Benigní nádory ledvin tvoří zhruba šestinu všech renálních nádorů. Dřívější základní dělení podle původu na epitelové a mezenchymové je dnes přepracováno do zatím poslední klasifikace dle WHO z roku 2004. Autor předkládá dvě kazuistiky, v nichž jsou prezentovány častý angiomyolipom epitelového původu a mnohem vzácnější multicystický nefrom, jenž vychází z epitelu i mezenchymu.

Cizí těleso v oblasti močových cest není v urologické praxi vzácné. Uvádíme kazuistiku cizího tělesa v močovém měchýři u muže.

Non-seminomové germinální nádory (NSGCT) zahrnují 40–50 % všech nádorů varlat. V léčbě NSGCT hraje zásadní roli především multimodalitní přístup, který spočívá v různé kombinaci surveillance, chemoterapie a retroperitoneální lymfadenektomie (RPLND). Před zavedením chemoterapie byla RPLND jedinou léčebnou metodou navazující na radikální orchiektomii. Pro náročnost a četné komplikace u klasické otevřené RPLND byla adjuvantní chemoterapie metodou volby u non-seminomových nádorů varlat. Zavedením modifikované a nervy šetřící techniky se snížila pooperační morbidita, počet peroperačních komplikací a výrazně se zlepšil pooperační průběh včetně ejakulatorní dysfunkce. V léčbě pokročilých stadii NSGCT zaujímá významnou roli technicky často náročná salvage lymfadenektomie, při které je provedení nervy šetřící techniky značně nejisté.

Urologická ambulantní praxe přináší kontakt se specifickými skupinami nemocných. Jednou z takovýchto skupin jsou těhotné ženy. Fyziologický proces těhotenství přináší pro ženu řadu změn, které vedou ke snížené imunitě, poruše drenáže horních močových cest a poruše jímací a vyprazdňovací funkce močového měchýře mimo jiné i díky anatomickým, hormonálním a funkčním změnám. Při těhotenství je urolog omezen v celé šíři vyšetřovacích i terapeutických metod, jako je například kontraindikace celé řady léčiv a chirurgických postupů. Nejčastěji se vyskytují potíže těhotných žen ve druhém a třetím trimestru. Nejčastějšími onemocněními v těhotenství jsou akutní pyelonefritida, renální kolika, infekce dolních močových cest, LUTS. V článku podávám přehled urologických komplikací během těhotenství a jejich řešení.

Systémová léčba karcinomu močového měchýře (CaMM) se uplatňuje ve čtyřech základních klinických situacích: v neoadjuvanci před radikální operací CaMM s invazí do svaloviny, v adjuvanci po radikální operaci CaMM, jako součást záchovných protokolů v konkomitanci s radioterapií a jako paliativní léčba pokročilého nebo metastatického onemocnění. Základním cytostatikem v léčbě CaMM je cisplatina, obvykle indikovaná v kombinovaných režimech.

Nádory varlat patří u dětí mezi vzácné typy maligních onemocnění, jejich výskyt se zvyšuje mezi 15.–19. rokem. Jsou řazeny mezi nejlépe léčitelné nádory dospělého věku. V ČR je ročně diagnostikováno cca 400 případů, výskyt nádorů varlat se zvyšuje. Onemocnění je vyléčitelné, je-li včasně diagnostikováno. Pravidelné preventivní prohlídky omezí progresi onemocnění a sestra u PLDD (praktický lékař pro děti a dorost) má nezastupitelnou úlohu v jeho prevenci. Cílem výzkumu bylo zjistit informovanost chlapců ve věku od 15 do 19 let o prevenci nádorového onemocnění varlat. Byl použit kvantitativní výzkum, metoda dotazování a technika nestandardizovaného dotazníku. Z výsledků vyplynulo, že více než 75 % chlapců neví, co zahrnuje prevence nádorového onemocnění varlat. Samovyšetření varlat pravidelně provádí 20,5 % dotazovaných. Po zpracování dat pomocí parametrického testu ANOVA jsme učinili závěr, že věk respondentů nemá vliv na znalost prevence nádorového onemocnění varlat a ani na provádění samovyšetřování varlat. Druhým cílem bylo zmapovat úlohu sestry u PLDD v prevenci nádorového onemocnění varlat u chlapců. Byla použita technika rozhovorů. Respondentky měly základní informace o problematice nádoru varlat a uváděly, že v ordinacích PLDD se provádí kontrola varlat. Odbornou literaturu k tomuto tématu doporučují zřídka. Výzkum poukazuje na velmi nízkou informovanost chlapců o prevenci nádorového onemocnění varlat. Sestry by se měly zaměřit na pečlivější edukaci pacientů i rodičů.

V článku předkládáme popis kazuistiky 38leté pacientky, která podstoupila resekci ledviny pro nádor s překvapivým nálezem Wilmsova tumoru v histopatologickém vyšetření preparátu. Pacientka následně podstoupila adjuvantní chemoterapii a nyní je v celkové remisi.

Lymfangiom patří mezi benigní nádory vzniklé na základě vaskulární anomálie v novorozeneckém, kojeneckém a dětském věku. Výskyt ve skrotu je ojedinělý. Nález může ztížit diferenciální diagnostiku rezistencí skrota i diferenciální diagnózu akutního skrota.

Incidence traumatických míšních lézí v České republice je asi 200 případů za rok. Poranění míchy patří mezi úrazy s největším dopadem na tělesné a psychické zdraví člověka výrazně negativně zasahující do kvality života. Sexuální dysfunkce jsou jedním z mnoha následků spinálního traumatu. Práce se zaměřuje na hodnocení kvality života mužů po spinálním traumatu v oblasti sexuálního života. Srovnává skupiny pacientů s transverzální (TLM) a netransverzální míšní lézí (nonTLM). Analyzovali jsme vliv věku, času od úrazu, mobility, vzdělání, rodinného stavu, zaměstnání, rodičovství a finančně-hmotného zabezpečení respondentů na spokojenost se sexuálním životem. Soubor tvořilo 93 pacientů po spinálním traumatu dispenzarizovaných v urologické ambulanci FN u sv. Anny v Brně. Byla použita anonymní dotazníková metoda, konkrétně validizovaný dotazník SQUALA Zannottiho. Zpracováním dat bylo zjištěno, že respondenti jsou nespokojeni se svým sexuálním životem i když ho pokládají za velmi důležitý. Z vybraných parametrů pouze „čas od úrazu“ statisticky signifikantně koreloval se spokojeností se sexuálním životem.

Renální kolika je symptom charakterizovaný křečovitými, záchvatovitě se opakujícími bolestmi břicha, často provázenými zvracením či atonií střeva. S ledvinnou kolikou se setkává urolog ve své praxi takřka denně a její diagnostika a léčba patří k základním urologickým dovednostem. V článku prezentujeme diagnostické postupy a možnosti konzervativní léčby tohoto onemocnění.

Abirateron a enzalutamid prokázaly prodloužení přežití u nemocných s kastračně rezistentním karcinomem prostaty po předchozí léčbě docetaxelem. Oba také byly hodnoceny u chemo-naivních pacientů. Abirateron a enzalutamid mají nízkou toxicitu ve srovnání s chemoterapií. Dnes je jasné, že zkřížená rezistence mezi těmito hormonálními léky je potenciální terapeutický problém.

Retroperitoneálna fibróza je vzácne chronické zápalové ochorenie. Kvôli typickým príznakom obštrukcie močovodov má urológia hlavnú úlohu v jej diagnóze a liečbe. Asi 1/3 prípadov sprevádza iné choroby, zvyšok prípadov sú idiopatickej etiológie a označujú sa ako morbus Ormond. Najväčší prínos v diagnostike má CT a histologické vyšetrenie tkaniva. Kvôli malému počtu pacientov nie sú dostatočné dáta o efekte terapie ani o zhodnotení úspešnosti liečby. Neustále sa skúma efekt nových liekov prípadne ich kombinácii, okrem tradičných operačných techník sa skúšajú nové chirurgické postupy ako napríklad robotická operatíva a autotransplantácia obličiek. Vhodnou sa zdá kombinácia operačnej liečby a farmakoterapie.

Kastračně rezistentní karcinom prostaty je komplexní onemocnění, jehož léčba vyžaduje multidisciplinární přístup a využití různých léčebných postupů, ideálně v jejich kombinaci. Symptomatické kostní metastázy lze efektivně ovlivnit také aplikací systémových beta zářičů (stroncium-89 a samarium-153) nebo lokalizovanou zevní radioterapií. Nejnověji je k dispozici alfa zářič radium-223, který na rozdíl od předchozích, ve srovnání s placebem prodloužil celkové přežití pacientů s kostními metastázami. Bezpečnostní profil radia-223 je velmi příznivý s minimálním rizikem závažných hematologických komplikací. Celkem šest aplikací probíhá ambulantně s pozitivním efektem na kvalitu života a s minimálními omezeními v běžném životě pacienta a jeho okolí.

Zobrazovací metody jsou nepostradatelnou součástí vyšetření pacienta při podezření na ledvinovou koliku, které diagnózu potvrdí či vyvrátí. Umožňují následně stanovit konkrétní účinnou a možnou léčbu. Obecně se bez zobrazovacích metod nelze v moderní medicíně obejít a důkazem je právě léčba urolitiázy.

Poslední roky přinesly do České republiky nové léky pro léčbu erektilní dysfunkce, předčasné ejakulace a substituční terapii androgeny.

Ve sdělení prezentujeme kazuistiky dvou pacientů s primárním tumorem retroperitonea 40letého muže s maligním typem nádoru a 66letou ženu s benigním typem nádoru retroperitonea. Obsahem sdělení je symptomatologie, diagnostika a terapie onemocnění.

Neinvazivní karcinom močového měchýře (NMIBC) představuje skupinu onemocnění charakterizovanou papilárně rostoucími nádory ohraničenými na sliznici (v případě Ta tumorů), přerůstajícími do lamina muscularis propria (v případě T1 tumorů) a ploché (povětšinou high-grade) slizniční nádorové afekce (v případě Tis tumorů, resp. CIS). Techniky molekulární biologie spolu s klinickými zkušenostmi prokázaly u T1 a CIS jejich vysoký maligní potenciál, vyžadující agresivní terapii, která v současné době představuje kombinaci transuretrální endoresekce (TURBT) a intravesikální instilační chemo – či imunoterapie. V následujícím textu bude podrobně, v souladu s posledními EAU guidelines, pojednáno o jednotlivých režimech instilační léčby, nežádoucích účincích a jejich terapii. Dále bude podtržena závažnost diagnózy CIS a neodkladnost potřeby její eradikace, ať již za použití instilační BCG imunoterapie, či provedením radikální cystektomie. V závěru sdělení budou zmíněny výsledky některých posledních studií, zabývajícími se posledními trendy v terapii NMIBC.

Autoři shrnují farmakologické a klinické poznatky o topické léčbě poruchy erekce alprostadilem v krému.

Chronický zánět prostaty může být příčinou symptomatické nebo komplikované benigní hyperplazie prostaty (BHP). Na základě dostupných dat má hexanový extrakt Serenoa repens (HESr) – CAPISTAN protizánětlivé vlastnosti. Cílem této studie bylo poskytnout nový pohled na protizánětlivé účinky HESr zkoumáním efektu na CPI (Chronic prostatic inflammation, chronický zánět prostaty) biomarkery u mužů s LUTS v důsledku BHP, využitím neinvazivních metod a zkoumáním souvislostí mezi hladinou biomarkerů a klinickými symptomy.

Na rozdíl od dermatologů a gynekologů, kteří řeší ve svých ambulancích problematiku mykotických infekcí (MI) prakticky denně, v urologii, vzhledem k tomu, že drtivá většina infekcí urogenitálního traktu je bakteriálního původu, stojí tato problematika na okraji zájmu. Problematika etiopatogeneze MI je poměrně složitá, neboť řada mykoorganizmů se za normálních běžných okolností chová saprofyticky, avšak za určitých okolností se tyto mykoorganizmy začnou chovat paraziticky, kdy potom mohou vážně poškozovat zdraví a nezřídka ohrožovat i život postiženého jedince. K tomuto dochází buď vzestupem virulence dosud symbiotického saprofyticky vegetujícího kmene, nebo oslabením odolnosti makroorganizmu, neboť pravděpodobnost a schopnost onemocnět MI je vysoce závislá na imunitních vlastnostech jedince, jeho celkové zdravotní kondici a přítomnosti dalších souběžných onemocnění. V článku je podán přehled základních skupin mykoorganizmů způsobujících MI s jejich dopadem na urologickou praxi, přehled antimykotik a indikace k jejich podání.

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění u mužů. Současné vědecké poznatky zejména v oblasti molekulární imunologie vedou k lepšímu porozumění interakce mezi imunitním systémem a nádory, a tím umožňují identifikaci strategických imunoterapeutických cílů uplatňujících se ve vývoji nových protinádorových léků. Právě imunoterapie se kromě klasické hormonální terapie, radioterapie a chemoterapie jeví jako další perspektivní léčebná modalita u karcinomu prostaty. V článku je podán přehled současných imunoterapeutických přístupů, které jsou v klinickém hodnocení u karcinomu prostaty.

Terapeutické možnosti v péči o nemocné se zhoubnými nádory prostaty se v posledních letech významně rozšiřují. Pro lokalizovaná onemocnění je vhodná lokální léčba, chirurgická nebo radiační, nebo přísné sledování. Pokročilá onemocnění již nelze vyléčit, ale v kombinaci s lokální léčbou, především radiační, lze pokročilé nádory terapeuticky ovlivnit přidáním hormonální léčby. Pro generalizovaná onemocnění je systémová hormonální terapie léčbou volby. Odpověď na hormonální léčbu je možné očekávat u více než 80 % nemocných s generalizací onemocnění. Trvání odpovědi bývá různě dlouhé. Onemocnění postupně progreduje, i přes kastrační hladiny testosteronu, a karcinom se stává kastračně refrakterním (CRPC). Odlišné růstové charakteristiky nádorových buněk u CRPC umožňují cytotoxickou léčbu. Aplikace docetaxelu ve třítýdenním režimu vede k prodloužení přežití, ale trvání odpovědi je omezené. V posledních letech přicházejí nové přípravky, jak látky ovlivňující kostní metabolizmus, tak nové cytotoxické a hormonální přípravky nové generace. Postupně se tato léčiva zařazují do algoritmů léčby nemocných s metastatickým CRPC. Jejich použití limitují opatření regulační agentury na podkladě výstupů registračních studií. Zpočátku byly všechny nové přípravky vázány na předchozí chemoterapii s docetaxelem a řadily se do II. linie léčby. Dnes je možné hormonální přípravky II. generace aplikovat také u chemonaivních pacientů. Náhled na léčbu mCRPC směřuje k maximálně individualizované péči o konkrétního pacienta.

Pohlavně přenosné nemoci (STD) tvoří širokou škálu onemocnění šířících se pohlavním stykem. Mezi tzv. „klasické pohlavní nemoci“ patří kapavka, syfilis, měkký vřed, granuloma inguinale a lymphogranuloma venereum. Léčba těchto chorob je dána zákonem a patří do rukou dermatovenerologa. Samostatnou jednotku tvoří syndrom získaného defektu imunity – AIDS. Do širší skupiny onemocnění přenosných sexuálním kontaktem patří infekce mykotické, virové i parazitární. Vždy je nutné vyšetřit sexuální partnery, léčbu volit nejen na základě klinického obrazu, ale i laboratorních nálezů, aby nedocházelo k zamaskování příznaků a vzniku rezistence vyvolavatelů na antibiotickou nebo jinou terapii.

Pacient, 69 let, do té doby bez pozitivní urologické anamnézy, vyšetřen pro asymptomatickou hematurii na urologické ambulanci. Na základě klinických, laboratorních a zobrazovacích metod byla provedena flexibilní cystoskopie. Při tomto vyšetření jsme nalezli uretrální polyp, doprovázený stenózou uretry, proto je pacient indikován k optické uretrotomii a k endoresekci polypu uretry. Tento polyp byl později histologicky a imunohistochemicky verifikován jako maligní melanom uretry. Primární maligní melanom mužské uretry je velmi vzácný a prognóza tohoto onemocnění je špatná. Následné CT vyšetření plic a břicha odhalilo vícečetná ložiska v plicním parenchymu suspektních z metastáz. Pacient po sdělení diagnózy léčbu v našem zařízení přerušil, ale pro intermitentní hematurii se brzy vrátil zpátky. Na základě vyšetření je odhalena recidiva melanomu a progrese plicního nálezu. Pacient reoperován a odeslán k chemoterapeutické léčbě, po které se ale objevila extrauretrální recidiva. Pacientovi je doporučena okamžitá totální amputace penisu s perineostomií, kterou pacient odmítl. Později se ale dostavuje s žádostí doporučený výkon podstoupit. Z důvodu masivní progrese onemocnění a po poradě s vyšším urologickým centrem je od výkonu odstoupeno a pacient je odeslán k biologické terapii, kterou v současné době podstupuje.

Anafylaxe je závažná, život ohrožující, systémová reakce, která se téměř vždy vyvíjí neočekávaně a může vést k úmrtí v důsledku obstrukce dýchacích cest nebo selhání krevního oběhu. Nejčastější příčinou anafylaxe jsou potraviny, léky a hmyzí jed. Základem léčby je intramuskulární aplikace adrenalinu na počátku rozvoje anafylaxe – předtím, než se dostaví respirační selhání nebo oběhová nedostatečnost. Tuto terapii lze vhodně doplnit antagonisty histaminových receptorů H1 a kortikosteroidy. Všichni pacienti ohrožení recidivou anafylaxe by měli být poučeni o používání adrenalinových autoinjektorů a léčiv pro první pomoc.

Článek předkládá přehled publikovaných studií a informací, zaměřených na mono či kombinační léčbu pomocí α1 sympatolytik (alfablokátorů), inhibitorů 5α-reduktázy (5ARI) a antimuskarinik v léčbě symptomů dolních močových cest (LUTS) spojených s přítomností benigní hyperplazie prostaty (BPH). Autoři seznamují s úlohou jednotlivých léků event. jejich kombinací v léčbě LUTS včetně léčby výtokové obstrukce (BOO) a hyperaktivního močového měchýře (OAB). Již zmíněné alfablokátory a inhibitory 5α-reduktázy jsou známými léky při LUTS na podkladě BPH. Nově používány pak jsou antimuskarinová parasympatolytika a inhibitory 5-fosfodiesterázy.

Diagnostika a léčba zánětu předkožky je snadná. Většina balanitid ustoupí po koupelích penisu v roztoku s antiseptickými účinky a po lokální aplikaci antibiotické (ATB) masti, nutnost celkového podávání antibiotik je výjimečná. Zánětlivé postižení nadvarlete nebo varlete je nutno odlišit od jiných nejčastějších příčin akutního skrota – torze přívěsku varlete a nadvarlete nebo od torze spermatického funikulu. Antibiotická léčba epididymitidy je indikována u pacientů s pyurií, s prokázanou vývojovou vadou urotraktu a u adolescentů. Mikční cystouretrografie by měla být provedena jen při ultrazvukovém podezření na vývojovou anomálii nebo při zachycené pyurii. Parotická orchitida je nejčastější komplikace příušnic u adolescentů. Léčba je vedena nesteroidními antiflogistiky, klidovým režimem, chlazením zevního genitálu. Při podezření na komplikující bakteriální infekci je nutné podání antibiotik. Léčba kortikoidy nezmenší nebezpečí atrofie varle a vývoje patologického spermiogramu.

Člověka může infikovat minimálně osm herpetických virů. Primoinfekcí virem varicella zoster bývá vyvoláno vysoce nakažlivé onemocnění – varicela, a aktivací latentně přítomného viru je aktivována neurokutánní forma herpes zoster, jejíž projevy mohou být i v průběhu nervů v oblasti zevního genitálu. Častější příčinou ulcerózních lézí genitálu jsou infekce vyvolané virem herpes simplex 1 a 2. Incidence herpetických infekcí v oblasti genitálu zvolna narůstá jak u případů vyvolaných HSV-2, tak i u onemocnění vyvolaných HSV-1. Diagnostické možnosti herpetických infekcí se významně rozšířily, léčbou volby u akutních i recidivujích infekcí je antivirová terapie. Problémem jsou recidivující infekce vyvolané typem 2, u kterých může být indikováno profylaktické podávání virostatik. Nicméně u imunologicky nealterovaných nemocných je podávání a prospěšnost protivirových léků diskutabilní. Úspěšně může být podána i preventivní vakcína proti HSV-2 u herpes naivních pacientů. Recidivující herpetické infekce, stejně jako další chronická zánětlivá onemocnění dolních močových cest, provází dopady do psychosociální a socioekonomické oblasti.

Cíl: Komplikovaná stresová inkontinence, zejména typ uretrální insuficience (ISD – intrinsic sphincter deficiency), představuje závažný a obtížně řešitelný stav. Jednou z možností operační korekce je slingová operace, kterou jsme provedli ve vlastní modifikaci. Soubor: Sledovaný soubor byl tvořen 10 pacientkami s komplikovanou stresovou inkontinencí. Průměrný věk byl 51,5 let (42–72), 9 pacientek bylo již pro inkontinenci operováno, u 1 se jednalo o primární výkon. Metoda: Všechny nemocné byly podrobně vyšetřeny cystoskopicky i urodynamicky. Jedna pacientka byla operována, takže byl sling (pruh z fascie) fixován k ligamentum Cooperi. U devíti byl proveden modifikovaný postup, při kterém sešíváme oba pásky facie k sobě. Kontinence a spokojenost s operací byla hodnocena po 12 a 24 měsících. Výsledky: Časné pooperační komplikace jsme nezaznamenali, všechny nemocné byly kontinentní. U jedné došlo k hyperkontinenci, pro kterou musela být reoperována, u další se objevily urgence de novo, ne zcela uspokojivě řešené konzervativě. Závěr: Pro komplikovaný typ inkontinence je plně indikována smyčková operace. Modifikace, kdy jsou sešity fasciální pásky získané z fascie rektálního svalu k sobě, představuje vhodný způsob léčby s dobrými pooperačními výsledky.