Roboticky asistovaná radikální prostatektomie je standardní metodou léčby lokalizovaného karcinomu prostaty. Přesto zůstávají pozdní funkční komplikace jako stresová inkontinence moči, erektilní dysfunkce a striktury hrdla močového měchýře zásadními faktory ovlivňujícími kvalitu života pacientů. Tento článek se zabývá možnostmi prevence těchto komplikací prostřednictvím optimalizace chirurgických technik a individualizované rehabilitační péče. Důraz je kladen na šetrné operační postupy, zachování klíčových anatomických struktur a důslednou pooperační péči a fyzioterapii. Výsledky studií ukazují, že kombinace těchto přístupů může významně přispět ke zlepšení pooperačních výsledků a urychlit návrat pacientů k běžnému životu. Komplexní přístup zahrnující precizní chirurgické metody, systematickou rehabilitaci a edukaci pacientů je nezbytný pro minimalizaci nežádoucích účinků a maximalizaci kvality života po operaci.

Renální karcinom je histologicky diverzní onemocnění s variabilním a často nepředvídatelným chováním. Profilování genové exprese se jeví jako slibná technika k upřesnění diagnózy a stagingu renálního karcinomu a též k přesnějšímu zacílení léčby (1).

Urolitiázou (UL) nazýváme přítomnost močových kamenů v ledvinách nebo ve vývodných močových cestách. Postihuje všechny věkové skupiny s nárůstem incidence se stoupajícím věkem. Vzhledem k tomu, že postiženy bývají převážně osoby v produktivním věku, stává se UL problémem nejen medicínským, ale i sociálně ekonomickým. Při vzniku UL hraje zásadní roli nedostatečná diuréza a koncentrace litogenních iontů a koncentrace litoprotektivních faktorů. Podmínky ke vzniku konkrementu dále vytváří porucha průtoku moče, ať již anatomická, či funkční, a výchylky pH moči.  Pokud jde o zásady prevence (metafylaxe), tuto rozdělujeme na nespecifickou (všeobecnou) a specifickou. Nespecifická metafylaxe (o které pojednává tento článek) v sobě obnáší obecné zásady, které jsou stejné pro všechny typy močových konkrementů a platí pro všechny pacienty, u kterých nebyla urologickými vyšetřeními zjištěna žádná morfologická, funkční a zejména metabolická porucha. Hlavními pilíři této metafylaxe jsou: pitný režim a stravovací (dietní) návyky.

Tubulointersticiální nefritidy (TIN) představují rozsáhlou skupinu poměrně heterogenních onemocnění, jejichž společným rysem je dominantní postižení tubulů a intersticia. Patofyziologickým procesem je imunitně mediovaná infiltrace zánětlivými buňkami. Při poškození buněk ledvin dochází k expresi lokálních antigenů, infiltraci zánětlivých buněk a aktivaci cytokinů, které působí prozánětlivě a rovněž jako chemoatraktanty. Produkce cytokinů zánětlivými buňkami (makrofágy, lymfocyty) je zprostředkována i buňkami ledvin (proximální tubulus, vaskulární endoteliální buňky, buňky intersticia a fibroblasty) a vede k jizvení intersticia, fibróze a tubulární atrofii, výsledkem čehož je progresivní chronické onemocnění ledvin.  Chronické TIN je možné dle etiologie rozdělit na infekční, typicky chronická bakteriální pyelonefritida, a na neinfekční, kde dochází k zánětlivému procesu vlivem léků, metabolických poruch, cystických hereditárních onemocnění, jiných genetických tubulopatií, autoimunitních onemocnění nebo v dětství vezikouretrálním refluxem. Rovněž může dojít k sekundárnímu postižení tubulointersticia, např. při vaskulárním či ischemickém postižení ledvin.  Klinický obraz chronických TIN je často nespecifický, spíše oligosymptomatický, projevy jsou mírnější než u akutních forem a mohou se manifestovat jak různé tubulární dysfunkce, tak i jako progresivní renální insuficience. Léčba je cílená podle primární příčiny.

Metabolický syndrom (MetS) představuje komplexní soubor různých metabolických poruch, které zahrnují abdominální obezitu, poruchu lipidů, zvýšený krevní tlak a zvýšenou glykemii nalačno a které ve vzájemné interakci představují významné rizikové faktory pro řadu onemocnění, včetně onemocnění močového traktu. Řada dokladů naznačuje, že MetS a jeho individuální komponenty predisponují nejen ke vzniku maligních onemocnění, jakými jsou karcinom ledvin, prostaty, ureteru či močového měchýře, ale také dalších onemocnění urologického charakteru, jakými jsou urolitiáza, benigní hypertrofie prostaty, mužský hypogonadismus či erektilní dysfunkce. Některé patofyziologické mechanismy či paradoxní nálezy nejsou v současnosti dostatečně objasněny a vyžadující další výzkum. Z klinického hlediska je důležitý poznatek, že pro úspěšnou prevenci a řešení řady urologických onemocnění může být často potřebná taková mezioborová spolupráce, která povede k léčbě a úpravě predisponujících rizikových metabolických faktorů vedoucích ke vzniku těchto onemocnění.

Pokroky v léčbě karcinomu prostaty v posledních letech vedly k tomu, že jej nyní můžeme počítat k chronickým onemocněním typickým pro pacienty ve vyšším věku. Starší pacienti jsou obvykle polymorbidní a s rostoucím počtem léků, které užívají, roste i riziko interakcí. Kvůli interakcím může dojít ke zvýšené toxicitě nebo naopak poklesu účinku protinádorových léků. Především enzalutamid a apalutamid ale mohou výrazně snížit účinek celé řady běžně používaných léčiv a je nutné, aby ošetřující lékaři u pacienta toto zohledňovali a byli dostatečně informováni. Pozor, enzalutamid, apalutamid, darolutamid, abirateron, talazoparib, olaparib a niraparib jsou klasifikovány jako centrová léčba. Nejsou předepisovány v běžném ambulantním režimu, ale vydávány přímo v nemocnicích - nezobrazují se proto v lékovém záznamu pacienta. Případná konzultace klinického farmaceuta před započetím léčby může pomoci snížit riziko interakcí a zvolit vhodný přípravek.

V letech 2023 a 2024 na Oddělení dětské chirurgie v Ústí nad Labem bylo provedeno chlapcům celkově 66 cirkumcizí s operační diagnózou sekundární (jizevnatá) fimóza. Analýza histologických preparátů preputia prokázala v 72 % případů přítomnost známek balanitis xerotica obliterans (BXO). Cílem článku je stručně shrnout problematiku BXO, interpretovat výsledky dané analýzy a porovnat je s výsledky v zahraničních publikacích.

Cizích těles v močovém ústrojí již bylo popsáno velmi mnoho. S různými, často značně kuriózními, případy se můžeme setkat téměř na všech urologických pracovištích. Zajímavou kazuistiku neobvyklého cizího tělesa v močových cestách přinášíme i z našeho oddělení.

Potíže s ejakulací jsou zejména u urologických nemocných poměrně časté a nezřídka vedou ke zhoršení kvality sexuálního života i partnerského soužití. Přesto jsou často opomíjené. Bohužel ne vždy jsou ovlivnitelné. Muže je třeba náležitě poučit o možných negativních vlivech urologické medikace i operačních výkonů na ejakulaci. Následující text se zaměřuje na anejakulaci, retrográdní ejakulaci, opožděnou ejakulaci a bolestivou ejakulaci.

U pacientů s transplantovanou ledvinou představuje perkutánní extrakce konkrementu (PEK) zákrok vyžadující zohlednění specifických anatomických a fyziologických podmínek štěpu. Tato kazuistika popisuje případ 69letého muže, u něhož byla PEK indikována pro opakované záněty transplantované ledviny a progresi velikosti konkrementů. Zákrok byl úspěšně proveden bez reziduální litiázy, avšak pooperačně se objevily komplikace, včetně krvácení a infekce, které si vyžádaly akutní chirurgickou revizi a intenzivní péči. Díky rychlému zásahu a následné léčbě se podařilo zachovat funkci transplantované ledviny. Případ zdůrazňuje význam precizní diagnostiky, vhodného terapeutického postupu a pečlivého pooperačního sledování pro minimalizaci komplikací a dlouhodobé zachování štěpu.

Tématem článku je řešení těžké inkontinence moči u mužů v případech, kdy selžou konzervativní přístupy. Zaměřuje se na implantaci umělého svěrače močové trubice jako jednu z nejefektivnějších možností, která navzdory své invazivitě přináší pacientům výrazné zlepšení kvality života. V textu jsou rozebrány hlavní příčiny inkontinence, například po operacích prostaty, a objasněn princip fungování tradičních i moderních typů svěračů. Nechybí ani přehled kontraindikací a možných komplikací spojených s implantací. Cílem článku je zdůraznit nutnost pečlivého výběru vhodného pacienta pro tento typ léčby.

Chronická prostatitida/syndrom chronické pánevní bolesti (CP/CPPS - Chronic prostatitis/Chronic pelvic pain syndrome) je onemocnění, které postihuje zejména muže mladšího středního věku. CP/CPPS je definována jako pánevní bolest trvající ≥ 3 měsíce z předchozích 6 měsíců bez jasně identifikovatelné infekční či jiné organické příčiny. Pro široké spektrum příznaků CP/CPPS je často nutné zvolit multimodální léčebný přístup, kdy lze čerpat jak z farmakologické, tak nefarmakologické léčby či jejich kombinace. Zacílení léčby taktéž komplikuje ne zcela objasněná etiologie CP/CPPS. Předkládaná práce si klade za cíl poskytnout souhrnný přehled současných znalostí, informovat o aktuálních možnostech diagnostiky a léčbě CP/CPPS.

Článek pojednává o stresu a syndromu vyhoření obecně, o výsledcích výzkumu syndromu vyhoření českých lékařů a dále a způsobech, jak je možné tomuto čelit. Specificky se zaměřuje na vysvětlení fungování balintovských skupin jako možnosti psychohygieny lékařů a jako prostředku vedoucímu k lepšímu porozumění vztahu lékař - pacient.

Cizí těleso v močových cestách je diagnóza, se kterou se v praxi setká každý urolog. Tyto kazuistiky jsou zajímavé zejména vynalézavostí pacientů, jaké předměty lze do močových cest svépomocí zavést.

Příspěvek se zaměřuje na spektrum terapeutických materiálů, které jsou vhodné k léčbě ran, ulcerací a lézí v genitoanální oblasti u žen. Přestože obsah článku se věnuje genito­anální oblasti u žen, předložená lokální terapie se používá ve stejné oblasti rovněž u mužů. Histologicky ženský a mužský genitál má shodné tkáně, které se rozlišují pouze anatomickými rysy. Poškození v genitoanální oblasti vyžadují materiály k opakované aplikaci během dne, cenově přijatelné, zmírňující bolest a zlepšující komfort pacientů. Názorné schéma v tabulce s terapeutickými materiály je rozděleno do tří oddílů, zahrnujících fázi zánětu s vysoušením spodiny rány, fázi podporující čištění ran a fázi regenerační. Do poškození v této oblasti lze zahrnout i iritační a postradiační dermatitis. Předložená kazuistika popisuje komplikovanou léčbu lézí v genitoanální oblasti u nespolupracující pacientky.

Genderově zaměřený přístup v urologii představuje klíčový nástroj pro zohlednění anatomických, hormonálních a psychosociálních odlišností mezi muži a ženami. U žen ovlivňuje kratší močová trubice vyšší výskyt infekcí močových cest, zatímco hormonální změny (zejména po menopauze) přispívají k vyšší náchylnosti k inkontinenci, prolapsům pánevních orgánů či intersticiální cystitidě. Individuální terapie zohledňující kolísání hladin estrogenů a progesteronu může výrazně zlepšit prevenci i léčbu řady onemocnění, například pomocí lokální aplikace estrogenů nebo cílené farmakoterapie.  Diagnostika v urologii žen klade důraz na kombinaci palpačního, ultrazvukového a urodynamického vyšetření i na pečlivé posouzení případných gynekologických a metabolických komorbidit (např. diabetes mellitus, obezita). Chirurgická léčba vyžaduje znalost specifické anatomie malé pánve a spolupráci s gynekology, fyzioterapeuty, sexuology či psychology.  Nedostatek velkých studií se zaměřením na ženskou populaci stále limituje tvorbu jednotných doporučení. Přesto lze konstatovat, že genderově senzitivní přístup zvyšuje diagnostickou přesnost, účinnost léčby a celkovou kvalitu života pacientek. Multioborová péče a důraz na psychosociální faktory se proto stávají nezbytným prvkem moderní urologie.

Cystolitiáza je u žien raritná diagnóza. Jej etiológia je spojená s prítomnosťou cudzorodého materiálu v močovom mechúre – typicky stehu v súvislosti s gynekologickými intervenciami alebo s insuficienciou odtoku moču v dôsledku neurogénnej poruchy, ale tiež pri zmene architektúry panvového dna – cystokéle vyššieho stupňa (1, 2). Kazuistika má za cieľ poukázať na nie často skloňovanú problematiku zanedbaných a migrujúcich vnútromaternicových teliesok (intrauterine device – IUD) z pohľadu urológa. Reflektuje tiež správny multidisciplinárny manažment kritického stavu geriatrickej pacientky na podklade obštrukčnej pyonefrózy funkčne zdatnejšej obličky, sepsou indukovaného multiorgánového zlyhávania pri zvraštenom močovom mechúre kompletne vyplnenom infekčnou cystolitiázou gynekologického origa – niekoľko desaťročí ponechané infekčne enkrustované IUD.

U pacientů s chronickou abakteriální prostatitidou a zvýšeným PSA červená řepa napomáhá léčbě zánětu, a tím i snížení PSA. Kromě úlevy pacientům od symptomů chronické prostatitidy pak pokles PSA, který je spojen s ústupem zánětu, může pro pacienta znamenat vyhnutí se rebiopsii prostaty.

Uroteliální karcinom je druhým nejčastějším urologickým nádorovým onemocněním, avšak tumory horních močových cest (UTUC) z jejich počtu představují pouze 5-10 %. Onemocnění postihuje 2× častěji muže než ženy. Rizikovými faktory jsou zejména kouření a vystavení se působení aristolochové kyseliny. Nejčastějším symptomem bývá makroskopická hematurie, která ovšem nemusí být až u 20 % pacientů přítomna. Dle EAU Guidelines (2025) je nutné provést staging dle TNM klasifikace a před plánovanou terapií zohlednit, zda se jedná o nízce rizikové, nebo vysoce rizikové lokalizované onemocnění, či onemocnění primárně metastatické. Jejich terapie je totiž velmi odlišná - při nízce rizikovém onemocnění je možné provést ledvinu zachovávající výkon, při vysoce rizikovém onemocnění je nutné provést radikální nefroureterektomii. U onemocnění primárně metastatického (cN+) je pak pilířem léčby systémová terapie. Problematikou UTUC je často pozdní diagnostika, která vede k tomu, že je již onemocnění pokročilé, a tedy prognóza špatná.

V České republice (ČR) bylo vystřídáno několik lékových forem léčivých přípravků s obsahem nitrofurantoinu. Nedávno byl ukončen specifický léčebný program, v rámci kterého byl do ČR dodáván nitrofurantoin v mikrokrystalické bezvodé formě. Nově je v ČR dostupný nitrofurantoin v makrokrystalické formě. Hlavním použitím je první volba v léčbě nekomplikovaných infekcí dolních močových cest (IDMC). Dále nalezne nitrofurantoin využití v případě profylaxe rekurentních IDMC. Makrokrystalická forma se vyznačuje lepší snášenlivostí a biologickou dostupností oproti mikrokrystalické formě. Doporučené dávkování uvedené v Souhrnu údajů o přípravku pro léčbu nekomplikovaných IDMC lze na základě zjištěných informací upřesnit na nitrofurantoin 50 mg po 6 hodinách, případně 100 mg po 8 hodinách. V indikaci nekomplikovaných IDMC má být makrokrystalický nitrofurantoin podáván po dobu minimálně 5 dnů. Kratší terapie (3 dny) může vést k selhání léčby.

Karcinom prostaty představuje celosvětově jednu z nejvýznamnějších malignit v mužské populaci. Jedná se o závažný zdravotní problém, který vyžaduje neustálé inovace v oblasti diagnostiky a léčby. Přesná a efektivní diagnostika, zejména u signifikantních forem karcinomu prostaty, je klíčová nejen pro správné řízení léčby, ale také pro zlepšení kvality života a dlouhodobého přežití pacientů. Tento článek analyzuje naše zkušenosti z programu fúzní biopsie a jejich možné využití v klinické praxi. Naším hlavním cílem v této retrospektivní studii bylo zjistit, zda je nutné provádět systematickou složku fúzních biopsií. Porovnávali jsme záchyty karcinomu prostaty ve značených ložiscích a náhodně zjištěných, jejich grading a souvislost s radiologickou klasifikací. 

Hematurie patří k příznakům onemocnění ledvin a močových cest. Je důležité hematurii prokázat a zároveň posoudit její intenzitu a původ. Hematurii rozdělujeme podle kvantity na makroskopickou a mikroskopickou, podle původu na glomerulární (při primárních a sekundárních glomerulonefritidách) a neglomerulární (při onemocněních postihujících parenchym ledviny kromě glomerulů, postrenálních nebo extrarenálních příčinách). Mezi onemocnění způsobující hematurii patří i závažné či rychle progredující stavy, které vyžadují rychlou diagnostiku a intervenci buď cestou urologa, nebo nefrologa. Proto je správná diferenciální diagnostika hematurie zcela zásadní.

Minimálně invazivní chirurgie je v současné době již standardem pro mnoho typů operací. Do popředí zájmu se tak dostává i robotická chirurgie, která je vlastně nástupcem laparoskopické chirurgie. Poté, co se do praxe uvedl a úspěšně osvědčil robotický systém da Vinci, zvedl se i zájem o možnost provést transplantaci orgánů pomocí něho. Pomocí robotického systému se dají provádět operace jak k odběru orgánu od živého dárce, tak i vlastní transplantace orgánu příjemci. V současné době se takto odebírají a transplantují ledviny, játra a slinivky břišní. V literatuře je popsáno více než 700 odebrání ledvin od živých dárců a 100 úspěšných transplantací ledvin pomocí robotického systému da Vinci. Nicméně jistě bude nutné pokračovat ve větších sériích a bude potřeba dalších randomizovaných studií na toto téma. V současné době jsou hlavními limitujícími faktory delší časy teplé ischemie a vyšší náklady spojené s touto operační technikou.

Infekce močových cest jsou nejčastější komplikací u pacientů s poruchou evakuace močových cest. Ve většině případů se jedná o asymptomatickou bakteriurii. Symptomatické infekce jsou často důvodem akutní péče a hospitalizace, a z tohoto důvodu je nutné se zaměřit na jejich prevenci.

Pacienti s onemocněním diabetes mellitus nejsou v urologické ambulanci výjimeční. Jsou vyšetřováni s projevy běžných urologických onemocnění stejně jako pacienti bez diabetu. Ale také s komplikacemi v oblasti močových cest nebo pohlavních orgánů, které jsou specifické pro diabetického pacienta. Tyto komplikace probíhají nepoznaně delší dobu, mnohdy oligosymptomaticky. Často bývají pro pacienty život ohrožující. Vlastní léčba těchto onemocnění nespočívá jen ve stabilizaci urologického problému, ale i v nastavení a úpravě léčby diabetu. Dá se říct, že diabetes zvyšuje rizikovost urologických obtíží, a naopak urologické obtíže (zejména záněty) mohou vést k dekompenzaci diabetu pacienta.

V následujícím textu jsou podrobně popsány informace týkající se současné farma­koterapie OAB (overactive bladder), přehled jednotlivých anticholinergik, jejich vlastností, nežádoucích účinků, přehled možných kombinací léčivých látek. Zvláštní postavení zaujímá léčba OAB ve stáří, z důvodu častých komorbidit a polypragmazie je vhodné podávat antimuskarinika s vyšší tkáňovou selektivitou, nepřestupující přes hematoencefalickou bariéru. Dále jsou popsány kromě farmakologické léčby i další moderní terapeutické možnosti, například aplikace botulinumtoxinu, neurostimulace/modulace a současný pohled na budoucí vývoj a možnosti léčby OAB.

V apríli si pripomíname nedožité 100. výročie narodenia prof. MUDr. Vladimíra Zvaru, DrSc., akademika SAV a ČSAV, ktorého možno zaradiť medzi troch velikánov českej a slovenskej urológie. Spolu s prof. MUDr. Eduardom Hradcom, DrSc. (1918 – 2005), a prof. MUDr. Janom Kučerom, DrSc. (1918 – 2004), ho možno považovať za zakladateľa modernej českej a slovenskej urológie.

Onkologická léčba a samotné onemocnění mohou významně ovlivnit sexualitu pacientů, a to jak v oblasti fyziologických funkcí, tak v psychické a vztahové rovině. Mezi nejčastější problémy patří sexuální dysfunkce, změny v sebepojetí a partnerské dynamice. Přestože sexualita zůstává důležitou součástí kvality života onkologických pacientů, je často opomíjena v rámci komplexní onkologické péče. Cílem onkosexuologie je identifikovat a řešit tyto obtíže prostřednictvím multidisciplinárního přístupu, zahrnujícího edukaci, psychologickou podporu, farmakoterapii a partnerskou terapii. Dostupnost informací a otevřená komunikace mezi pacientem, jeho partnerem a zdravotníky jsou klíčové pro úspěšné zvládání těchto výzev.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, před třinácti lety jsem ve výzkumné laboratoři v Calgary zakresloval oblasti mozku na CT snímcích pro účely, které mi tehdy nebyly zcela jasné. Teprve později jsem si uvědomil, že jsem pomáhal trénovat jeden z prvních systémů umělé inteligence pro diagnostiku cévních mozkových příhod. Dnes tento nástroj používají nemocnice po celém světě. Tato zkušenost mi ukázala, jak rychle se technologie vyvíjejí – co dříve trvalo roky, dnes zvládneme za měsíce. Často slýchám otázku, zda je umělá inteligence v medicíně příležitostí, či hrozbou. Věřím však, že tato otázka již není aktuální. AI je součástí současné medicíny – stejně jako byly kdysi rentgenové přístroje nebo ultrazvuk něčím novým, dnes jsou standardem. Správně bychom se měli ptát: Jak AI využívat ve prospěch našich pacientů?...

Nemám rád telefon. Telefonující se nezajímá, jestli náhodou při jeho zvonění nejsem uprostřed hovoru s někým zcela reálným a živým, nebo v koupelně, protože ke mně nevidí, telefonuje v dobách, kdy dost dobře nevím, jak se vykroutit a nebýt nezdvořilý. Dlouho jsem si myslel, že při každém zazvonění čerti píchají vidlemi Alexandra Grahama Bella do hyždí, než jsem zjistil, že nechtěl vymyslet tuhle ďábelskou věc, ale chtěl udělat sluchovou protézu pro svou hluchoněmou kamarádku. Přestal jsem ho tedy nazývat zplozencem pekla, nicméně telefon jsem na milost nevzal...