Závažné formy polycystických obličiek so skorým nástupom v detskom veku predstavujú rozsiahlu skupinu ochorení s prekrývajúcim sa klinickým prejavom. Charakteristickým znakom sú zväčšené obličky so zníženou funkciou, ktoré môžu byť v prenatálnom období výsledkom Potterovej sekvencie. Etiológia tohto prejavu je však geneticky veľmi heterogénna a môže byť spôsobená poruchou širokej skupiny génov. Najčastejšou príčinou sú mutácie v géne PKHD1, ktoré vedú k vzniku autozómovo recesívnej formy polycystických obličiek (ARPKD). Takmer v rovnakom počte prípadov je klinický obraz prudkej formy polycystických obličiek s nástupom v detskom veku výsledkom porúch génov PKD1 alebo PKD2 asociovaných so vznikom autozómovo dominantnej formy ochorenia (ADPKD). Tieto mutácie často vznikajú de novo alebo môžu ovplyvniť obe alely a viesť k recesívnemu modelu dedičnosti. Poruchy génu DZIP1L sú pomerne novou príčinou tzv. ARPKD-like fenotypu. Včasnú a jednoznačnú diagnostiku týchto ochorení potvrdí genetické vyšetrenie. Súčasné možnosti sekvenovania novej generácie umožňujú simultánnu analýzu celej skupiny génov a predstavujú kľúčovú úlohu v rýchlej diagnostike týchto ochorení. Identifikácia kauzálneho génu je esenciálnym nástrojom na určenie správnej diagnózy a rodičovské poradenstvo.

U pacientů s roztroušenou sklerózou se neurologický deficit projevuje širokým spektrem klinických obtíží, včetně mikčních dysfunkcí. Infekce močových cest zhoršují kvalitu života pacientů a mohou významně ovlivnit průběh onemocnění. V článku je uveden přehled současných možností léčby dysfunkcí močových cest nejenom u pacientů s RS. Zmíněna je i léčba a prevence uroinfekcí a problematika sexuálních dysfunkcí.

Germinální nádory varlat představují významnou výzvu v oblasti onkologie, a to i přes svou relativně nízkou incidenci. Tento článek se zaměřuje na aktuální přístupy v jejich terapii, s důrazem na optimalizaci péče a minimalizaci rizika relapsu a toxicity léčby. Diskutovány jsou standardní postupy, jako je orchiektomie, chemoterapie, radioterapie a lymfadenektomie. Zvláštní pozornost je věnována roli nových biomarkerů, jako je miR-371a-3p, které zlepšují přesnost diagnózy a sledování léčby. Článek rovněž reflektuje současné trendy v deeskalaci terapie a výzkumu nových cílených léčebných přístupů, včetně aktuálně studovaných látek a kombinací léků. V léčbě těchto nádorů je potřeba personalizovaného přístupu, který by umožnil dosáhnout lepších výsledků a zároveň snížil vedlejší účinky léčby.

Tento článek zpracovává téma nových trendů a technologií v urologii, a to konkrétně v oblasti telemedicíny a umělé inteligence. Nejprve stručně pojednává o přínosech telemedicíny a jak mění pohled na vztah mezi lékařem a pacientem. Podrobněji se pak text věnuje především umělé inteligenci, jež se v současnosti dostává do popředí zájmu laické i odborné veřejnosti. Její potenciál v urologii je testován v mnoha studiích, především se zaměřením na uroonkologii, v menší míře pak také v oblasti benigních urologických onemocnění. Článek se snaží identifikovat nejvýznamnější pokroky v této rychle se rozvíjející oblasti, a zároveň předkládá současné limity jejího zapojení do klinické praxe.

Akutní cystitida představuje nejčastější formu infekce močových cest (IMC), kterou běžně léčí lékaři všech specializací. Nejnovější doporučené postupy Evropské urologické společnosti představují novou klasifikaci IMC na lokalizované a systémové, čímž nahrazují dřívější dělení na komplikované a nekomplikované IMC. Dále zdůrazňují význam antimikrobiálního stewardshipu a racionální antibiotické léčby s ohledem na její možné nežádoucí účinky, rizika nárůstu bakteriální rezistence či porušení přirozeného mikrobiomu pacienta. Následující text shrnuje aktuální doporučení týkající se léčby a prevence akutní cystitidy u žen.

Urolitiáza je komplexné multifaktoriálne ochorenie, ktoré je výsledkom interakcií medzi genetickými a environmentálnymi faktormi, ako aj viacerými chorobnými stavmi. Diskusia o tom, či močové kamene vyvolávajú následné malígne zmeny, pokračuje bez konzistentného záveru už viacero dekád. Skoršia diagnostika urolitiázy a jej primeraný manažment môže zabrániť/poskytnúť dlhší čas na to, aby konkrementy vyvolali chronické podráždenie lokálneho prostredia alebo aby potenciálne škodlivé látky rozpustené v moči mohli uplatniť svoj karcinogénny účinok. Článok sa prehľadne venuje súčasným poznatkom, názorom a aj hypotézam v problematike možného onkologického prepojenia urolitiázy a niektorých urologických malignít. Na objasnenie kauzálneho vzťahu a zahrnutých karcinogénnych mechanizmov sú potrebné ďalšie štúdie. Jednoznačné odporúčania pre klinickú prax sú zatiaľ nedostatočné.

Infekce močových cest představují jedno z nejčastějších bakteriálních onemocnění, s převahou výskytu u žen. V posledních letech je patrný vzestup antibiotické rezistence, což výrazně ovlivňuje léčbu nejen infekcí urogenitální traktu. Tato skutečnost podtrhuje nezbytnost racionální antibiotické preskripce, včetně využívání úzkospektrých látek s příznivým profilem rezistence. Nitrofurantoin, díky své vysoké koncentraci v moči, nízkému výskytu rezistentních kmenů a minimálnímu vlivu na střevní mikroflóru, zůstává jedním z klíčových antibiotik pro léčbu akutních infekcí dolních cest močových a jejich profylaxi. Tento text podává přehled základních charakteristik tohoto léčivého přípravku a jeho významu v současné klinické praxi.

Vitamin D hraje velice významnou roli pro lidské zdraví. Jeho nedostatek je spojen s mnoha zdravotními komplikacemi. Obecně je ale méně známý jeho vliv na reprodukci a sexuální funkce mužů i žen. V článku přinášíme přehledné informace o této problematice a informujeme i o možnostech suplementace vitaminu D. Suplementace vitaminu D je pro zdraví a kvalitu života přínosná téměř ve všech oblastech. Nejúčinnější je léčba přípravky na lékařský předpis. Nová možnost léčby kalcifediolem je ještě efektivnější a bezpečnější volbou.

Přehledový článek nabízí aktuální doporučené postupy v záchytu karcinomu prostaty s přihlédnutím k lokálním specifikům. Zahrnuta jsou témata zahájení diagnostiky, screeningu, využití zobrazovacích metod a indikace a provedení biopsie prostaty. Článek vychází z platných doporučených postupů Evropské urologické asociace.

S recidivujícími infekcemi močových cest se v klinickém praxi setkáváme velmi často. Intravezikální aplikace kyseliny hyaluronové napomáhá k obnovení ochranné glykosaminoglykanové vrstvy na povrchu urotelu a přispívá ke snížení počtu recidiv. Tato léčba představuje účinnou možnost zejména u pacientek, u kterých režimová opatření v kombinaci s non-antimikrobiální či antimikrobiální profylaxí nemají dostatečný efekt.

U vybraných pacientů s karcinomem prostaty (KP) nízkého rizika představuje aktivní sledování (AS) metodu volby, jejímž cílem je oddálit nebo se vyhnout radikální léčbě. Může však u nich vyvolávat úzkost a nejistotu. Pacienti také často dostávají nedostatečné, matoucí a obtížně srozumitelné informace, což vede k úzkosti a stresu. Psychosociální podpora a intervence zaměřené na zlepšení životního stylu mohou hrát klíčovou roli ve zvládání nejistoty a zlepšení důvěry pacientů k AS. Vzdělávání pacientů a jejich rodin je důležité, protože také vede ke snížení stresu a lepší spolupráci. Podpůrné skupiny a psychoterapeutické intervence mohou být užitečné pro pacienty, kteří se potýkají s psychickou zátěží spojenou s AS. Tento přehledový článek se zaměřuje na psychosociální aspekty AS a intervence ovlivňující psychosociální zátěž.

Benígna prostatická hyperplázia (BPH) je bežný urologický stav, ktorý má významný vplyv na kvalitu života pacientov a ekonomickú záťaž pre všetky zdravotné systémy vo svete a je pravdepodobné, že bude čoraz častejší u starnúcej populácie. Zatiaľ čo trans­uretrálna resekcia prostaty a medikamentózny manažment stále zohrávajú dôležitú úlohu pri liečbe BPH, v súčasnosti je k dispozícii množstvo alternatív vrátane laserovej enukleácie a minimálne invazívnych techník. Výber najvhodnejšej terapeutickej modality bude závisieť od individuálnych preferencií pacienta, jeho aktuálneho zdravotného stavu, dostupnosti zdrojov, nákladov, anatomických faktorov a cieľov liečby.

Infekce močových cest představují druhou nejčastější skupinu bakteriálních infekcí v populaci a jejich diagnosticko-terapeutický management vyžaduje pečlivé zvážení řady faktorů. Mezi klíčové determinanty patří lokalizace a závažnost infekce, riziko rekurence či lokální epidemiologické údaje o rezistenci. Antibiotika z různých skupin se liší svým farmakokinetickým a farmakodynamickým profilem, což ovlivňuje jejich potenciál pro manifestaci klinicky významných lékových interakcí, které mohou významně narušit průběh léčby ať už jejím selháním, nebo manifestací toxicity podávaných léčiv. Pro minimalizaci dopadů lékových interakcí je proto nezbytná důkladná anamnéza, včasná identifikace rizikových pacientů zejména polymorbidních či s polypragmazií a jejich průběžné monitorování. Cílem článku je poskytnout přehled klíčových lékových interakcí antibiotik nejčastěji používaných při léčbě infekcí močových cest a nastínit přístup k jejich monitoraci a řešení v klinické praxi.

Chronická onemocnění mohou mít významný dopad na sexuální funkce mužů z několika pohledů. Sexuální dysfunkce mohou být prvním příznakem některých chronických onemocnění. Léčba se liší v závislosti na příčině a může zahrnovat léčbu od změny nebo úpravy životního stylu, přes medikaci nebo operační výkon. Je zřejmé, že je potřeba prospektivně shromažďovat údaje a data týkající se všech aspektů mužského zdraví, včetně protokolů screeningu kardiovaskulárních onemocnění (KVO) a posouzení dopadu primárních a sekundárních preventivních strategií. Celkově několik studií ukázalo, že úpravy životního stylu včetně fyzické aktivity, zejména aerobního cvičení, hubnutí včetně bariatrické chirurgie a léčba rizikových faktorů KVO, mohou pomoci zlepšit stav u mužů s erektilní dysfunkcí (ED). Úskalí diagnostiky představuje absence komunikace na téma impotence v ordinacích praktických lékařů a specialistů i podcenění somatické příčiny zejména rizika KVO. Muži, kteří se zotavili z covidu-19, by měli být dále sledováni, aby se vyloučily jakékoli dlouhodobé následky patologií sexuálního zdraví, jako je zhoršení produkce spermií a testosteronu. Úprava životního stylu, úbytek hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity, omezení kouření a spotřeby alkoholu může mít pozitivní vliv na parametry kvality spermií.

Farmakoterapie je účinnou léčbou u většiny mužů se symptomy dolních cest močových (mLUTS). Cílem léčby je zlepšení symptomů a zejména zvýšení kvality života. Většina mužů preferuje léčbu s co nejmenším rizikem vedlejších účinků, účinně ovlivňující především symptomy dráždivého močového měchýře a zachovávající sexuální funkce. Zvyšuje se důraz na personalizovanou medicínu, tedy snahu léčbu co nejvíce přizpůsobit konkrétním potřebám a preferencím pacienta. Optimálního léčebného efektu lze mnohdy dosáhnout až kombinací přípravků z více lékových skupin.

Syndrom hyperaktivního močového měchýře je velmi častým důvodem přivádějícím pacienta do ambulance urologa. Vzhledem k jeho vysoké prevalenci u pacientů obou pohlaví a napříč všemi věkovými skupinami je vhodná dobrá orientace v jednotlivých léčebných možnostech. V posledních letech je trendem léčbu pacientovi tzv. "ušít na míru", tedy je preferován individualizovaný přístup. Ruku v ruce s tímto přístupem je vhodné následovat doporučené postupy Evropské urologické společnosti. Kromě konzervativních postupů týkajících se úpravy životního stylu, o nichž má pacient být vždy edukován, je základním stavebním kamenem léčby hyperaktivního močového měchýře farmakoterapie. V posledních letech se vedle tradičních antimuskarinik dostávají do popředí beta-3-mimetika.

Chirurgická změna pohlaví (gender confirmation surgery, GCS) představuje klíčový krok v procesu lékařské tranzice transgender osob. Tento článek přináší historický přehled vývoje těchto zákroků, současné indikace a kontraindikace, přehled používaných operačních technik a klinické aspekty pooperační péče. Podrobně se zaměřujeme na nejčastější výkony u transžen a transmužů včetně jejich možných komplikací a dlouhodobých výsledků.

Infekce močových cest (IMC) jsou jedny z nejčastějších bakteriálních infekcí v komunitní i nemocniční péči. IMC jsou způsobeny zejména gramnegativními bakteriemi, u kterých v posledních letech významně stoupá rezistence na antibiotika, hlavně na beta-laktamy. Jedná se o produkci různých beta-laktamáz, přičemž nejvýznamnější jsou tzv. karbapenemázy. Článek přibližuje aktuální poznatky o druzích rezistence na beta-laktamy a poskytuje informace o nově dostupných beta-laktamech, které dokáží některé tyto druhy rezistence překonat. V článku je uveden praktický postup, jak přistupovat k léčbě IMC způsobených multirezistentními bakteriemi.

Vývoj karcinomu močového měchýře je ovlivněn kombinací genetických a molekulárních faktorů, které ovlivňují buněčné procesy, jako je růst, dělení a oprava DNA. Tyto faktory mohou hrát roli v iniciaci a progresi nádoru. Mezi klíčové genetické a molekulární faktory spojené s tímto onemocněním patří mutace v tumor supresorových genech (např. TP53, RB1, CDKN2A), onkogenech (např. FGFR3, HRAS, ERBB2, PIK3CA), mikrosatelitní instabilita (MSI), aberantní exprese proteinů (PD-L1), epigenetické změny (např. methylace genu CDKN2A) a chromozomové změny typu ztráty heterozygozity. Ukazuje se, že jednotlivé genetické změny jsou charakteristické pro určité podtypy nádorů a studium těchto změn může vést k lepšímu pochopení patogeneze karcinomu močového měchýře, k přesnější molekulární klasifikaci, což umožní přesnější stanovení prognózy a další vývoj personalizovaných terapeutických přístupů k této nemoci včetně cílené terapie a imunoterapie. Článek shrnuje nejčastější genetické změny, které se vyskytují v nádorových buňkách karcinomu močového měchýře, a krátce se věnuje vlivu kouření na vznik těchto změn jakožto hlavnímu rizikovému faktoru.

Neurogénna dysfunkcia dolných močových ciest výrazne zhoršuje kvalitu života pacientov, býva spojená s množstvom aj život ohrozujúcich komplikácií a predstavuje značnú ekonomickú záťaž pre každý zdravotnícky systém. Diagnostika je založená na anamnéze, fyzikálnom vyšetrení, zobrazovacích postupoch a urodynamickom vyšetrení s nutnosťou stanovenia stupňa individuálnej rizikovosti. Ciele liečebného manažmentu zahŕňajú zachovanie funkcie obličiek, zlepšenie kvality života, kontrolu infekcie močových ciest a udržanie nízkotlakového močového mechúra, ktorý je kontinentný a schopný úplne sa vyprázdniť. V článku je podaný prehľad súčasných možností terapie pacientov s neurogénnou dysfunkciou dolných močových ciest.

Defekty pánevního dna u žen jsou velmi rozšířeným problémem. Odhaduje se, že až 11 % žen potřebuje řešit nějakou formu prolapsu pánevních orgánů (POP, Pelvic Organ Prolapse). Jen stěží lze předpokládat, že se bude tento statistický údaj výrazněji měnit. Operační postupy stále procházejí zákonitým vývojem. V minulosti prováděné samostatné kolporafie v dnešní době již nejsou aktuální a kolpokleiza je indikována výjimečně. Významný počet neuspokojivých výsledků po klasických operacích byl příčinou hledání nových chirurgických technologií v této oblasti. Prevalence reoperací v zemích, kde probíhají relevantní klinické studie, je vysoká. Olsen a kol. ve své studii uvádí 29,2% výskyt recidiv, Whiteside v prospektivní studii prezentuje dokonce 58 % recidiv po vaginálních operacích pro POP (1, 2). Zavedení síťkových implantátů do operativy pánevních prolapsů znamenalo zásadní zvrat v této problematice. Síťkové implantáty začaly být užívány při operacích pánevních prolapsů po dobrých zkušenostech se síťkami při řešení břišních kýl a také po přelomových zkušenostech při řešení stresové inkontinence (SI) implantacemi tahuprostých suburetrálních pásek. Přinesly do operativy POP jeden zásadní prvek - schopnost přemostit i velké plošné defekty pojivové tkáně vzniklé porodním traumatem nebo pánevní operací. Jejich použití při operaci POP je však daleko náročnější než při operacích břišních kýl, protože POP je specifickou kýlou v dynamicky náročném prostoru. Při těchto operacích zasahujeme do velmi citlivých funkcí, jakými jsou močení, defekace a sexuální funkce. Jejich zavedení do chirurgické praxe lze jednoznačně považovat za pokrok, přesto že klinické výsledky při jejich používání byly někdy rozpačité. Především se objevily zcela nové typy komplikací, s jejichž řešením nebyly žádné zkušenosti. Přes řadu komplikací při zavádění pánevních implantátů vývoj dosáhl takové úrovně, kdy lze dosahovat prakticky anatomických rekonstrukcí pánevního dna s vynikajícími funkčními výsledky. Pánevní implantáty lze zavádět transvaginálně nebo transabdominálně. U transabdominálního přístupu je aktuální miniinvazivní laparoskopická nebo roboticky asistovaná technologie implantace. Kvalitní rekonstrukci pánevního dna bez použití síťkových implantátů v současné době není možné provést.

Infekce močových cest (UTI - urinary tract infection) řadíme mezi nejčastější bakteriální infekce. UTI jsou vedle infekcî hornîch cest dýchacîch druhé z nejčastějšîch infekčnîch onemocněnî v populaci. UTI jsou také jednou z nejčastějších nozokomiálních infekcí. Jsou častou komplikací spojenou se zavedeným močovým katétrem (CAUTI), zejména při dlouhodobé katetrizaci, nebo v souvislosti s endoskopickými výkony, po kterých je zaváděn katétr. Nejlepším způsobem prevence katetrizačních infekcí je omezení zbytečné a neindikované katetrizace. Moderní medicína se musí opakovaně zabývat hledáním nových způsobů profylaxe před invazivními výkony i léčbou UTI se zaměřením na narůstající četnost rezistenci bakteriálních kmenů při současném nadužívání leckdy neindikované antibiotické terapie. Článek se snaží zhodnotit současné důkazy o prevalenci, rizikových faktorech a opatřeních, která lze přijmout k prevenci infekce při katetrizaci moči.

Urodynamická vyšetření tvoří souhrn diagnostických metod k posouzení funkce dolních močových cest během plnicí a vyprazdňovací fáze močového měchýře. Většinou se nejedná o základní vyšetření, ale o vrchol ledovce vyšetřovacích metod v urologii. Tyto metody nám pomáhají jednak při diagnostice non-neurogenních a neurogenních příčin dysfunkce dolních močových cest a též při sledování efektu terapie u daného pacienta.

Chtěl bych zde poděkovat vedení Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK v Praze, zejména MUDr. Norbertu Královi, za pozvaní na výroční schůzi, kde jsem měl možnost poznat rozkvět ústavu, kde jsem čtvrt století působil. Jejich vědecká činnost potvrzuje upozornění psychiatrů na prevalenci deprese v populaci. Dostali jsme všichni krásný dárek, knížku „Co dělají pocity“ autorek Tiny Oziewiczové a Aleksandry Zajacové. A přes ni se můžeme dostat v textu dál...

Autoři shrnují problém předčasné ejakulace a možnosti moderní léčby.

Benigní hyperplazie prostaty představuje jedno z nejčastějších nezhoubných onemocnění postihujících muže ve středním a vyšším věku. Kromě farmakologické léčby a chirurgických možností hraje stále významnější roli také životní styl a režimová opatření, a to jak v prevenci, tak v podpůrné léčbě tohoto onemocnění. Článek nabízí pohled na problematiku benigní hyperplazie prostaty z perspektivy farmaceuta (VŠ), jenž má mimo jiné nezastupitelnou roli i při edukaci pacientů a podpoře jejich adherence k léčbě. Pozornost je věnována zejména vlivu stravy, fyzické aktivity, omezení konzumace alkoholu a nekuřáctví, redukci stresu a udržování optimální tělesné hmotnosti. Součástí článku je rovněž přehled základních léčiv indikovaných v terapii benigní hyperplazie prostaty, včetně připomenutí zásad jejich správného užívání, a upozornění na skupiny léčiv, které mohou zhoršovat symptomy tohoto onemocnění. Cílem článku je taktéž poukázat na význam interdisciplinárního přístupu, v němž farmaceut (VŠ) aktivně přispívá ke zlepšení kvality života pacientů prostřednictvím poradenství nejen v oblasti farmakoterapie, ale i podpory zdravého životního stylu.

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je jednou z nejčastějších urologických diagnóz u stárnoucích mužů. Postihuje téměř 80 % mužů straších 70 let. Je nutno konstatovat, že i přes dramatický technologický pokrok při chirurgickém řešení je stále považována za diagnózu obávanou a velká část populace stárnoucích mužů raději volí konzervativní, farmakologickou léčbu. Ta často není schopna trvale vyřešit symptomy dolních močových cest (LUTS) a v nezanedbatelném počtu případů končí trvalou permanentní katetrizací nešťastných mužů, když promeškají vhodné období k absolvování operace a jejich celkový zdravotní stav znemožňuje bezpečné provedení chirurgického výkonu.  Posledních přibližně 70 let byla považována za zlatý standard v léčbě LUTS při BHP transuretrální resekce prostaty (TURP). Přesto, že původní monopolární technologie je dnes již prakticky nahrazena daleko bezpečnější technologií bipolární, nelze TURP úspěšně používat u hyperplazií nadměrného objemu. Pro tyto případy je stále aktuální metodou řešení otevřená prostatektomie.  V současné době moderní literatura poukazuje na to, že Holmium laserová enukleace prostaty (HoLEP) nahradila TURP a otevřenou prostatektomii a je považována za zlatý standard v léčbě BHP. V posledních letech se objevily další technologie, umožňující transuretrální enukleaci prostaty (TUEP), které však nevyužívají laserovou technologii a prezentují podobné výsledky, jako je tomu u HoLEP. V tomto článku představujeme stávající transuretrální enukleační metody k řešení BHP, které jsou dle našich vědomostí prováděné v České republice. Diskutujeme operační principy a specifika jednotlivých technologií stejně jako bezpečnost výkonů, vedlejší efekty a dlouhodobé výsledky.

Stručný souhrn současných poznatků a praktických doporučených postupů týkajících se nezhoubného zvětšení předstojné žlázy.

Role urodynamického vyšetření je u pacientů s podezřením na neurogenní etiologii dysfunkce močového měchýře nezastupitelná. Mnoho poruch a hlavně situací, které jsou z dlouhodobého hlediska pro pacienty rizikové, nejsme schopni bez urodynamického vyšetření odlišit. Nejpodstatnější je odhalení tzv. vysokotlakého močového měchýře, který není fyziologický a dlouhodobě poškozuje nejen dolní, ale i horní močové cesty, navíc u části pacientů může být zcela klinicky němý.