Prezentace kazuistiky pacienta, 26letého muže, vyšetřovaného pro rezistenci v oblasti hlavy levého nadvarlete. Standardním vyšetřovacím postupem byl diagnostikován dobře ohraničený solidní tumor bez propagace do okolních tkání varlete. Po jeho exstirpaci byla histologicky potvrzena definitivní diagnóza benigního adenomatoidního tumoru, který patří do skupiny paratestikulárních lézí s nízkou incidencí. Touto kazuistikou bychom chtěli poukázat na důležitost správné diferenciální diagnostiky intraskrotálních patologií, upřesnění jejich lokalizace pomocí zobrazovacích metod a případného výběru adekvátního chirurgického řešení.

Testikulární mikrolitiáza (TM) je vzácný stav charakterizovaný přítomností mnohočetných mikrokalcifikací v semenotvorných
tubulech. Její etiologie není přesně známa, byla však popsána ve spojení s řadou vrozených i získaných vad pojících se s urogenitálním
systémem. Uvádíme klinickoradiologickou diagnostiku 11letého chlapce s oboustrannou TM, který podstoupil
orchidopexi pro inguinální retenci varlete vlevo. Rodinná anamnéza byla negativní na nádorová onemocnění, abnormality
varlat a poruchu plodnosti.

Článek stručně shrnuje neurourologickou regulaci dolních cest močových a rozčleňuje jednotlivé možné dysfunkce v souvislosti
s úrovní poškození nervového systému. Dále se článek věnuje indikaci a provedení urodynamického vyšetření včetně
neinvazivní urodynamiky. Současně rozebírá a vysvětluje jednotlivé metody urodynamického vyšetření.

Kastračně rezistentní karcinom prostaty (CRPC) je pokročilým stadiem tohoto onemocnění s významným vlivem na kvalitu života pacientů a nepříznivou prognózou. Za standardní léčbu CRPC je považována chemoterapie, při které je podáván docetaxel. V případě progrese onemocnění po chemoterapii jsou však možnosti léčby velmi omezené. Mezi nové preparáty podávané v druhé linii léčby patří inhibitor cytochromu P-450 c17, abirateron acetát (AA). V článku prezentujeme výsledky mezinárodních klinických studií hodnotící efektivitu a bezpečnost léčby AA. Dle těchto výsledků podávání AA společně s prednisonem signifikantně prodlužuje medián doby přežití, dobu do biochemické progrese i radiografické progrese oproti prednisonu samotnému. Podávání AA u pacientů s metastatickým CRPC se tedy jeví jako efektivní s příznivým bezpečnostním profilem.

Urológia je samostatný medicínsky odbor, ktorý sa zaoberá diagnostikou, liečbou, dispenzarizáciou, prevenciou a výskumom urologických ochorení, vrodených anomálií a úrazov močového ústrojenstva u mužov a žien a tiež chorobami pohlavných orgánov u mužov. Obsahom urológie je aj problematika odberov a transplantácií obličiek a problematika niektorých endokrinných a metabolických ochorení, ktoré majú anatomický alebo funkčný vzťah k urogenitálnemu systému.

Zhoubné nádory ledvin tvoří přibližně 2 % všech nádorových onemocnění.Papilární renální karcinom je podle klasifikace WHO z roku 2004 samostatnou skupinou renálních karcinomů. Rozlišujeme 2 subtypy, papilární renální karcinom typ 1 a typ 2, které se vzájemně liší histologicky, geneticky, svým chováním i prognózou. Mimo sporadický výskyt jsou známy hereditární formy, jejichž studium přispívá k rozvoji nové cílené léčby. Současná cílená léčba u papilárních renálních karcinomů je obecně výrazně méně úspěšná než u konvenčního světlobuněčného karcinomu ledviny.

Celosvětově stoupající rezistence vůči běžně používaným antibiotikům a nárůst počtu a závažnosti infekčních komplikací po
biopsii prostaty nás nutí hledat nová schémata antibiotické profylaxe. Změna antibiotické profylaxe se striktním zákazem užívání
fluorochinolonů na našem pracovišti vedla k nárůstu počtu a závažnosti infekčních komplikací. Po návratu fluorochinolonů do
antibiotické profylaxe před biopsií prostaty došlo k opětovnému poklesu infekčních komplikací.

Autoři prezentují kazuistiku pacienta, který v domácích podmínkách provedl autokastraci levého varlete s nutností následné
operační revize. Dále popisují průběh hospitalizace s překladem na psychiatrické pracoviště.

Karcinom prostaty je nejčastější nádorové onemocnění (vyjma nádorů kůže), které postihuje muže. Ačkoliv je většina případů karcinomu prostaty diagnostikována a léčena v počátečním stadiu, někteří pacienti mají již vstupně onemocnění primárně diseminované, nebo během terapie dojde k metastatickému rozsevu. Současný výzkum vedl k rozšíření léčebného armamentária pro pacienty s karcinomem prostaty. Terapeutické možnosti u pacientů s kastračně rezistentním karcinomem prostaty mají zejména za cíl prodloužit přežití s minimálním rozvojem komplikací a s co největší kvalitou života.

Nedostatek zdravotnických pracovníků je v současné době považován za závažný celosvětový problém. Vzhledem k očekávaným demografickým změnám se dá předpokládat ještě jeho další eskalace v budoucnu. Zabránění odchodu zkušených a kvalifikovaných sester z profese může být pro řešení tohoto problému klíčové. V současné době dostupná data naznačují, že důvodem rozhodnutí o změně profese u sester nemusí být pouze nedostatečné finanční ohodnocení nebo individuální charakteristiky sester, ale především velké množství faktorů týkajících se kvality jejich pracovního prostředí. Tyto faktory přitom mají vliv nejen na narůstající fluktuaci sester, ale také negativně ovlivňují kvalitu poskytované zdravotní péče. Řešení kvality pracovního prostředí zdravotnických pracovníků včetně sester se zdá být pro dosažení jejich optimálního počtu v budoucnu zásadní, stejně jako pro dosažení optimální úrovně kvality poskytované péče.

Medián věku mužů s karcinomem prostaty dosahuje 67,5 roků. Máme informace založené na důkazech z klinických studií o seniorech
s metastatickým karcinomem prostaty. Věk samotný není kontraindikací k podání ARTA terapie (abirateron acetát + prednison,
enzalutamid) a chemoterapie (docetaxel, cabazitaxel). Radium-223 je léčebnou variantou pro kostní metastázy. Všechny možné
interakce léčby musí být monitorovány.

Idiopatický syndróm skrotálnej bolesti (SPS – scrotal pain syndrome) je definovaný ako najmenej tri mesiace trvajúca, chronická alebo prerušovaná bolesť v oblasti skróta. SPS zostáva jedným z náročnejších urologických problémov. SPS môže byť frustrujúcim procesom pre pacienta i klinického lekára, pretože neexistuje jednoznačne uznávaný diagnostický režim ani spoľahlivá účinná liečba. Mnohí z týchto pacientov skončia s návštevami viacerých lekárov mnohých disciplín, čo ich ďalej frustruje. Etiológia SPS nie je jasne vymedzená. Predpokladané mechanizmy zahŕňajú poškodenie nervových štruktúr skróta a spermatického povrazca prostredníctvom zápalových účinkov imunitného systému, efekty spätného tlaku v obštruovanom semenovode a nadsemenníku, cievnu stázu, perineurálnu fibrózu a pod. V tomto článku sa hodnotí súčasné chápanie SPS, teórie ohľadom jeho patofyziológie, spôsoby diagnostiky. SPS je „diagnosis of exclusion“, a preto diferenciálna diagnostika vylučujúca inú, najmä lokálnu patológiu je mimoriadne dôležitá.

V článku je prezentován případ pacienta s prostatickým abscesem, často opomíjené a pozdě diagnostikované netradiční komplikace bakteriální prostatitidy. V našem případě proběhla diagnostika pomocí CT vyšetření s kontrastní látkou, která objasnila lokalizaci a velikost abscesu v malé pánvi. Následně provedena jako jedna z možných forem chirurgické léčby drenáž transrektálním přístupem. Následovala promptní regrese potíží s velmi časnou absencí příznaků.

Schistosomóza je po malárii druhým nejrozšířenějším tropickým onemocněním. V České republice se tato nákaza vyskytuje výhradně jako nákaza importovaná z endemických oblastí. Pro močovou schistosomózu je rizikovým faktorem koupání v kontaminované vodě. Prezentovaná kazuistika popisuje případ mladého 37letého muže s pozitivní cestovatelskou anamnézou, jenž byl urologem došetřován pro opakovanou asymptomatickou mikrohematurii doprovázenou leukocyturií nereagující na antibiotickou terapii. Podle doplněného CT vyšetření a cystoskopie byla vysloveno podezření na karcinom močového měchýře. Byla provedena transuretrální resekce suspektního ložiska močového měchýře, histologicky byla v preparátu nalezena těla parazitů. Podrobnější parazitologické vyšetření potvrdilo diagnózu močové schistosomózy. Pacient byl předán do péče infektologů, byl léčen antihelmintikem praziquantelem, aktuálně je bez známek recidivy onemocnění. Vzhledem k vyššímu riziku vzniku spinocelulárního karcinomu močového měchýře by měli být pacienti s touto diagnózou dlouhodobě urologicky sledováni.

Léčba metastatického karcinomu prostaty je založena na snížení hladiny testosteronu na tzv. kastrační úroveň. Androgen-deprivační terapie vede zpočátku ke snížení hladiny prostatického specifického antigenu a k radiografické nebo klinické odpovědi. Ukazuje se, že kombinace chemoterapie docetaxelem nebo s novými hormonálními preparáty (abirateron acetát, enzalutamid, apalutamid, darolutamid) v první linii léčby metastatického karcinomu prostaty může vést k prodloužení celkového přežití nebo doby do radiografické progrese. Přehledový článek se věnuje výsledkům dostupných studií a v závěru hodnotí, která kombinace je pro kterého pacienta nejvhodnější. Doporučujeme také k prostudování, mimo jiné, poslední odstavec této publikace, který se věnuje volbě vhodného preparátu pro první linii metastatického karcinomu prostaty.

Krátký souhrn nejčastější urologické medikace podávané u pacientek v těhotenství a laktaci. Oba stavy, které ač jsou přirozenými
v životě ženy, způsobují nejednomu lékaři vrásky na čele. Zejména pro obavy z možných nežádoucích účinků nejen na
matku, ale i eventuálních teratogenních účinků na plod a při přenosu mateřským mlékem na dítě.

Samovolný nekontrolovatelný únik moči – močová inkontinence – postihuje v průběhu života až 50 % žen. Nejrizikovější skupinou
jsou ženy v období kolem menopauzy a po ní. Postupná ztráta funkce vaječníků má za následek pokles hladiny estrogenů.
Estrogenní deficit způsobuje atrofii tkání urogenitálního traktu se všemi důsledky včetně vzniku či zhoršení močové inkontinence.
Lokální hormonální substituce estrogenů má prokázaný pozitivní vliv na zvýšení kvality života pacientek i zlepšení jejich obtíží,
ať již v monoterapii či v kombinaci s dalšími možnostmi léčby inkontinence.

Autoři prezentují své zkušenosti s chirurgickou léčbou hluboké infiltrující endometriózy. Byly hodnoceny typy použitých technik,
jejich indikační kritéria a pooperační komplikace.

Letos je tomu právě deset let, co se v České republice používá metoda permanentní brachyterapie jako jedna z léčebných možností
lokalizovaného karcinomu prostaty. U pacientů nízkého rizika rekurence má tato metoda excelentní výsledky a nízkou
toxicitu. Mezi její výhody také patří rychlost provedení a rychlý návrat do běžného života, proto je čím dál více vyhledávána jak
odesílajícími lékaři, tak pacienty. V tomto přehledu jsou uvedeny právě výhody metody, její aktuální indikace a přínos a jak se
léčba změnila v průběhu deseti let.

Paratestikulární nádory jsou poměrně vzácně se vyskytující maligní onemocnění. Představujeme kazuistiku 66letého pacienta s diagnózou liposarkomu semenného provazce s časnou metastázou pánevních lymfatických uzlin a následnou paraneoplastickou trombózou levé dolní končetiny.

Inkontinence moči představuje pro pacienty závažný zdravotní, psychický a společenský problém. Botulinum toxin je látka, která blokuje presynaptické uvolnění acetylcholinu. Při aplikaci do detruzoru močového měchýře dochází k jeho reverzibilní paralýze. Botulinum toxin lze využít k léčbě inkontinence moči způsobené hyperaktivitou detruzoru po selhání konzervativní terapie. V současné době je nejvíce používán k léčbě neurogenní hyperaktivity detruzoru. Efekt léčby je 6 až 9 měsíců, kontinence je obnovena až u 80 % pacientů. Léčba má také významný vliv na zlepšení urodynamických parametrů jako je zvětšení cystometrické kapacity a pokles detruzorového tlaku. Dle dosavadních zkušeností je léčbu možno opakovat při zachování stejné efektivity. V klinické praxi se také stále více rozšiřuje léčba idiopatické hyperaktivity detruzoru. Po léčbě dochází k poklesu epizod urgentní inkontinence až o 59 %, poklesu urgencí o 38 % a poklesu frekventního močení o 29 %. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří hematurie, močová infekce a zvýšení postmikčního rezidua s nutností zahájit intermitentní katetrizaci.

Infekce močových cest (IMC) mohou mít zásadní vliv na průběh a prognózu pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). V běžné praxi
se s nimi denně potýkají lékaři, kteří mají tyto pacienty v péči. Přesto stále chybí jednoznačné doporučení, kterým by se měli
urologové, neurologové a praktičtí lékaři řídit. Následující přehled se zabývá touto problematikou, včetně diagnostiky a terapie
IMC u pacientů s RS.

Autoři popisují možnosti radioterapie karcinomu prostaty a soustřeďují se na určité kontroverze spojené s protonovou léčbou
v této indikaci. Přinášejí dosud publikovaná data týkající se výsledků a rizik spojených s protonovou terapií při ozáření prostaty.
Práce obsahuje také prezentované kazuistiky pacientů s komplikacemi po protonové terapii, kteří byli nebo jsou léčeni na urologii.

V článku popisujeme kazuistiku pacientky s nediferencovaným sarkomem ledviny šířícím se do retroperitonea, který byl diagnostikován
na základě zobrazovacích metod, histologického a molekulárně genetického vyšetření z biopsie. Pacientka byla
indikována k primární chemoterapeutické léčbě, během které došlo k další progresi onemocnění a pacientka byla následně
indikována k paliativní léčbě.

Kyselina močová (KM) je konečným produktem metabolismu purinů u člověka. KM pochází u člověka ze tří zdrojů: z nukleotidů z potravy, z rozpadu tkáňových nukleoproteinů a z vlastní syntézy. KM je ze 75-80 % vylučována ledvinami, zbylá část je z těla vylučována gastrointestinálním traktem a potem. Koncentrace KM v plazmě závisí na příjmu purinů potravou, na intenzitě vlastní tvorby a na jejím vylučování. Klinický význam mají zvýšené hodnoty KM v krvi (hyperurikemie) a zvýšené vylučování KM do moči (hyperurikosurie). Při poruchách metabolismu KM bývá největším a nejčastějším problémem pro člověka hyperurikemie, neboť pokud není léčena a není pod kontrolou, vede ke vzniku dny (Athritis uratica) se všemi dalšími negativními důsledky pro lidský organismus včetně tvorby urátové litiázy. Závažné následky pro člověka má i hyperurikosurie, která nemusí být nutně provázena hyperurikemií. V přehledném článku jsou podrobně uvedeny nemoci, k nimž dochází na podkladě poruch metabolismu KM, v závěru článku jsou uvedeny možnosti terapie a prevence při poruchách metabolismu KM.

Benigní hyperplazie prostaty je velmi prevalentní onemocnění vyžadující dlouhodobou účinnou a bezpečnou léčbu. Dlouhodobě
je zde diskutován význam fytoterapie, která je uváděna i v recentních doporučených postupech odborných společností. Článek
popisuje stávající polohu těchto přípravků s dominantním zaměřením na Serenoa repens.

Ačkoli urologové ve své praxi neřeší často (na rozdíl od genetiků a pediatrů) problematiku geneticky podmíněných onemocnění ledvin, přesto se s ní čas od času setkávají. V naprosté většině případů se u těchto chorob jedná o dědičné nemoci s mendelovským typem přenosu, kdy se jedná o defekty jednoho genu (monogenní typ), kdy tyto defekty jsou způsobeny zmutovanou alelou v jediném lokusu. Mezi dědičná onemocnění ledvin, se kterými se jako urologové setkáváme, nebo můžeme setkat, patří zejména cystická onemocnění ledvin a geneticky podmíněné příčiny urolitiázy, dědičné nemoci glomerulů, kam patří např. Alportův syndrom, monogenní formy hypertenze renální etiologie, Fanconiho syndrom a Fabryho choroba. V článku je uveden výčet těchto nemocí, jejich charakteristika, diagnostika a možnosti léčby.

Pro pacienty s pokročilým uroteliálním karcinomem močového měchýře představuje základ kurativní léčby chirurgický výkon
v podobě radikální cystektomie s pánevní lymfadenektomií. Často jde však o výkon primárně technicky nebo z jiných důvodů
neproveditelný nebo si pacient přeje pro zachování kvality života močový měchýř ušetřit. Onkologická léčba v podobě neoadjuvantní
chemoterapie na bázi cisplatiny je spojena s vysokým počtem léčebných odpovědí, včetně kompletních regresí nálezu
a prodloužením přežití, navíc mnohem pravděpodobněji umožní operaci s ponecháním močového měchýře.

Kardiovaskulárna toxicita vyvolaná konvenčnými protinádorovými liekmi (antracyklínmi a platinovými derivátmi) je známym problémom pacientov s malignitami genitourinárneho traktu. K novším kardiotoxickým liekom používaným u týchto pacientov patrí cielená terapia a medikamentózna androgén-deprivačná liečba. Najnovšiu skupinu kardiotoxických antineoplastických látok používaných u pacientov s urogenitálnymi malignitami predstavujú inhibítory imunitných kontrolných bodov. V predkladanom článku poukazujeme na recentné údaje týkajúce sa kardiotoxicity vybraných dôležitých liekov používaných v uroonkológii.

Sexuální zdraví je jedna z hlavních priorit pro muže po traumatickém poškození míchy a obnovení sexuálního zdraví je trvalou rehabilitační prioritou. Ochrnutí vyžadují multidisciplinární péčí, jejíž součástí je sexuologicko-andrologická intervence. Sexuolog- androlog nejčastěji řeší problematiku erektilní dysfunkce a infertility. V terapii erektilní dysfunkce ochrnutí profitují z perorální léčby inhibitory fosfodiesterázy pátého typu či topicky nebo intrakavernózně aplikovaného alprostadilu. Arteficiální ejakulace či operační odběr spermií s následným použitím asistované reprodukce umožní ochrnutému páru splnit reprodukční roli. Opomíjený je nedostatek testosteronu u ochrnutých, jež může být spojený nejen s narušením kvality sexuálního života a fertility, ale i kardiovaskulární morbiditou.