Autoři popisují případ pacienta s oboustranně diagnostikovanými tumory varlat. Jednalo se o muže s vrozenou nedostatečností nadledvin, který dlouhodobě užíval substituční terapii. I přes podezření na nádorové onemocnění vedlo správné stanovení diagnózy u tohoto pacienta k zachování varlat.

Lymfomy jsou zhoubné nádory mízních uzlin a lymfatické tkáně. O primárním extranodálním lymfomu hovoříme v případě primárního postižení mimouzlinové oblasti s převažující masou nádoru v této lokalizaci. Primární lymfom nadvarlete bez systémového postižení je extrémně vzácný. První případ byl popsán Schnedem a kol. v roce 1979.

Současné metody asistované reprodukce je možné využít pro ochranu reprodukce onkologických pacientů. Základem je dobrá
informovanost a spolupráce onkologů s centrem asistované reprodukce, které je schopné zajistit potřebné výkony včetně operačních.
Pro ochranu reprodukce mužů je základem kryokonzervace spermatu. U žen je možné využít blokádu ovarií analogy
gonadoliberinu, ovariální stimulaci s odběrem a zamrazením oocytů nebo embryí, případně odběr a kryokonzervaci kůry ovarií
s její následnou autotransplantací.

Trauma ledviny může mít vždy závažné důsledky z hlediska krátkodobého, ale i dlouhodobého. Existují rizikové faktory, které v akutní, ale i pozdní fázi mohou zhoršovat průběh i důsledky traumatu. Mezi nejvýznamnější rizikové faktory řadíme vrozené anomálie, přidružené choroby a s tím související medikamentózní léčbu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat nemocným s renální insuficiencí či solitární ledvinou. Vždy je třeba zvážit možná rizika spojená s výběrem diagnostické či terapeutické metody.

Cévní komplikace představují vzácné, ale závažné komplikace různých onkologických onemocnění. Jejich diagnostika a léčba je náročná, vyžadující si multidisciplinární přístup. Efektivní řešení představuje časné endovaskulární řešení. V této kazuistice prezentujeme pacienta s lokálně pokročilým kolorektálním karcinomem a krvácením do močových cest v důsledku arterio-ureterální komunikace.

Nádorové metastázy do varlete jsou velice raritní, tvoří méně než 1 % všech testikulárních nádorů, metastázy z renálního světlobuněčného
karcinomu jsou ještě raritnější. Zde prezentujeme vzácný případ světlobuněčného karcinomu ledviny metastazujícího
do ipsilaterálního varlete 18 let po provedení transperitoneální nefrektomie.

Péče o kůži inkontinentních pacientů je velmi náročná a zahrnuje především identifikaci rizik a vhodné preventivní postupy. V klinické ošetřovatelské praxi je však otázkou stále nedoceněnou, s přetrvávajícími mýty a nedostatky, které jsou podmíněny multifaktoriálně (znalostmi pečujících, jejich počtem a poměrem k počtu pacientů, kompetencemi a v neposlední řadě ekonomickými faktory). Dekubity a další poškození kůže, vznikající v souvislosti s macerací kůže u inkontinentních pacientů, patří mezi relativně dobře ovlivnitelné klinické situace. Příspěvek se proto zaměřuje na hlavní rizikové faktory inkontinence moči a stolice, jejich identifikaci a vhodné preventivní postupy poškození kůže v rámci ošetřovatelské péče.

Imunoterapie pacientů s metastatickým renálním karcinomem zažívá nebývalou renezanci, přesto je toto onemocnění stále nevyléčitelné. Použití různých checkpoint inhibitorů a protinádorových vakcín však vede k dalšímu prodloužení přežívání pacientů s touto diagnózou. Máme již výsledky studie III. fáze s anti-PD-1 protilátkou nivolumabem, další jsou s napětím očekávány. Taktéž již došlo k ukončení náboru do studie III. fáze – ADAPT, ve které se kombinuje cílená terapie s protinádorovou vakcínou, výsledky studie fáze II s touto léčbou jsou velmi povzbudivé. V uvedeném přehledu se věnujeme jak checkpoint inhibitorům, tak i některým vakcínám. Léčba cytokiny je zmíněna jen okrajově pro jejich dnes již marginální význam, i když nelze v budoucnu vyloučit jejich použití v kombinaci se stávající léčbou či ve vysokých dávkách u různých genotypů renálního karcinomu.

Každý pacient podstupující radikální prostatektomii, bez ohledu na přístup, je potenciálně více či méně ohrožen rozvojem močové inkontinence. Jedná se o výrazný socioekonomický problém, který má vliv na kvalitu života pacienta a jeho pooperační morbiditu.

V současné době, kdy obecně dochází k prodlužování délky života, narůstají také požadavky na zvyšování jeho kvality. Hladiny testosteronu nízké pro daný věk muže mohou být spojeny se subjektivně vnímaným dyskomfortem, sexuální dysfunkcí a vyšším kardiovaskulárním rizikem. Na základě subjektivních obtíží pacienta a hladin testosteronu, může být zahájena substituční terapie testosteronem (TRT).

Litiáza patří mezi onemocnění s vysokou pravděpodobností recidiv, zvláště u pacientů, kteří mají přítomné predisponující (genetické či získané) faktory a nedodržují preventivní opatření ke snížení recidiv. Kromě již předem daných etnických a jiných lokoregionálních aspektů patří mezi nejdůležitější faktory tvorby litiázy objem a specifická hmotnost moči závislá na pravidelné a dostatečné hydrataci jedince, koncentraci litogenních faktorů a inhibitorů krystalizace v moči a hodnotě pH moči. Mezi nejdůležitější opatření v prevenci tvorby litiázy patří dostatečný příjem tekutin, omezení příjmu kuchyňské soli, redukce příjmu acidifikačních živočišných bílkovin, snížení příjmu purinů a redukce hmotnosti.

Autoři prezentují první zkušenosti s robotem asistovanou radikální prostatektomií na základě provedených prvních 50 operací.
Byly hodnoceny operační výsledky, komplikace, onkologické a funkční výsledky. Operační časy se postupně zkracovaly a krevní
ztráty byly minimální. Inkontinence a další komplikace se vyskytovaly velmi omezeně. Naprostá většina pacientů měla pooperačně
nulové PSA.

Nález ložiska renálního parenchymu pomocí zobrazovací metody klade otázku, zda se jedná o ložisko benigní nebo maligní povahy a zda stačí ložisko sledovat, nebo dále pomocí intervence řešit. Následující přehledný článek stručně rekapituluje klasifikaci renálního ložiska, jeho diagnostiku a další doporučený postup.

Článek se zabývá mykoplazmatickými infekcemi urogenitálního traktu. Shrnuje definici, morfologii, biochemické vlastnosti, patogenetické aspekty, jakož i klinický obraz, komplikace, konsekvence, diagnostiku a doporučenou terapii urogenitálních mykoplazmatických infekcí.

Předložený text je zaměřený na současný pohled léčby symptomů dolních cest močových (LUTS – Low Urinary Tract Symptoms). Autoři podávají informace, zaměřené na mono či kombinační léčbu pomocí sympatolytik (α1 ARA), inhibitorů 5α reduktázy (5αIR) a antimuskarinových preparátů v léčbě mikčních symptomů dolních močových cest (LUTS). Článek seznamuje s úlohou různých druhů lékových skupin, event. jejich kombinací v léčbě LUTS včetně léčby výtokové obstrukce (BOO) s nebo bez přítomnosti hyperaktivního močového měchýře (OAB). Již zmíněná sympatolytika a inhibitory 5α reduktázy jsou historicky uznávané léky v léčbě LUTS především na podkladě BPH. Nové preparáty v léčbě BPH resp. OAB jsou antimuskarinové preparáty (parasympatolytika), inhibitory 5 fosfodiesterázy a v neposlední řadě i Botulotoxin A.

Předkládáme kazuistiku 13letého chlapce s nerozpoznanou diagnózou balanitis xerotica obliterans (BXO), která vedla k retenci moči, paradoxní ischurii a obtížnému zavedení permanentního močového katétru. Totální cirkumcize s ventrální a dorzální meatotomií byla zcela kurativní, bez nutnosti nasazení lokálních kortikosteroidů. BXO je u chlapců opomíjenou a podceňovanou diagnózou.
Ačkoliv je BXO nejčastější příčinou patologické sekundárně vzniklé fimózy u chlapců, bývá považována za pouhou jizevnatou fimózu a některými dětskými specialisty chybně indikována k parciální cirkumcizi.

Evidované karcinomy močových cest v letech 1959–2007 představovaly u mužů 90 308 (8,3 % ze všech novotvarů), u žen 42 454 (4,1 %) onemocnění s relativní incidencí 72,8 na 100 tis. mužů a 34,9 na 100 tis. žen v 2007. Jejich prevalence vzrostla v letech 1989–2005 u mužů o 245 % na 20 753, u žen o 286 % na 11 122 přežívajících. Z 19 203 vícečetných karcinomů močových cest, evidovaných v registru za období 1976–2005 se vyskytlo u mužů 6 278 primárních a 7 129 následných případů, u žen 2 221 primárních a 3 575 následných, které představovaly ze všech jejich nově evidovaných onemocnění 19,9 % u mužů a 17,7 % u žen. Počet primárních vzrostl z 78 na 192 (maximum v 1996–2000), následných z 8 na 1 126 v roce 2005. Ve věku 35–64 let bylo evidováno téměř 60 % primárních případů u mužů a 44 % u žen, 27 % následných u mužů a 31 % u žen. Ze 14 krajů se 43 % všech multiplicit vyskytlo ve čtyřech krajích (Praha, Moravskoslezský, Jihomoravský, Plzeňský). Po primárních urologických nádorech následovalo u mužů 7 270 dalších novotvarů (MKN-10: C00–D48), u žen 5 598, z nichž bylo synchronních 1 672 (23 %) u mužů a 530 (21 %) u žen. Poměr synchronních a metachronních případů byl 1:3,3 u mužů a 1:3,8 u žen; průměrný interval mezi primárním a následným novotvarem byl 5 let u mužů a 5,5 roku u žen. Nejpočetnější byl u mužů synchronní výskyt jiných nádorů močového, pohlavního, zažívacího a dýchacího systému, u žen močových a zažívacích cest, rodidel a prsů. Z 13 407 vícečetných karcinomů močových cest u mužů žilo v říjnu 2007 téměř 26 % primárních a 26 % následných případů, z 5 796 žen 31 % primárních a 31 % následných případů. Vzhledem k riziku vícečetných novotvarů je dispenzární péče a screening rozhodující nejen v urologii.

Incidence většiny nádorových onemocnění v posledních desetiletích stoupá. I přes technický pokrok v radioterapii a farmakologii a navzdory rozvoji miniinvazivních operačních metod možných komplikací protinádorové léčby zásadním způsobem neubývá. V urologii se setkáváme s iatrogenním poraněním močových cest, ať po léčbě chirurgické, tak po aplikaci ionizujícího záření. Aplikace systémové chemoterapie může negativně ovlivnit gonadální funkce a také imunitu, čímž zhoršuje průběh uroinfekcí. V článku předkládají autoři nejčastější komplikace, se kterými se urolog může setkat, a vybrané způsoby jejich řešení.

Nádory varlat jsou nejčastějším nádorovým onemocněním mužů ve věku 20–40 let. Jedním z rizikových faktorů je rodinný výskyt nádoru varlete. U bratrů je riziko vzniku nádoru 8–10krát vyšší. Nádory jsou stejného histologického typu nejčastěji u identických dvojčat, ale u většiny nedvojčecích sourozenců jsou histologické nálezy různé. Toto sdělení prezentuje případy 2 bratrů ve věku 25 a 23 let s tumorem varlete, kteří byli v krátkém časovém odstupu 6 měsíců vyšetřeni a léčeni na našem pracovišti. U obou pacientů byla časně provedena radikální orchiektomie z inguinálního přístupu. V případě staršího bratra byl histologický nález smíšeného germinálního tumoru – 70 % embryonální karcinom a 30 % nádor ze žloutkového váčku. U mladšího z obou bratrů histologické vyšetření prokázalo klasický seminom varlete. Oba mladé muže jsme po dokončení stagingu odeslali k další léčbě na onkologii.

Benigní nádory ledvin tvoří zhruba šestinu všech renálních nádorů. Dřívější základní dělení podle původu na epitelové a mezenchymové je dnes přepracováno do zatím poslední klasifikace dle WHO z roku 2004. Autor předkládá dvě kazuistiky, v nichž jsou prezentovány častý angiomyolipom epitelového původu a mnohem vzácnější multicystický nefrom, jenž vychází z epitelu i mezenchymu.

Cizí těleso v oblasti močových cest není v urologické praxi vzácné. Uvádíme kazuistiku cizího tělesa v močovém měchýři u muže.

Non-seminomové germinální nádory (NSGCT) zahrnují 40–50 % všech nádorů varlat. V léčbě NSGCT hraje zásadní roli především multimodalitní přístup, který spočívá v různé kombinaci surveillance, chemoterapie a retroperitoneální lymfadenektomie (RPLND). Před zavedením chemoterapie byla RPLND jedinou léčebnou metodou navazující na radikální orchiektomii. Pro náročnost a četné komplikace u klasické otevřené RPLND byla adjuvantní chemoterapie metodou volby u non-seminomových nádorů varlat. Zavedením modifikované a nervy šetřící techniky se snížila pooperační morbidita, počet peroperačních komplikací a výrazně se zlepšil pooperační průběh včetně ejakulatorní dysfunkce. V léčbě pokročilých stadii NSGCT zaujímá významnou roli technicky často náročná salvage lymfadenektomie, při které je provedení nervy šetřící techniky značně nejisté.

Urologická ambulantní praxe přináší kontakt se specifickými skupinami nemocných. Jednou z takovýchto skupin jsou těhotné ženy. Fyziologický proces těhotenství přináší pro ženu řadu změn, které vedou ke snížené imunitě, poruše drenáže horních močových cest a poruše jímací a vyprazdňovací funkce močového měchýře mimo jiné i díky anatomickým, hormonálním a funkčním změnám. Při těhotenství je urolog omezen v celé šíři vyšetřovacích i terapeutických metod, jako je například kontraindikace celé řady léčiv a chirurgických postupů. Nejčastěji se vyskytují potíže těhotných žen ve druhém a třetím trimestru. Nejčastějšími onemocněními v těhotenství jsou akutní pyelonefritida, renální kolika, infekce dolních močových cest, LUTS. V článku podávám přehled urologických komplikací během těhotenství a jejich řešení.

Systémová léčba karcinomu močového měchýře (CaMM) se uplatňuje ve čtyřech základních klinických situacích: v neoadjuvanci před radikální operací CaMM s invazí do svaloviny, v adjuvanci po radikální operaci CaMM, jako součást záchovných protokolů v konkomitanci s radioterapií a jako paliativní léčba pokročilého nebo metastatického onemocnění. Základním cytostatikem v léčbě CaMM je cisplatina, obvykle indikovaná v kombinovaných režimech.

Nádory varlat patří u dětí mezi vzácné typy maligních onemocnění, jejich výskyt se zvyšuje mezi 15.–19. rokem. Jsou řazeny mezi nejlépe léčitelné nádory dospělého věku. V ČR je ročně diagnostikováno cca 400 případů, výskyt nádorů varlat se zvyšuje. Onemocnění je vyléčitelné, je-li včasně diagnostikováno. Pravidelné preventivní prohlídky omezí progresi onemocnění a sestra u PLDD (praktický lékař pro děti a dorost) má nezastupitelnou úlohu v jeho prevenci. Cílem výzkumu bylo zjistit informovanost chlapců ve věku od 15 do 19 let o prevenci nádorového onemocnění varlat. Byl použit kvantitativní výzkum, metoda dotazování a technika nestandardizovaného dotazníku. Z výsledků vyplynulo, že více než 75 % chlapců neví, co zahrnuje prevence nádorového onemocnění varlat. Samovyšetření varlat pravidelně provádí 20,5 % dotazovaných. Po zpracování dat pomocí parametrického testu ANOVA jsme učinili závěr, že věk respondentů nemá vliv na znalost prevence nádorového onemocnění varlat a ani na provádění samovyšetřování varlat. Druhým cílem bylo zmapovat úlohu sestry u PLDD v prevenci nádorového onemocnění varlat u chlapců. Byla použita technika rozhovorů. Respondentky měly základní informace o problematice nádoru varlat a uváděly, že v ordinacích PLDD se provádí kontrola varlat. Odbornou literaturu k tomuto tématu doporučují zřídka. Výzkum poukazuje na velmi nízkou informovanost chlapců o prevenci nádorového onemocnění varlat. Sestry by se měly zaměřit na pečlivější edukaci pacientů i rodičů.

V článku předkládáme popis kazuistiky 38leté pacientky, která podstoupila resekci ledviny pro nádor s překvapivým nálezem Wilmsova tumoru v histopatologickém vyšetření preparátu. Pacientka následně podstoupila adjuvantní chemoterapii a nyní je v celkové remisi.