Urologie pro praxi, 2004, číslo 2

Urolog. pro Praxi, 2004; 2:

Poranění ledvin v dětském věku

MUDr. Luboš Zeman, MUDr. Michal Dušek¹, MUDr. Jan Kříž¹, MUDr. Jiří Morávek CSc¹, MUDr. Michal Rygl¹, prof. MUDr. Jiří Šnajdauf DrSc¹, MUDr. Karel Dlask², MUDr. Zdeněk Hříbal³

¹Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha

²Klinika anesteziologie a resuscitace 2. LF UK a FN Motol, Praha

³Klinika zobrazovacích metod UK 2. LF Praha a FN Motol

Cíl: Cílem práce bylo zhodnotit výsledky léčby ledvinných poranění. Poranění urogenitálního traktu, resp. ledvin je nejčastějším traumatem v dětském věku po traumatech kraniocerebrálních. Nárůst počtu je ovlivněn v posledních desetiletích rozvojem všech druhů dopravy. Tupá traumata jsou daleko častější a převažuje u nich konzervativní léčba. Úrazy ledvin nelze z klinického pohledu oddělovat od ostatních úrazů krajiny břišní.

Materiál a metodika: V retrospektivní studii jsme zhodnotili soubor pacientů léčených v Dětském traumacentru Fakultní nemocnice v Praze-Motole ve čtyřletém období (1999-2002). V našem souboru je celkem 72 pacientů, u 49 se jednalo o izolované poranění ledviny a u 23 bylo poranění ledvin součástí vícečetného poranění nebo polytraumatu. Žádný z pacientů neměl vrozenou vadu ledvin ani litiázu. Po propuštění byli pacienti kontrolováni v ambulanci v odstupu 6-12 měsíců po úrazu.

Výsledky: Nezaznamenali jsme úmrtí v přímé souvislosti s úrazem ledvin. Zemřeli 4 pacienti s polytraumatem, příčinou úmrtí bylo těžké kraniocerebrální poranění. U operovaných dětí (4×) nebyl záchovný výkon možný z důvodu závažného poranění střední etáže a hilu, byla provedena nefrektomie. V odstupu 6-12 měsíců se dostavilo ke kontrole 47 pacientů. Sedm pacientů mělo prokazatelnou jizvu v parenchymu, z toho dva měli sníženou relativní funkci ledvin při scintigrafickém vyšetření.

Závěr: Léčba poranění ledvin je převážně konzervativní. Revidují se jen nejzávažnější ruptury s otevřením dutého systému, poranění cévní stopky a poranění močových cest.

Plná verze článku