy je primárně indikována konzervativní terapie, a to užití α1 blokátorů, které zvýší pravděpodobnost odchodu konkrementu a zkrátí dobu do jeho odchodu. ESWL a uretroskopie představují ekvivalentní metody volby v celém rozsahu ureteru. Ureteroskopie dosahuje lepších výsledků za cenu vyšší invazivity. U nefrolitiázy je ESWL indikováno u konkrementů menších 20 mm. PNL je vyhrazeno pro terapii odlitkové litiázy nebo u nepříznivých anatomických poměrů. Laparoskopie a otevřené operační výkony nejsou primárně indikovány.

Extraperitoneální laparoskopická radikální prostatektomie představuje miniinvazivní variantu radikální prostatektomie. Autoři prezentují zkušenosti z prvních 50 operací a srovnávají výsledky a komplikace prvních a posledních 25 pacientů. Po získání zkušeností dochází ke zkrácení operačních časů, ke snížení krevních ztrát a ke sníženému riziku komplikací. Během prvních 25 operací byla nutná 4× konverze na operační výkon a jednou reoperace následující den pro krvácení. Podle publikovaných srovnávacích studií a našich zkušeností je laparoskopická extraperitoneální prostatektomie vhodná miniinvazivní metoda v léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty.

Antibiotická profylaxe je důležitým preventivním opatřením ve snaze snížit infekční komplikace po urologických operacích. Provedli jsme prospektivní sledování hodnotící efektivitu, bezpečnost a cenu krátkodobé antibiotické profylaxe před plánovanými urologickými výkony. Cystoskopie, urodynamické vyšetření, litotrypse mimotělní rázovou vlnou (ESWL) a skrotální operace byly provedeny bez antibiotické profylaxe. Otevřené, endoskopické i laparoskopické operace byly provedeny po jednorázovém podání intravenózních cefalosporinů. Byla zaznamenána vysoká efektivita a bezpečnost této profylaxe. Provádění krátkodobé antibiotické profylaxe bylo ekonomicky velmi výhodné.

Karcinom ledviny (RCC) je nejmalignějším urologickým nádorem a Česká republika patří mezi země s největším výskytem karcinomu ledviny na světě. Významná část nemocných je stále ještě primárně diagnostikována až ve stadiu pokročilého onemocnění nebo k progresi dochází v průběhu dalšího sledování. První část článku je zaměřena na epidemiologická data, na současný pohled na molekulární patofyziologii rozvoje RCC, na obecné principy cílené biologické léčby, na význam cytoredukční nefrektomie při použití imunoterapie a na jednotlivé možnosti biologické léčby. Druhá část se věnuje postavení a integraci chirurgické léčby, případně dalších alternativních miniinvazivních technik léčby lokálně pokročilého či metastazujícího karcinomu ledviny (mRCC) při v současnosti používaných režimech cílené biologické léčby. Pozornost je věnována prognostickým kritériím a stratifikaci nemocných k jednotlivým režimům cílené biologické léčby. Základem léčby pokročilého onemocnění je komplexní léčba, integrující především chirurgické či nové miniinvazivní ablační techniky s léčbou systémovou. Mezi největší pokroky léčby u generalizovaného onemocnění patří v posledním období biologická léčba s použitím preparátů sunitinib (Sutent®) a sorafenib (Nexavar®), které jsou považovány za léky první volby v I. a II. linii léčby generalizovaného RCC a statisticky významně prodlužují přežití nemocných. Kromě tradičních preparátů pro systémovou imunoterapii, kterými jsou interferon-α (INFα) a interleukin 2 (IL-2) se stále více uplatňují i další preparáty pro cílenou systémovou léčbu. Jedná se například o bevacizumab (Avastin®), temsirolimus či everolimus. V minulosti prakticky neléčitelné kostní metastázy jsou v posledních letech rovněž příznivě ovlivnitelné. Jako nový zlatý standard se v prevenci a léčbě skeletálních komplikací (SREs) používá zoledronát (Zometa®), který signifikantně snížuje riziko kostních komplikací. Článek upozorňuje na současné trendy léčby a péče o nemocné s pokročilým a generalizovaným karcinomem ledviny.

Toto sdělení chce upozornit na drobné nehmatné benigní tumory varlete, které jsou po zlepšení ultrazvukového vyšetření stále častějšími nálezy v urologických ambulancích. Možnost varle šetřící operace (testis sparing surgery – TSS) se u těchto tumorů nabízí jako metoda volby, ovšem za podmínek přístupu přes tříselný kanál a peroperačního histologického vyšetření. Na závěr bychom chtěli prezentovat tři kazuistiky týkající se varle šetřících výkonů provedených pro benigní nádory varlete.

Operační řešení striktur uretry využitím vlastních štěpů nebo živených kožních laloků je v současné době celosvětově běžně používanou metodou. Pro svou nenáročnost a výborné výsledky je též často indikována resekce krátké bulbární striktury s následnou anastomózou spatulovaných okrajů močové trubice. Zvláště závažná ztrátová poranění, ale i iatrogenní poškození s rozsáhlým jizvením stěny uretry, kde jsou obtížně dosažitelné výše uvedené materiály, a kde nelze provést resekční výkon, jsou stále problémovou oblastí plastické chirurgie močové trubice. Alternativou pro rekonstrukční výkony v této oblasti se zdají být heterogenní štěpy. Jednu z možností skýtá implantát Pelvicol™. Jedná se o nebuněčnou vícevrstevnou permanentní kolagenní matrix generovanou z kůže prasete domácího. V práci porovnáváme výsledky léčby substitučních rekonstrukcí močové trubice ve dvou skupinách pacientů.

Úspěšnost radioterapie (RT) karcinomu prostaty můžeme hodnotit pomocí sledování prostatického specifického antigenu (PSA). Další možnost poskytuje biopsie prostaty pod ultrasonografickou kontrolou s časovým odstupem od RT. Otázkou zůstává význam tohoto vyšetření v klinické praxi. Histologické nálezy po RT karcinomu prostaty získáme buď ze systematické biopsie prostaty s časovým odstupem po ozáření nebo z materiálu po záchranné radikální prostatektomii („salvage“ radikální prostatektomii – SRP) po RT nebo z endoresekátu po transuretrální prostatektomii (TURP). Hodnocení histologických nálezů patologem je značně obtížné, ozářená tkáň postupně prochází morfologickými změnami, které jsou mnohdy nenápadné. V tomto terénu ani přítomnost karcinomu neznamená s jistotou přítomnost vitální nádorové tkáně. Změny od pozitivního nálezu karcinomu k nálezu negativnímu jsou postupné, i pozitivní histologický nález se s časovým odstupem může stát negativním. V rámci sledování, zda radioterapie eradikovala celý nádor či nikoliv, zůstává tedy nejpřínosnější vyšetření PSA a vyšetření per rectum (digital rectal examination – DRE). Pokud nezvažujeme indikaci SRP, biopsie prostaty dle této rešerše není indikována. Biopsie prostaty má přínos v predikci rizika progrese onemocnění před SRP. Významnou prediktivní úlohu z hlediska prognózy ve vzorcích po SRP má stanovení DNA ploidity a Gleasonova skóre (GS).

Nykturie je symptom, který může negativně ovlivňovat kvalitu života. Pokud je její příčinou noční polyurie, která není příznakem jiného závažného interního onemocnění, má urolog v rukou možnost účinně zasáhnout do léčby symptomů. Léčba nykturií při noční polyurii vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje režimová opatření a medikamentózní léčbu desmopresinem (MINIRIN MELT®). Při dodržení doporučených zásad použití desmopresinu, je tato léčba vysoce efektivní a bezpečná.

Se selháním léčby monosymptomatického nočního pomočování (MNE) se stále setkávají lékaři pečující o děti s touto formou inkontinence. Možný neúspěch terapie MNE je způsoben nejen multifaktoriální etiologií a neznalostí jednoznačné kauzální léčby, ale velmi často špatnou spoluprací s dítětem i s jeho rodinou a mnohdy i ne zcela správnou diagnostikou formy MNE. V článku jsou probrána některá možná pochybení ze strany rodičů i lékaře v diagnostickém a léčebném procesu.

Po celém světě přibývá pacientů s chronickým onemocněním ledvin (CKD). Pro tyto nemocné je důležitá včasná diagnostika a léčba. Měla by být upřednostňována snaha o zpomalení renální insufience a oddálení nutnosti náhrady renální funkce pomocí dietních opatření, antihypertenziv, hypolipidemik, vhodným výběrem medikace s redukcí dávek dle stupně ledvinného poškození, vyvarování se nefrotoxické medikace, zvažováním kontrastních vyšetření. Pacient by měl být odeslán do nefrologické ambulance včas k umožnění výběru vhodné metody náhrady renální funkce (RRT) a přípravy na ni. Včasné poučení nemocného by mělo nastat při MDRD pod 0,5 ml/s. Při MDRD pod 0,25 ml/s by mělo dojít k přípravě. Ošetřující lékaři by měli zvažovat toto pořadí RRT: transplantace ledviny od žijícího dárce, zařazení do čekací listiny na transplantaci ledviny preemptivně nebo v co nejkratší možné době od zahájení náhrady renálních funkcí (nejlépe do 6 měsíců), dále peritoneální dialyzační léčbu a hemodialyzační léčbu. U každého nemocného se musí vycházet ze zdravotního stavu, možností a přání pacienta. Tyto metody náhrad ledvinných funkcí, které jsou kvalitou a bezpečností srovnatelné, umožňují nemocným v selhání ledvin prodloužit život a prožít desítky let plnohodnotného života.

V kazuistice prezentujeme případ pacienta s oboustrannou dlouhou strikturou močovodu. Popisujeme diagnostiku, terapeutickou rozvahu a následně i definitivní řešení tohoto patologického stavu.

Stresová inkontinence u žen patří k nejčastějším onemocněním v rutinní urogynekologické praxi. Přehledný článek je rozdělen na 2 části. Autoři informují v 1. části o současných údajích a trendech týkajících se epidemiologie, etiologie, patofyziologie a rizikových faktorech. 2. část je věnována diagnostice, konzervativní a chirurgické léčbě tohoto onemocnění. V článku jsou diskutovány také nejnovější poznatky o možnostech medikamentózní léčby duloxetinem, o možnostech miniinvazivní léčby (slings, TVT – Tension-free Vaginal Tape, TOT – Transobturator Tape, endouretrální implantáty – teflon, kolagen, silikon atd. – Macroplastique®, Durasphere®, Deflux®, Uryx®, Coaptite®, Urodex®) a další léčebné strategie a postupy (gymnastika pánevního dna, estrogeny, elektrostimulace, protetické pomůcky – vaginální konusy, uretrální okluzory, pesary, vložky a hygienické pomůcky, kolposuspenze, umělý svěrač močové trubice atd.).

Hormonální léčba souběžně nebo po ukončení radioterapie u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty prodlužuje celkové přežití, přežití v závislosti na karcinomu prostaty a přežití bez příznaků nádorového onemocnění.

Východiska: Karcinom ledviny (RCC) patří k 10 nejčastějším nádorovým onemocněním u nás i ve světě. Mezi hlavní rizikové faktory jeho vzniku patří kouření, obezita, hypertenze a rodinná dispozice. Jedním z dalších možných činitelů je expozice ionizujícímu záření. Materiál a metodika: Soubor zařazený do studie tvořilo 635 osob, z toho 300 případů a 335 kontrolních osob. Dotazem byla zjišťována expozice ionizujícímu záření, zaměřená na počet rtg vyšetření v souvislosti s pracovním zařazením, ozařování ze zdravotních důvodů a u žen pak i to, zda a kolikrát podstoupily mamografické vyšetření. Výsledky: Při hodnocení počtu rtg vyšetření z důvodu pracovního zařazení byla zjištěna výrazná asociace s výskytem karcinomu ledviny. U ozařování ze zdravotních důvodů byla asociace s vyšším rizikem RCC pouze naznačena, výsledek nebyl statisticky významný pravděpodobně z důvodu malé velikosti vzorku. Původně naznačená inverzní asociace mamografie a karcinomu ledviny se nepotvrdila po rozdělení do skupin dle počtu podstoupených vyšetření. Závěr: Ionizující záření je jen slabým rizikovým faktorem vzniku RCC. Pro podrobnější analýzy vlivu ionizujícího záření by však byl vhodnější prospektivní typ studie.

Komplikovaná infekce močových cest je taková, která je spojena s anatomickými nebo funkčními odchylkami urotraktu, nebo s faktory zvyšujícími pravděpodobnost vzniku a šíření infekce nebo selhání léčby. Někdy může jít o jedinou příčinu, většinou se ale jedná o kombinaci více faktorů. Základem léčby je správné identifikování příčiny infekce, intenzivní antimikrobiální léčba, řešení případné abnormality urotraktu a celé spektrum podpůrných opatření.

Erektilní dysfunkce (ED) a ischemická choroba srdeční (ICHS) mají společný morfologický podklad, a tím je dysfunkce endotelu jako první stadium aterosklerózy. ED a ICHS mají stejné rizikové faktory, ke kterým patří hypertenze, dyslipidémie, diabetes mellitus, obezita, věk, kouření a fyzická inaktivita. ED se objevuje jako první příznak ICHS 2–3 roky před objevením se symptomů koronární nedostatečnosti a 3–5 let před vypuknutím akutní kardiovaskulární příhody. ED je spojována s rostoucí mortalitou pro kardiovaskulární mortalitu. Proto je nezbytné u nemocných s ED pátrat po ICHS, tyto nemocné aktivně vyhledávat a účinně léčit.

Nykturie je v poslední době často diskutovaný symptom, v minulých letech byla hlavně spojována se stářím, především u mužů s benigní hyperplazií prostaty. Zdá se, že se jedná o složitější problém, četnější také v mladších věkových kategoriích, který je nutné aktivně vyhledávat a léčit. Jeho diagnostika se týká mnoha medicínských oborů, nejen urologie.

V léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty s nízkým rizikem se uplatňuje několik modalit. Vedle radikální prostatektomie a radioterapie se začíná stále více hovořit o možnosti aktivního sledování – active surveillance (AS) vybraných pacientů, kteří mají velmi nízké riziko progrese onemocnění. Vhodní kandidáti k aktivnímu sledování jsou pacienti se stabilní hladinou PSA pod 10 ng/ml, s GS maximálně 6 a nízkoobjemovým karcinomem prostaty klinického stadia T1 až T2a. AS představuje u těchto nemocných, kde je předpoklad minimální či velmi pozvolné progrese onemocnění, alternativu k primárně kurativní radikální léčbě s cílem tuto léčbu oddálit, případně se jí zcela vyhnout. Jakkoliv lze na jedné straně z této strategie u přísně vybraných jedinců profitovat oddálením léčby se všemi jejími nežádoucími účinky, je na druhé straně pro tyto pacienty velkým rizikem podhodnocení GS v primární biopsii, které může rezultovat v pozdní načasování aktivní léčby. V článku jsou shrnuty výstupy z některých recentních studií zabývajících se AS a jejich dopad na denní praxi.

Strategie léčby lokálně pokročilého karcinomu prostaty je stále nejednotná, včasnou detekcí incidence pa­cientů v tomto stadiu klesá. Nejčastější léčebnou metodou zůstává radioterapie s neoadjuvantní hormonální blokádou, ale zejména u nízkorizikových pacientů se stále více prosazuje radikální prostatektomie. Pro rizikové nemocné, u kterých není indikovaná lokální léčba, přichází v úvahu androgenní blokáda, kterou je možno nasadit časně nebo s odstupem.

Primární retroperitoneální fibróza (PRF) je vzácné autoimunitní vaskulární onemocnění nejasné etiologie. Je charakterizováno chronickým nespecifickým zánětem retroperitonea, který může způsobit nefyziologickou fixaci anebo obstrukci v něm obsažených struktur, především ureterů, s velkým rizikem renálního selhání. Sdělení se snaží postihnout různé aspekty PRF a poskytnout doporučení pro diagnostiku, terapii a následnou péči této záhadné choroby. Po zajištění drenáže horních močových cest nejsou názory na další léčbu (ureterolýza, farmakoterapie či kombinace obojího) jednotné. Ve všech případech je nutné další dlouhodobé sledování.

Močová inkontinence se stává diskutovaným tématem laické i odborné veřejnosti. Konzervativní nefarmakologická terapie (fyzioterapie) je dle současných doporučení léčbou první volby u všech typů inkontinence nižšího stupně závažnosti. V současnosti existuje několik fyzioterapeutických přístupů. Jediným standardizovaným komplexním přístupem je zatím u nás terapie dle tzv. „Ostravského konceptu“, který díky standardním diagnostickým i léčebným schématům umožňuje hodnocení efektivity takto vedené terapie podle zásad „evidence based medicine“.

Radikální prostatektomie u pacientů s předoperačním PSA > 20 ng/ml může být spojená s horšími výsledky, včetně karcinomu specifické mortality. Publikovaná data z retrospektivních studií prokázala, že radikální prostatektomie může být vysoce efektivní u vybrané skupiny pacientů. Byl hodnocen soubor 22 pacientů, medián sledování byl 62 měsíců. Medián PSA byl 28 ng/ml. Všichni pacienti podstoupili radikální prostatektomii, 5 pacientů navíc prodělalo adjuvantní a 4 záchrannou radioterapii. Žádný z pacientů nezemřel a nebyly popsány žádné vzdálené metastázy po dobu sledování.

Metastatický renální karcinom je spojen s nepříznivou prognózou. Zařazení biologické léčby jen zvolna mění přežívání a kvalitu života nemocných. Inhibitory tyrozinkinázy, mTOR a monoklonální protilátky proti VEGF jsou do léčebných schémat na základě klinických studií regulačními úřady schvalovány pro léčbu mRCC. Terapeutický postup individuálně volíme podle stagingu onemocnění, výkonnostního stavu a komorbidit pacienta a předpokládané toxicity léčby. Stanovení prognostických faktorů pro přežití umožňuje individualizovat léčebná schémata.

Základem léčby lokalizovaného karcinomu ledviny je operace. Léčba pokročilých a metastazujících stadií spočívá v systémové terapii v kombinaci s cytoredukčními lokálními postupy. V minulosti podávané cytokiny mohou být dnes prospěšné u nemocných v dobré prognostické skupině, ale molekulárně cílená biologická léčba, zaměřená hlavně na klíčová místa defektní trasy VHL/HIF, prokázala významně lepší účinnost u pacientů všech prognostických skupin s delším přežitím ve srovnání s interferonem alfa. V současné době jsou registrovány k terapii první nebo druhé linie pokročilého a/nebo metastazujícího onemocnění tyrozinkinázové inhibitory receptorů pro angiogenní růstové faktory sorafenib, sunitinib a pazopanib, monoklonální protilátka neutralizující vaskulární endoteliální růstový faktor bevacizumab a inhibitory mTOR kinázy temsirolimus a everolimus. Testování přínosu adjuvantního podávání cílených prostředků probíhá na úrovni studií fáze III.

Karcinom ledviny (RCC) je nejmalignějším urologickým nádorem a Česká republika patří mezi země s jeho nejčastějším výskytem na světě. Významná část nemocných je stále ještě primárně diagnostikována až ve stádiu pokročilého onemocnění nebo k progresi dochází v průběhu dalšího sledování. Druhá část článku se věnuje významu a integraci chirurgické léčby, případně dalších alternativních miniinvazivních technik, léčbě lokálně pokročilého či metastazujícího karcinomu ledviny (mRCC) při v součastnosti používaných režimech cílené biologické léčby. Pozornost je věnována prognostickým kritériím a výběru nemocných k jednotlivým způsobům cílené biologické léčby. Základem je komplexní léčba, integrující především chirurgické či nové miniinvazivní ablační techniky s léčbou systémovou. Mezi největší pokroky patří v posledním období biologická léčba generalizovaného onemocnění s použitím preparátů sunitinib (Sutent®) a sorafenib (Nexavar®), která statisticky významně prodlužuje přežívání nemocných (ty jsou považovány za léky první volby v I. a II. linii léčby generalizovaného RCC). Kromě tradičních preparátů pro systémovou imunoterapii, kterými jsou interferon-α (INF-α) a interleukin-2 (IL-2) se stále více uplatňují také další, například bevacizumab (Avastin®), temsirolimus či everolimus. V prevenci a léčbě skeletálních komplikací (SREs) se používá zoledronát (Zometa®), způsobující signifikantní snížení rizika jejich výskytu. Přehledný článek upozorňuje na současné trendy terapie a péče o nemocné s pokročilým a generalizovaným karcinomem ledviny.

Zvyšující se výskyt incidentálních nádorů ledviny ve stadiu T1N0M0 vyvolává stále častější provedení resekčních výkonů se zachováním ledvinného parenchymu, tzv. ledvinu šetřící chirurgii. S rozvojem zkušeností dochází i k rozšíření indikací parciální nefrektomie a rozvoji nových technologických postupů umožňující efektivnější a bezpečnější chirurgický výkon. Prezentujeme kazuistiku resekce tumoru solitární ledviny s použitím tkáňového hemostatického lepidla Floseal. V naší kazuistice chceme tuto techniku popsat a navázat na již publikované zkušenosti v české literatuře.

Karcinom ledviny (RCC) je nejmalignějším urologickým nádorem a Česká republika má největší výskyt karcinomu ledviny na světě. Významná část nemocných je primárně diagnostikována až ve stadiu pokročilého onemocnění nebo k progresi dochází v průběhu dalšího sledování. Základem léčby pokročilého onemocnění je komplexní léčba integrující především chirurgické či nové miniinvazivní ablační techniky s léčbou systémovou. Mezi největší pokroky léčby u generalizovaného onemocnění patří biologická léčba s použitím nových, do klinické praxe již zavedených preparátů, mezi něž patří: sunitinib (Sutent®), sorafenib (Nexavar®), bevacizumab (Avastin®), temsirolimus (Torisel®), everolimus (Afinitor®) nebo také pazopanib (Votrient®). Jedná se o preparáty, které statisticky významně zlepšují efektivitu léčby oproti dříve používaným terapeutickým schématům RCC. Tyto nové preparáty se již staly standardem první volby platných léčebných guidelines v I. a II. linii terapie RCC. Rovněž v minulosti léčbou prakticky neovlivnitelné kostní metastázy karcinomu ledviny jsou v posledních letech také příznivě ovlivnitelné. Jako nový zlatý standard se v prevenci a léčbě skeletálních komplikací (SREs) používá zoledronát (Zometa®), kdy dochází k signifikantnímu snížení rizika kostních komplikací u takto léčených pacientů. Kromě konvečních chirurgicko–ortopedických intervencí v péči o nemocné se skeletálním postižením se stále více uplatňují nové miniinvazivní postupy (vertebroplastiky, cementoplastiky, selektivní embolizace a radiofrekvenční ablace atd.). Přehledný článek upozorňuje na současné trendy integrované komplexní terapie a péče o nemocné s pokročilým a generalizovaným karcinomem ledviny.

Infekce lidským papilomavirem (human papillomavirus – HPV) patří mezi nejčastější sexuálně přenosné infekce (STD). HPV je zodpovědný za vznik řady epiteliálních lézí, především v anogenitální oblasti, nejznámější jsou condylomata accuminata. Některé typy HPV mohou způsobit vznik dysplastických slizničních změn a následných malignit urogenitálního traktu (karcinom děložního čípku, anální karcinom, karcinom penisu a vulvy). Diagnostika viditelných lézí je snadná již podle vzhledu, subklinické léze si můžeme ozřejmit pomocí testu s kyselinou octovou. Nejspolehlivější diagnostickou metodou je metoda PCR. U pacientů léčíme pouze viditelné léze, subklinické stavy neléčíme a ani se nesnažíme o eradikaci virů ze tkání. Na makroskopické léze můžeme aplikovat léky s cytotoxickým nebo antivirovým účinkem, nebo je lze odstranit pomocí laseru, kryoterapie a/nebo chirurgicky excidovat či snést ostrou lžičkou. Prevencí proti infekci HPV je očkování.

Cíl práce a metoda: Retrospektivní analýzou souboru 228 operovaných pro tumor ledviny jsme zhodnotili četnost výskytu nekrózy světlebuněčného karcinomu ledviny, tumorspecifické mortality a dobu přežití. Výsledky: Z 228 operovaných byl u 190 nemocných potvrzen světlebuněčný karcinom ledviny. Jeho nekróza byla histologicky potvrzena (nekro+) u 53 nemocných (27,8 %), v této skupině byl nález N+ u 15 nemocných (28,3 %) a M+ u 15 nemocných (28,3 %). Mortalita byla u nekro+ u 67,9 % v mediánu 8 měsíců, u N+ 100 % v mediánu 5 měsíců a u M+ 100 % v mediánu 5 měsíců. Závěr: Nekróza světlebuněčného karcinomu je závažný negativní prognostický faktor s celkovou mortalitou 67,9 %. Jde o faktor nezávislý na velikosti tumoru, závislý na histopatologickém stupni malignity a souvisí s klinickým stadiem onemocnění.