Inkontinence moči představuje pro pacienty závažný zdravotní, psychický a společenský problém. Botulinum toxin je látka, která blokuje presynaptické uvolnění acetylcholinu. Při aplikaci do detruzoru močového měchýře dochází k jeho reverzibilní paralýze. Botulinum toxin lze využít k léčbě inkontinence moči způsobené hyperaktivitou detruzoru po selhání konzervativní terapie. V současné době je nejvíce používán k léčbě neurogenní hyperaktivity detruzoru. Efekt léčby je 6 až 9 měsíců, kontinence je obnovena až u 80 % pacientů. Léčba má také významný vliv na zlepšení urodynamických parametrů jako je zvětšení cystometrické kapacity a pokles detruzorového tlaku. Dle dosavadních zkušeností je léčbu možno opakovat při zachování stejné efektivity. V klinické praxi se také stále více rozšiřuje léčba idiopatické hyperaktivity detruzoru. Po léčbě dochází k poklesu epizod urgentní inkontinence až o 59 %, poklesu urgencí o 38 % a poklesu frekventního močení o 29 %. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří hematurie, močová infekce a zvýšení postmikčního rezidua s nutností zahájit intermitentní katetrizaci.

Infekce močových cest (IMC) mohou mít zásadní vliv na průběh a prognózu pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). V běžné praxi
se s nimi denně potýkají lékaři, kteří mají tyto pacienty v péči. Přesto stále chybí jednoznačné doporučení, kterým by se měli
urologové, neurologové a praktičtí lékaři řídit. Následující přehled se zabývá touto problematikou, včetně diagnostiky a terapie
IMC u pacientů s RS.

Autoři popisují možnosti radioterapie karcinomu prostaty a soustřeďují se na určité kontroverze spojené s protonovou léčbou
v této indikaci. Přinášejí dosud publikovaná data týkající se výsledků a rizik spojených s protonovou terapií při ozáření prostaty.
Práce obsahuje také prezentované kazuistiky pacientů s komplikacemi po protonové terapii, kteří byli nebo jsou léčeni na urologii.

V článku popisujeme kazuistiku pacientky s nediferencovaným sarkomem ledviny šířícím se do retroperitonea, který byl diagnostikován
na základě zobrazovacích metod, histologického a molekulárně genetického vyšetření z biopsie. Pacientka byla
indikována k primární chemoterapeutické léčbě, během které došlo k další progresi onemocnění a pacientka byla následně
indikována k paliativní léčbě.

Kyselina močová (KM) je konečným produktem metabolismu purinů u člověka. KM pochází u člověka ze tří zdrojů: z nukleotidů z potravy, z rozpadu tkáňových nukleoproteinů a z vlastní syntézy. KM je ze 75-80 % vylučována ledvinami, zbylá část je z těla vylučována gastrointestinálním traktem a potem. Koncentrace KM v plazmě závisí na příjmu purinů potravou, na intenzitě vlastní tvorby a na jejím vylučování. Klinický význam mají zvýšené hodnoty KM v krvi (hyperurikemie) a zvýšené vylučování KM do moči (hyperurikosurie). Při poruchách metabolismu KM bývá největším a nejčastějším problémem pro člověka hyperurikemie, neboť pokud není léčena a není pod kontrolou, vede ke vzniku dny (Athritis uratica) se všemi dalšími negativními důsledky pro lidský organismus včetně tvorby urátové litiázy. Závažné následky pro člověka má i hyperurikosurie, která nemusí být nutně provázena hyperurikemií. V přehledném článku jsou podrobně uvedeny nemoci, k nimž dochází na podkladě poruch metabolismu KM, v závěru článku jsou uvedeny možnosti terapie a prevence při poruchách metabolismu KM.

Proteinurie není jen kardinálním symptomem primárních a sekundárních nefropatií, ale i samostatným patogenetickým faktorem progrese těchto onemocnění. Spolu s hodnotou sérového kreatininu, hodnocením erytrocytů v moči a sonografií ledvin patří kvalitativní a kvantitativní údaj o proteinurii k základním nefrologickým vyšetřením. Ke screeningu proteinurie se v běžné praxi užívá vyšetření testovacím proužkem – „dipstick“, tím však nelze odhalit malou albuminurii, Bence-Jonesovu proteinurii (volné lehké řetězce např. při mnohočetném myelomu) a známky tubulointersticiálních onemocnění. Pro přesnější vyhodnocení albuminurie, resp. proteinurie, lze doporučit vyšetření poměru koncentrací albuminu/kreatininu ve vzorku moči, případně vyšetření odpadů bílkovin v moči za 24 hodin.

Dysfunkce dolních močových cest u dětí je velmi často spojena s hyperaktivitou a sníženou elasticitou stěny močového měchýře.
Jejich léčba je konzervativní, v extrémních případech chirurgická. Mezi nimi je léčba miniinvazivní, ke které patří především
intravezikální endoskopická aplikace botulotoxinu. Jedná se o bezpečnou a efektivní metodu, vedoucí ke zvýšení kontinence,
poklesu netlumených kontrakcí a zlepšení urodynamických ukazatelů funkce dolních močových cest.

Nádory močového měchýře vykazují významnou recidivitu navzdory radikálně provedenému transuretrálnímu zákroku. Příčinou bývá genetická výbava buněk urotelu, současně však může být příčinou neodhalení maligních ložisek v měchýři během cystoskopie či v rámci transuretrální resekce. Zlepšení diagnostických možností lze docílit použitím endoskopických technik zdokonalujících rozlišení mezi normální a patologickou sliznicí měchýře. Dalšího zlepšení léčby a její individualizace lze docílit analýzou prognostických markerů, jež mohou identifikovat generalizaci onemocnění např. stanovením cirkulujících nádorových buněk ještě ve fázi, kdy nejsou ložiska patrná na zobrazovacích vyšetřeních. V budoucnu bychom tak měli být schopni definovat pacienty, kteří budou profitovat z včasného zahájení multimodální terapie a současně zvýšit šanci na lokální kontrolu a kurabilitu kombinované chirurgicko-onkologické léčby.

S onemocněním nadledvin se můžeme setkat v denní praxi urologa, přičemž jeho role je podstatná v rámci multidisciplinární spolupráce především s radiologem a endokrinologem. V současné době díky dostupnějším zobrazovacím a laboratorním vyšetřovacím metodám může být efektnější stanovení hlavní diagnózy, a tedy i následné řešení ve formě sledování, farmakoterapie nebo operačního řešení. K úspěšné diagnostice případného maligního potenciálu nádoru nadledviny pomocí zobrazovacích metod je především potřeba zkušeného radiologa, vzhledem k tomu, že častým nálezem při vyšetření bývají incidentalomy nadledvin. Nezastupitelnou roli dále hraje i endokrinolog, který k diagnostice přispívá vyšetřením hormonální aktivity.

Klasifikace inkontinence i prolapsu pánevních orgánů se v průběhu let mění a není zcela jednotná. Mnozí lékaři používají různé staré klasifikace i přes doporučení odborných společností. Základem pro správné stanovení diagnózy je důkladné vyšetření pacientek. A základem pro dobrou léčbu je přesné stanovení diagnózy.

V práci předkládáme případ mladého muže s tumorem ledviny běžného histologického složení a neobvyklou klinickou manifestací. Angiomyolipomy jsou benigní tumory ledvin, které se mohou objevit jako izolovaný nález či jako součást tuberózní sklerózy. Často jsou detekovány náhodně ultrasonografií či počítačovou tomografií. Komplikace se mohou projevovat náhlou bolestí či hypotenzí díky masivnímu krvácení uvnitř lézí.

V léčbě testikulárních tumorů hraje zásadní roli multimodalitní přístup, spočívající především v různé kombinaci surveillance, chemo- a radioterapie a retroperitoneální lymfadenektomie. Z důvodu vysoké morbidity a významného pokroku v chemoterapii ztratila v posledních dvou desetiletích retroperitoneální lymfadenektomie svoji původně dominantní roli při léčbě časných stadií nonseminomů. V současné době však díky rozvoji miniinvazivních operačních technik znovu získávají její modifikované a nervy šetřicí formy na popularitě. Tyto typy výkonů vykazují u vhodně indikovaných pacientů onkologické výsledky srovnatelné s klasickou retroperitoneální lymfadenektomií při nízkém množství komplikací. Při léčbě pokročilých stadií testikulárních nádorů hraje stále významnou roli technicky často náročná salvage retroperitoneální lymfadenektomie, při které je provedení nervy šetřicí techniky značně nejisté.

Zánětlivá onemocnění prostaty jsou nejčastější urologickou diagnózou mužů mladších 50 let, ve vyšších věkových skupinách jsou na třetím místě. Akutní zánět je relativně vzácný, obvyklejší jsou záněty chronické, které přináší mnohem větší diagnostické a léčebné potíže, což, jak prokazují mnohé klinické studie, může být významně ovlivněno skutečností, že původci prostatitidy tvoří biofilmy. Ztížení nebo znemožnění tvorby biofilmu snižuje bojeschopnost patogenů a usnadňuje další terapii, např. zvyšuje účinek antimikrobiální léčby. Synergický účinek s antibiotiky jeví v in vitro studiích mnoho rostlinných silic, pro terapii onemocnění močových cest se velmi účinně jeví rozmarýnová silice.

Hematospermia alebo hemospermia (HS) je definovaná prítomnosťou krvi v ejakuláte. Obvykle je to izolovaný príznak; môže sa však vyskytnúť v súvislosti s hematúriou, dyzúriou a/alebo skrotálnou bolesťou. Často vyvoláva u pacienta značnú úzkosť a býva pre neho až desivá. Jedna epizóda HS sa zvyčajne považuje za benígnu záležitosť a riziko prítomnosti malignity je nízke. HS zostáva príznakom, ktorý je ťažké liečiť, najmä ak je opakovaná alebo pretrvávajúca. Vek pacienta, recidívy HS a súvisiace mikčné príznaky, napríklad hematúria, môžu ovplyvniť rozhodnutia o ďalšom diagnostickom hodnotení postihnutého muža. Kompletná anamnéza, fyzikálne vyšetrenie, laboratórne testy a rôzne invazívne a neinvazívne zobrazovacie a prístrojové (endoskopické) metódy môžu pomôcť urýchlene identifikovať a liečiť základnú patológiu a príčiny HS. Cieľom tohto článku je podať prehľad príčin, modernej diagnostiky a manažmentu HS.

Standardem léčby invazivních nádorů močového měchýře je radikální cystektomie s pánevní lymfadenektomií. Tato léčba bohužel nepřinesla za posledních 30 let zásadní změnu ve výsledcích léčby. Snahou o zlepšení přežívání pacientů bylo zavedení multimodální kombinované léčby. Na invazivní uroteliální karcinom se začalo pohlížet jako na systémové onemocnění, jelikož 30–50 % invazivních nádorů cT2-T4N0 má již v době radikální cystektomie okultní metastázy. Na základě zkušeností s podáváním paliativní chemoterapie u pacientů s diseminovaným onemocněním byla do léčebného algoritmu invazivního nádoru močového měchýře zařazena perioperační chemoterapie na bázi platiny. Randomizované studie s neadjuvantní chemoterapií prokázaly 5% zlepšení celkového přežití pacientů s invazivními nádory močového měchýře.

Karcinom penisu je onemocněním, které má v České republice velmi nízkou incidenci. Z tohoto důvodu je vhodné, aby pacienti s touto diagnózou byli soustředěni a léčeni na pracovištích, kde má personál s tímto onemocněním zkušenosti. Tato centralizace péče vede k lepším onkologickým výsledkům. V práci je prezentována nová histopatologická klasifikace premaligních lézí, která usnadňuje a zpřesňuje indikace k operační léčbě a poslední aktualizace TNM klasifikace. V článku předkládají autoři přehled možností chirurgické léčby jak ve smyslu ošetření primárního nádoru, tak řešení uzlinového postižení. Pozornost je také věnována ostatním léčebným modalitám, kterými jsou radioterapie a chemoterapie.

Prezentujeme pětiletou pacientku s několikaměsíční anamnézou recidivujících infekcí dolních močových cest doprovázených
častějším močením s hematurií. Na prostém rentgenovém snímku břicha byl v oblasti malé pánve prokázán oválný sytý stín,
odpovídající konkrementu močového měchýře. Ultrazvukové vyšetření močového měchýře potvrdilo hyperechogenní útvar
s mohutným dorzálním akustickým stínem, který odpovídal konkrementu. Cystinový kámen měl rozměry 4,5 × 3,6 cm. Otevřená
cystolitotomie byla zvolena za nejlepší a nejbezpečnější chirurgickou léčbu.

Článek představuje přehled, mechanismus působení, účinnost a spokojenost pacientů s léčbou sexuálních dysfunkcí pomocí
mechanických pomůcek.

Úvod: Primární hyperaldosteronizmus je častou příčinou sekundární hypertenze. V případě jednostranné hyperprodukce aldosteronu nadledvinou je tento stav dobře léčitelný chirurgicky. Metody: Patienti, kteří podstoupili adrenalektomii pro hyperaldosteronizmus na Urologické klinice FN Olomouc v letech 2000–2011 byli sledováni za účelem posouzení klinického efektu léčby. Retrospektivně byla zhodnocena demografická data, výsledky biochemického, radiologického, histologického vyšetření a dopad adrenalektomie na kontrolu hypertenze, hypokalémii a poměr aldosteron : plazmatická reninová aktivita (ALD : PRA) v půběhu 12měsíčního sledování. Data byla zhodnocena statisticky. Výsledky: Adrenalektomii pro hyperaldosteronizmus podstoupilo celkem 62 pacientů, z toho 36 (58 %) žen a 26 (42 %) mužů. U 36 (58 %) z nich byla předoperačně provedena selektivní katetrizace suprarenálních žil (AVS). Nejčastějším histologickým nálezem byla hyperplázie v 50 %. Kompletní výsledky ročního sledování byly získány od 51 pacientů. Antihypertenziva byla vysazena u 33 % operovaných a zredukována u 49 % v porovnání s předoperačním stavem. Kalémie se normalizovala v 92 % a ALD : PRA u 84 %. Pacienti indikovaní k operaci na základě selektivní katetrizace suprarenálních žil (AVS) dosáhli lepší kontroly krevního tlaku. Po 12měsíčním sledování u nich došlo k pozitivnímu ovlivnění hypertenze u 28/32 (88 %) oproti 14/19 (74 %), kteří AVS nepodstoupili. Závěr: V této studii vedla laparoskopická adrenalektomie pro jednostranný hyperaldosteronizmus k celkovému pozitivnímu ovlivnění hypertenze v 82 % po 12měsíčním sledování. Prevalence unilaterální hyperplázie je vyšší než se tradičně udává. AVS je v současné době jedinou metodou schopnou rozlišit mezi jednostrannou a oboustrannou hyperprodukcí aldosteronu.

Kryptorchismus je nejčastěji diagnostikovanou vrozenou vývojovou vadou zevního genitálu u novorozenců mužského pohlaví. Incidence kryptorchismu je udávána mezi 1–3 % chlapců narozených v řádném termínu. Daleko vyšší incidence je však u předčasně narozených chlapců (15–30 %). Sestup varlete probíhá ve dvou krocích, přičemž druhý krok je závislý na androgenech. Androgen dependentní je také dozrávání pohlavních buněk, které pokračuje i po narození. Na kryptorchismus je v současné době pohlíženo jako na endokrinopatii, kdy hormonální porucha má za následek abnormálně probíhající proces dozrávání, což má za následek subfertilitu a testikulární neoplázii. Léčba nesestouplého varlete je chirurgická. Časně provedená orchidopexe snižuje rizika spjatá s kryptorchismem. U postpubertálních chlapců s kryptorchismem je doporučeno provedení orchiektomie.

Hypospadie je výsledkem vývojové poruchy penisu charakterizované hypoplazií ventrální části penisu. Diagnóza hypospadie je možná až po narození. Mírné formy hypospadie jsou pouze kosmetickým defektem, závažnější formy jsou spojeny s mikčními a sexuálními problémy. Pokročilé formy hypospadie, spojené s nehmatnou gonádou, mohou být projevem poruchy vývoje pohlaví a měly by být podrobně vyšetřeny včetně genetického screeningu.

Radikální prostatektomie (RP) je nejčastější příčinou stresové inkontinence u mužů. Představuje významný faktor, který negativně
ovlivňuje kvalitu života pacientů po RP, zejména pak těch mladých a aktivních. Cílem této práce je poskytnout přehled možných
faktorů ovlivňujících výskyt inkontinence po RP.

Lidské papilomaviry infikující především sliznice jsou kauzálně spojeny s karcinomem děložního hrdla a částí dalších malignit u mužů a žen, ale také s řadou benigních projevů. Autoři shrnují současné dostupné možnosti a strategie ochrany proti infekcím HPV a jejich klinickým projevům, především novinky v oblasti profylaktických vakcín a možnosti sekundární prevence.

Kmeňové bunky (SCs – stem cells) sú nediferencované bunky, ktoré sú schopné samoobnovenia a diferenciácie, a preto prispievajú
k obnoveniu a oprave tkanív. Ich schopnosť delenia, diferenciácie a regenerácie tkanív je veľmi závislá od okolitého prostredia. Niekoľko
predklinických a klinických štúdií využilo SCs pri urologických poruchách. Tento článok je prehľadom súčasného stavu používania
SCs pri benígnych a malígnych urologických ochoreniach a sumarizuje výsledky predklinických a klinických štúdií, ktoré prebehli.

V průběhu posledních let stoupá počet dospělých hypogonadických mužů se substituční terapií testosteronem (TRT). Neustále je hodnocen přínos této terapie i možná rizika včetně kardiovaskulárních onemocnění (CVD). Podle současných poznatků není zvýšené CVD riziko u TRT.

Cílem tohoto článku je popis a vysvětlení fyziologie a patofyziologie kontinence, dělení inkontinence na jednotlivé formy a zběžné seznámení se současnými diagnostickými a terapeutickými možnostmi nejčastějších typů inkontinence moči u žen.

Kazuistika prezentuje případ pozdní diagnostiky raritního, takzvaného burned-out germinálního tumoru levého varlete. Rovněž poukazuje na problematiku těchto zřídka se vyskytujících tumorů, kdy k diagnostice dochází až v pokročilém stadiu a příznaky onemocnění jsou již způsobené metastazováním. „Vyhořelý“ germinální tumor je definován jako přítomnost metastáz germinálního testikulárního tumoru s histologickou regresí primárního testikulárního ložiska. Důležitým prvkem v léčbě těchto pacientů je odstranění postiženého varlete z důvodu vysokého procenta perzistence nádorových buněk i po chemoterapii.

Prezentuji případ 43letého plnohodnotně žijícího otce dvou dětí, který od narození a v průběhu raného dětství podstoupil několikadobou komplexní restituci extrofie močového měchýře. Byla uplatněna v dnešní době již zcela opuštěná modifikovaná Gersunyho technika kontinentní neoderivace. Četné rekonstrukční výkony proběhly i v rozsahu neouretry, která ve výsledku predisponuje k tvorbě striktur, compliance k doporučované autodilataci je nedostatečná, urologická dispenzarizace od adolescence absentuje. Mikční akt má na podkladě komprese šourku, ve kterém již 10 let palpuje postupně narůstající litiázu. Pacient byl komplexně došetřen a preferuje symptomatické chirurgické řešení i přes vysokou pravděpodobnost rizik maligní transformace a rekurence stavu. Kauzální řešení ve formě založení inkontinentní derivace moči ileumkonduitem dle Brickera odmítá. Kruciální poselství je pravidelná, aktivní dispenzarizace této nečetné skupiny jedinců, u kterých je předpoklad rozvoje závažných komplikací.

Pyurie (leukocyturie) je typickým příznakem zánětů močových cest a bývá v močovém sedimentu provázena bakteriurií. Při sterilní
(abakteriální) pyurii v močovém sedimentu chybí nález bakteriurie a kultivační vyšetření moči je negativní. Přitom sterilní pyurie
není vzácná a v populaci se vyskytuje u 14 % žen a 3 % mužů. Článek se zabývá nejčastějšími příčinami sterilní pyurie a stručně
uvádí základní diagnostické možnosti v rámci diferenciální diagnostiky.